Pět překážek letošního rozpočtu.

Dva měsíce plnění státního rozpočtu by se daly hodnotit jako mírný pokrok. Deficit je oproti loňskému roku nižší o 34 miliard korun. Příjmy utěšeně rostou díky dani z přidané hodnoty a výběru pojistného, což naznačuje, že lidé mají peníze na utrácení, respektive že pokračuje růst mezd a platů a je dost dobře možné, že letos konečně dojde k tomu, že se životní úroveň a reálné příjmy dostanou na úroveň, kterou jsme tu naposledy viděli před začátkem pandemie koronaviru.

Zatím se i přes vyšší transfery krajům a růstu důchodů daří držet pod kontrolou i výdaje. Hlavním důvodem je konec zastropování cen elektřiny.

V současné době se tak zdá, že by na konci roku mohl rozpočet skončit podle plánu, a to s deficitem ve výši 241 miliard korun.

Bohužel začátek letošního roku, především události na mezinárodní scéně naznačily, že černá labuť, neboli neočekávaná událost, bude letos víc než očekávaná. Což by se bezesporu dotklo rozpočtu.

Co všechno se může do konce roku pokazit?

Zaprvé je tu růst protekcionismu. Zavedení 25procentních cel na dovoz evropského zboží, která avizoval americký prezident Donald Trump, by se tuzemské ekonomiky jako malé, otevřené a exportní, významně dotklo. Analytici odhadují pokles tempa růstu ekonomiky v důsledku zavedení cel ve výši půl až jednoho procentního bodu.

Druhým problémem je růst nezaměstnanosti, který je vidět od poloviny loňského roku. V lednu počet nezaměstnaných vystoupal nad 320 tisíc, což je nejvíc od dubna roku 2017. Leden byl také měsícem hromadných propouštění. Úřadu práce během posledních tří měsíců 2024 ohlásilo hromadné propouštění 51 firem, o práci přijde přes pět a půl tisíce zaměstnanců. Údaj nemusí být poslední, nedávno o redukci 15 procent mluvil šéf automobilky Škoda Auto Klaus Zellmer. Výroba elektromobilů pak obecně povede k redukci zaměstnanosti v tomto odvětví, což zvýší náklady státu na výplatu v nezaměstnanosti a sníží příjmy ze spotřeby domácností i odvodů z mezd.

Třetí neznámou je pak samotná struktura rozpočtu, kde prakticky veškeré výdaje pohlcují tzv. mandatorní a kvazimandatorní výdaje, tedy ty, u nichž se šetří nejhůř. Rostoucí napětí v mezinárodních vztazích si evidentně vyžádá vyšší výdaje na armádu, na zbrojení. Politici mají v takovém případě na výběr – buď sníží výdaje, což znamená pokles důchodů, sociálních dávek i investic. Nebo budou muset zvednout daně, což je ve volebním roce událostí, do které se žádné politické straně, která chce přežít v parlamentu, chtít nebude.

Čtvrtou neznámou je obecně hledání nových příjmů. V letošním volebním roce se nikdo předhánět ve vymýšlení nových daní nebude. Letos ale mimo jiné končí platnost daně z mimořádných zisků, která loni vládě vynesla 36,5 miliardy korun, především od energetického gigantu ČEZ. Žádné opatření, které by rozpočtu zajistilo obdobnou částku, zatím není na stole. Což neznamená, že nepřijde.

Všechny tyto neočekávané události budou mít nutně vliv na dynamiku ekonomiky. Aktuálně není otázkou, zda bude růst nižší, než plánovalo ministerstvo financí při sestavování příjmů a výdajů, ale o kolik. Pokud se sečtou všechny negativní vlivy, může Česko padnout do stagnace. V ideálním případě ekonomika poroste o dvě procenta, což je odhad, se kterým na začátku roku přišla například Česká národní banka. Je to sice o něco méně, než se čekalo loni v létě, ale podstatně víc, než kam se dostávají analytici při odhadech, jež započítávají všechna hrozící nebezpečí.

Je začátek roku a všechny možnosti jsou otevřené. Pokud do konce roku vydrží rozpočet se schváleným deficitem ve výši 241 miliard korun, bude to nakonec nejlepší zpráva o české ekonomice, kterou můžeme letos očekávat.
 

Julie Hrstková

Top 5 z Názorů HN
 

Martin Ehl se v komentáři „Peněz může být dost. Největší problém při nákupu zbraní pro armádu v Česku je někde jinde. Jak ho řešit?“  zamýšlí nad vybaveností a obranyschopností české armády. Kde je největší problém? A proč to opravdu nejsou peníze? Co všechno je zapotřebí vyřešit a jak sladit politické i byznysové zájmy?

Lékaři volají po zvýšení poplatku za návštěvu pohotovosti, protože nedokáže zarazit příliv pacientů, kterým není nic, co by vyžadovalo akutní ošetření. Zda je to dobrý nápad a co přinese, tak o tom se víc dočtete v komentáři Julie Hrstkové „Zdražení pohotovostí nevyřeší katastrofální nedostatek personálu u řady lékařských profesí“.

Nad literární úrovní předvolební kampaně se zamyslel Petr Honzejk v příspěvku „A první místo získává… Vyhlášení výsledků literární soutěže poslanců ANO na téma ‚Česko jako země v troskách‘“. Které obraty jsou nejpopulárnější a jaký obraz přítomnosti a budoucnosti politici ve svých vyjádřeních používají? Kam až může politická nadsázka dojít? Nejen o tom v komentáři Petra Honzejka.

Dekarbonizace, uhlíková neutralita a dopad této politiky na průmysl i na celou ekonomiku se staly podnětem pro komentář Luďka Vainerta „Úplně čistý průmysl v Evropě, nebo o něco čistší svět? Křetínského plán stojí za zvážení“. Jak uvolnit tlak na evropský průmysl a přitom nerezignovat na to, v jakém stavu planetu necháváme našim potomkům?

Jak vyřešit neustálý přísun více či méně relevantních informací, které denně chrlí bez jakékoliv odpovědnosti sociální sítě? A co mají společného Donald Trump a Andrej Babiš kromě toho, že v obou případech jde o bohaté byznysmeny? Dlouhé čtení nabízí komentář Jana Kubity „Bohatství, úspěchy v byznysu i v politice. Trumpa a Babiše ale nejvíc spojuje jiná věc“.