|
Několik tipů, jak si užít Expo a krásně ujetou Ósaku
Expo v Ósace je opravdu velkolepá akce. Organizátoři mají ambici během půl roku přilákat skoro 30 milionů návštěvníků. Já jsem v nejliberálnějším japonském městě strávil týden, a protože se na Expo, potažmo na dovolenou do Japonska chystá i nemálo Čechů, sepisuju své tipy a poznatky, které mohou pomoci hlavně těm, kteří v této zemi ještě nebyli.
Kombinace silně oslabeného jenu a řadu let klesajících nebo stagnujících cen způsobila, že Japonsko je pro českého turistu levnější než kdy jindy. Rozhodně neplatí, že je to extrémně drahé. Největší náklad jsou letenky, zpáteční do Ósaky se pohybuje kolem 20 tisíc. Lze sehnat v akcích zhruba za 14 tisíc, párkrát byla cena i nižší. Najíte se levněji (týká se hlavně sushi a ryb) nebo stejně draze jako v Česku. Elektronika, oblečení a suvenýry jsou levnější. Navíc u většiny nákupů můžete dostat zpět desetiprocentní daň.
Problém v případě návštěvy Japonska je, že zážitky z něj jsou docela těžko přenositelné na někoho, kdo v zemi nebyl. Region, ve kterém leží Ósaka, se jmenuje Kansai, ale další japonský název je Kinki. A kdybych to měl shrnout, tak Ósaka je rozhodně „kinky“, tedy v angličtině ujetá/perverzní. Já bych ji nazval krásně ujetou. Ale k tomu se dostaneme až trochu později.
Tady jsou moje základní tipy:
Na Expo jeden den nestačí
Na samotné Expo je potřeba víc dnů. Jeden den vystačí na prohlídku pavilonů zvenku, rozhodně doporučuji se projít po dřevěné, víc než dva kilometry dlouhé „hradbě“ okolo výstaviště. Večer pak nevynechejte vodní a dronovou show, z terasy českého pavilonu je asi nejlepší výhled. Česká dřevostavba v Japonsku vzbuzuje svou mimořádností pozornost, zajímavých pavilonů lze najít rozhodně dvouciferné číslo. Za mě velmi povedené pavilony mají Nizozemsko, arabské země či domácí Japonsko. Nejvíc času zabírá čekání ve frontách na prohlídku pavilonů, u japonského může trvat i několik hodin. Určitě se vyplatí přihlásit se do loterie o vstupy do konkrétních pavilonů bez čekání. Zajímavé jsou i tematické budovy, které na výstavišti jsou vedle těch národních. Jako například Next Future zaměřená na hi-tech technologie. Navíc před budovou stojí velký bojový robot Gundam, což je ideální místo pro selfie. Zároveň jeho stavebnici lze koupit jako suvenýr (vstupní úroveň za 200 korun, vyšší za 600 korun; ve městě byl prodej limitován jedním kusem na osobu a vyšší řada už byla vyprodaná, na letišti ji bylo ještě možné sehnat, dokonce bez omezení). Tady jsem pro vás připravil padesátku fotek z výstaviště, tak si ji proklikejte.
Na Expo se chystá řada zástupců českých firem, jejich motivaci lze rozřadit do tří skupin. Ta první má japonské majitele, a tak je pro ně přítomnost na „domácí“ půdě důležitá. Do ní patří třeba Plzeňský prazdroj (vlastníkem Asahi), sklářský konglomerát AGC (opět Asahi) nebo výrobce interkomů 2N (vlastník Canon). Minimálně Prazdroj a 2N ale spadají i do druhé kategorie, a to hledání nových exportních zakázek. Tady chtějí být aktivní hlavně výrobci průmyslové optiky, firmy z oblasti IT bezpečnosti, ale třeba i dřevozpracující firmy. Nejpočetnější skupinou jsou firmy, které jedou do Japonska hledat inovace a know-how: třeba jak a z čeho japonské firmy staví, ať už z pohledu materiálů, životního prostředí, nebo živelních pohrom. To je příklad developera CTP, stavebního holdingu Purposia nebo Třineckých železáren.
Kartu s sebou
V Ósace jde většinou platit bezkontaktně, v některých obchodech, hlavně kvůli vracení 10procentní daně, je potřeba fyzická platební karta. Jen párkrát se mi stalo, že obchodník bral jen hotovost. Ale je dobré ji mít u sebe taky.
