Spokojenost v Kremlu

Donald Trump už dal Vladimiru Putinovi to hlavní, o co ruský prezident usiluje a co chtěli všichni vládci Kremlu počínaje Stalinem. Co bude ze strany Moskvy následovat, se tak dá poměrně dobře předvídat. A pro nás Čechy to není dobrá zpráva. Že se Trump a Putin během svého úterního sáhodlouhého telefonického rozhovoru bavili i o zorganizování zápasů hokejistů obou zemí, rozhodně není náhoda. Vyjadřuje to ruskou touhu, aby Washington Moskvu uznal za rovnocenného partnera, s nímž bude řešit bezpečnostní uspořádání v Evropě. A to Trump, bohužel, zatím dělá. Americký prezident přitom mohl postupovat úplně jinak, pokud chce skutečně nastolit mír, jak se dozvíte tady.

Bez precedentu

Friedrich Merz, který se takřka jistě stane příštím německým kancléřem, pokračuje v zásadním obratu v německé hospodářské politice. Dohodu jeho CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD), budoucích koaličních partnerů, na změně pravidla o dluhové brzdě schválil ústavní většinou hlasů Spolkový sněm, dolní komora německého parlamentu. Tento týden ještě bude hlasovat Spolková rada. Němci pak budou moci dát 500 miliard eur na stavbu nejrůznější infrastruktury a zároveň zhruba dalších 500 miliard eur na obranu. V německých poválečných dějinách jde o bezprecedentní fiskální „bazuku“, před níž bledne i Marshallův plán nebo výdaje spojené se sjednocením Německa po skončení studené války.

Jedno velké ALE

Pokud Němci skutečně výrazně rozvolní státní výdaje, podpoří to růst jejich ekonomiky. Zvlášť pokud by peníze, vedle armády, šly i na produktivní investice. A pokud by nastupující vláda udělala taky nutné reformy, třeba snížila byrokracii. Pak by na tom výrazně profitovaly i ostatní země EU včetně Česka – silnější německý růst by pomohl i jejich ekonomikám. Ale: zároveň nelze pominout, že Němcům nutně stoupnou úroky za prodej jejich státních dluhopisů, což se pak stane i Francouzům nebo Italům. Na trzích se to už ostatně děje. A zadlužené země jako Francie či Itálie tak dost možná budou muset sehnat doslova dramatické peníze navíc. Vyčísleny jsou tady.

Nebudeme se ohlížet

Tento týden ve čtvrtek a v pátek čeká lídry členských zemí EU summit v Bruselu. Hlavně o obraně a ekonomice. Doba je vážná a můj dojem z ní je, že pryč jsou časy Angely Merkelové, která kladla velký důraz na zachování jednoty pokud možno všech členských zemí. Nyní je výrazně pravděpodobnější než dřív, že různé koalice ochotných se nebudou ohlížet na ty státy, které by chtěly něco blokovat. Tedy pokud těch blokujících bude jen několik málo. Nahrává tomu i fakt, že v obraně je nutná úzká spolupráce s Velkou Británií, která už členem EU není – je tedy možné, že se častěji dostanou ke slovu řešení mimo právní rámec EU (zkušenost s tím máme, například v podobě záchranného fondu eurozóny ESM). A máme tu nástroj jménem posílená spolupráce, který umožňuje vznik oněch koalic ochotných i v rámci unie. Různí teoretici variabilní geometrie a dalších různých forem ad hoc užší spolupráce jen některých států EU tak v budoucnu dost možná budou moci své teoretické práce uplatnit v praxi.

