|
Zlatý míč pro šéfa ČNB a co je důležitější než mít „nejlepšího guvernéra světa“
Představte si tu slávu, kdyby český fotbalista získal Zlatý míč. A k tomu ještě vyhrál v separátní anketě UEFA oceňující nejlepšího fotbalistu Evropy. Něco podobného se v odlišné, ale také velmi konkurenční disciplíně povedlo šéfovi České národní banky Aleši Michlovi. Ten se podle časopisu Central Banking stal guvernérem roku. A to jako vůbec první Čech v historii. Což je pořádný důvod k oslavě. Když se vrátíme k fotbalové analogii, je to ještě unikátnější situace, než když Zlatý míč před dvaceti lety dostal Pavel Nedvěd. Vždyť ten byl až druhý Čech na trůnu, už před ním totiž prestižní (ač tehdy jinak vymezenou) anketu vyhlašovanou francouzským fotbalovým magazínem France Football ovládl Josef Masopust.
K tomu si Michl může dát do vitríny s trofejemi i podobně nazvanou cenu – v názvu je navíc rok 2025 – od časopisu The Banker, jemuž váhu dodává spojení s renomovaným listem Financial Times. V tomto případě už české předchůdce měl, a to Miroslava Singera a Jiřího Rusnoka, což souvisí i s tím, že The Banker dává ceny podle regionů a šance uspět je tak vyšší. U této ankety je pozoruhodné, že výsledky byly vyhlášeny už 2. ledna, ale v Česku o tom nikdo nevěděl, protože ČNB z dosud neznámého důvodu o ocenění neinformovala. To „guvernéra roku“ od Central Banking si ČNB ve čtvrtek užila naplno a svého šéfa Michla v tiskové zprávě formulací zřejmě inspirovanou právě sportovní žurnalistikou označila rovnou za „nejlepšího guvernéra světa“.
Čím Michl vyhlašovatele cen tak zaujal?
Central Banking hned od počátku zdůrazňuje, jak neortodoxním centrálním bankéřem Michl je. Má sklon říkat své názory, někdy i bez konzultace s klíčovými pracovníky, dočteme se hned v úvodu. To názorně ukázal lednový případ, kdy to po jeho rozhovoru pro Financial Times vypadalo, že se ČNB chystá nakoupit bitcoiny za stamiliardy korun, aby se následně ukázalo, že to tak žhavé není. Další jeho nespornou charakteristikou je to, že využívá neortodoxní komunikaci. Michl například upoutal pozornost videem, v němž ukazuje, že kečup z láhve nevyteče hned, což před takřka čtyřmi roky použil jako analogii pro pandemií postižené a následně se zotavující dodavatelské řetězce.
Na své video Michl upozornil i na červnovém setkání centrálních bankéřů. Jeho londýnský projev má s laudatiem vydaným v Central Banking řadu styčných bodů, což zřejmě plyne z toho, že do této „soutěže“ musí uchazeči podat přihlášku se zdůvodněním, proč mají uspět zrovna oni. Závislost na tom, co o sobě řekl sám kandidát, může být důvodem, proč v časopise nevědí o Michlově o edukativní sérii s Otou Negramotou, která je novější a výrazně výpravnější než 14sekundové video s kečupem. Přitom by guvernérovu zálibu v neortodoxní komunikaci ilustrovala ještě názorněji.
Co ale v textu vysvětlujícím rozhodnutí poroty chybí ještě víc, je motiv vzniku kečupového videa. Bylo součástí Michlovy urputné oponentury proti jakémukoliv zvedání úrokových sazeb. Doslova jakémukoli, i proti tomu prvnímu z 0,25 na 0,5 procenta, k němuž ČNB po pandemii přistoupila jako jedna z prvních centrálních bank, i proti každému z dalších osmi kroků, díky nimž se reposazba dostala až na v tomto tisíciletí rekordních sedm procent. Čtenáři, kteří se spokojí jen s tím, co jim specializovaný časopis předloží, se tak nedozvědí, že bankéř oceněný za vzorové zkrocení inflace přicházejícím cenovým tlakům nikdy nechtěl čelit vyššími sazbami. Což je zřejmě světový unikát.
Dalo by se namítnout, že to už je dávná minulost, že Michl přece dostal cenu za rok 2024, kdy ČNB dosáhla inflačního cíle. Ale měnová politika nikdy nezabere ze dne na den. Naopak, trvá to rok a půl a v situaci, jaká byla v létě 2022, kdy oceněný bankéř usedl do guvernérského křesla, je to podle samotné „Michlovy ČNB“ dokonce 24 měsíců. A to už spolehlivě zasahuje do období, za které byla cena udělena. Historický kontext a zohlednění kroků předchůdců je proto důležité.
Že při pohledu ze zahraničí časové roviny často splývají, ukazuje i to, že porota vyvoleného guvernéra chválí za podporu systému okamžitých plateb. Ten se přitom v ČNB začal připravovat dávno před Michlovým nástupem. Jako radní do něj, co je známo, nezasahoval ani ho nijak neprotlačoval, a když se stal guvernérem, byl to už široce používaný systém.
Nabízí se tak další paralela s týmovými sporty. Reflektory se sice zaměřují primárně na hlavní hvězdu, zvlášť když „vyniká v komunikaci“, výsledky však nejsou nikdy dílem jednotlivce, ač by byl sebeexcelentnější. Ocenění ze zahraničí je pěkné, mít centrální banku fungující setrvale na světové úrovni je však důležitější. Pokud Aleš Michl v guvernérském křesle přispěje k tomu, aby ČNB byla odborně na výši dlouhodobě, bude to víc než titul „nejlepší guvernér světa“.
|