✍Výpisek z...: podcastu

„Apple se zhruba 10 let snažil vyvinout samořiditelné auto. Neuspěl a nedávno propustil celý tým, který to měl na starosti. Pro americkou firmu jsou náklady, které s sebou nese neúspěch, velmi nízké. Jde většinou o náklady plynoucí z nutnosti restrukturalizovat firmu a propustit nadbytečné zaměstnance. Tyto náklady jsou v USA v porovnání s Evropou zhruba desetinové. Takže vždy, když se střední firma chce stát větší nebo velká supervelkou, a pustí se proto do nějaké zásadní inovace, nese to s sebou v USA nesrovnatelně nižší míru rizika. Takže je logicky mnohem pravděpodobnější, že se americká firma odhodlá takové riziko vůbec podstoupit. Příkladem je třeba Microsoft – ten už nyní má větší tržby ze své cloudové infrastruktury než z operačního systému Windows.“

Ekonom Pieter Garicano v podcastu ECIPE Global Economy

Písnička pro zamini

Celkem 60 českých škol se dobrovolně zapojilo do projektu Týden diplomacie. Jeho cílem je přiblížit žákům a studentům svět diplomacie, vysvětlit jim, proč Česko zahraniční politiku potřebuje (a proč na ni taky musí dát odpovídající zdroje, dodávám). Na školy, třeba do Mostu nebo do Mladé Boleslavi, se tak příští týden rozjedou jak čeští, tak zahraniční diplomaté působící v Praze (například britský nebo francouzský velvyslanec). Za snahu, která stojí za to, posílám ministerstvu zahraničí náležitou písničku!

Co si přečíst

👸 Nejmocnější Češka v Bruselu: to je vítězka ocenění TOP ženy Česka.

🍿 Fact check: naverbovala KGB Donalda Trumpa pod krycím jménem agent Krasnov?

💶 Kde vzít peníze na podporu Ukrajiny a investice do obrany? Nemusí to být až tak složité, úspěšný precedent už máme, argumentuje známý ekonom.

Evropa podle...

Henry Foy, šéf bruselské kanceláře Financial Times, autor newsletteru Europe Express

Nálada v Bruselu se ve vztahu k obraně mění skutečně závratnou rychlostí. Před rokem se členské země EU hádaly o podmínkách fungování fondu na podporu společných nákupů vojenského vybavení v objemu 1 a půl miliardy eur. Teď pracují na pravidlech pro investice v hodnotě 150 miliard eur a na tom, jak získat dalších 650 miliard eur z národních zdrojů. Ještě dalekosáhlejší změnou je fakt, že Evropská komise, která se dříve věcí souvisejících s obranou stranila, teď navrhuje, že bude zbraně nakupovat přímo a následně je rozdělí mezi členské země. Mytická evropská armáda stále neexistuje, ale Evropská komise si už oblékla uniformu a zavázala vojenské boty.

Co si poslechnout/kam zajít

👉 Evropská rada pohledem českého šerpy: Tomáš Pojar mluví, mimo jiné, o tom, co ho během summitů lídrů členských zemí EU šokovalo a jak se to změnilo.

🎯 Rozhodně nebývá běžné, aby v Česku působící odborník publikoval knihu v tak prestižním nakladatelství, jakým je Oxford University Press. Matúši Halásovi z Ústavu mezinárodních vztahů se to s touto knihou podařilo. Můžete zajít na její představení spojené s debatou.

🤑 Je jasné, že v Evropě teď potřebujeme některé výdaje státu výrazně navýšit. Ale kde ušetřit? To taky není těžké identifikovat, vysvětluje tento podcast.

Tečka

Že Rusko popravuje a mučí ukrajinské zajatce, to není žádná novinka. Děje se to ale systematicky a záměrně, nejde o žádné excesy jednotlivých ruských vojáků, zdokumentoval deník Financial Times. Velení vojáky přímo podněcuje k tomu, aby své činy filmovali a vlastně se jimi chlubili, jak říká vojenský analytik generál Mick Ryan. V tomto smyslu jde o horší chování než za druhé světové války, kdy byla brutalita Rudé armády do velké míry podnícena nepředstavitelnými zvěrstvy, která předtím německá vojska spáchala na sovětském území. Rozhodně nesrovnávám Putina se Stalinem nebo Hitlerem. Toto je ale holý fakt. Ukrajinci v Rusku před Putinovou invazí žádná zvěrstva nepáchali.