Jízdenka v mobilu
Rozhodně mějte jízdenku v mobilu. Není potřeba stahovat aplikaci, je zabudovaná do peněženek Applu i Googlu. S papírovými jízdenkami zešílíte a hlavně ztratíte hromadu času. Železnici a metro v Ósace totiž provozuje hned několik různých soukromých společností a opravdu nechcete zjišťovat, u které společnosti si máte zrovna kupovat jízdenku.
Angličtina
Japonci anglicky příliš neumí, ale ve výsledku se nějak vždy dá domluvit.
Okini
Naučte se pár základních japonských slov. Stačí koničiva (dobrý den), sumimasen (prosím), arigató gozajmas (velmi děkuji). Ale nejvíc si místní získáte, když jim řeknete okini - znamená to v místním dialektu „děkuji“. Obyvatelé Ósaky jsou na své město hodně hrdí. Je jiné, oni sami jej eufemicky označují za specifické. V překladu to znamená, že ostatní japonská města jí pohrdají nebo si z ní utahují (takže něco jako Brno nebo Leeds). Takže pokud řeknete byť jen jediné slovíčko z jejich „hantecu“, velmi, ale opravdu velmi to ocení. Až budete mít pocit, že jste řekli něco rozhodně jiného než „děkuji“.
Abyste trochu víc pochopili Ósaku, podívejte se, třeba při cestě letadlem, na dva dokumenty - na Netflixu Street Food Asia a díl z Ósaky, na Amazonu pak cestopis Jamese Maye, jednoho ze tří hlavních protagonistů Top Gearu a Grand Tour.
Kuchyně Japonska
Ósaka je japonským centrem street foodu a japonské kuchyně. Určitě vyzkoušejte místní speciality okonomiyaki (zelná placka, taková japonská pizza), takoyaki (kuličky plněné chobotnicí), moči (sladké rýžové koláčky) či taiyaki (něco jako vafle ve tvaru rybičky plněná sladkými fazolemi, bramborami nebo vanilkou). A samozřejmě jakékoliv sushi, nejčastěji sashimi, tedy kousky syrového rybího masa bez rýže. Jen pozor, docela časté v Ósace je kuřecí sashimi. To jsem si já jíst netroufl, ale pak jsem do sebe naházel půl kila syrových ryb. Jídlo je lepší a levnější než v Česku, najdete sushi set za 100 korun, running sushi vyšel na 350 korun na osobu. Asi není třeba dodávat, že kvalitativně o několik levelů lepší než u nás. V obchodech je pak populární vajíčkový sendvič nebo onigiri (rýžový trojúhelník v mořské řase, který je plněný rybou a majonézou), který vyjde v přepočtu na 30 korun. Pití je nejpohodlnější kupovat ve všudypřítomných automatech.
Odpadky s sebou
Na ulicích téměř nenajdete odpadkové koše. Jedno z odůvodnění je, že jsou vhodným místem pro umístění bomby. Přesto poházené odpadky nikde nenajdete, Japonci je nosí spořádaně u sebe a vyhodí je doma.
Zajděte na sport
Doporučuji navštívit baseballový, fotbalový nebo ragbyový zápas. V mém termínu se v Ósace hrál fotbal, tak jsem zamířil na mač Gamba Ósaka (majitelem Panasonic) vs. Nagoja Grampus (vlastní Toyota). A nelituji. Sice samotný zápas byl asi na úrovni Bohemians - Karviná, ale 30 tisíc lidí na moderním stadionu dokáže z nepříliš kvalitní kopané udělat dobrý zážitek. Díky rychlovlakům na venkovní zápasy jezdí i velké množství fanoušků hostí. A zažijete věci, které v Evropě ne: cesta na stadion monorailem; žádné kontroly při vstupu na stadion, takže japonští fanoušci s sebou měli třeba i půlmetrové objektivy ke svým canonům a nikonům; replika domácího dresu v přepočtu za 800 korun v oficiálním fanshopu; pivo Asahi z „čepovacího batohu“; kotle obou klubů, které jsou plné transparentů v italštině a po celý zápas zpívají chorea inspirovaná italskými. Na zápase „Nerazzurri“ proti „Giallorossi“ jsem si místy připadal jak na Inter Milán vs. AS Řím. Ještě jedna věc, kterou zažijete jen v Japonsku: o poločase fanoušci před pánskými záchody vytvoří disciplinovaného jednořadého hada, kde poslední v řadě zvedne ruku, aby ostatní věděli, kam se zařadit.
Vlaky
Bez železnice by japonská doprava naprosto zkolabovala. Jedním z důsledků všudypřítomných vlaků je i to, že Japonci jsou ještě větší šotouši než Češi. Narazil jsem na starší paní z Ósaky, která s manželem už dvakrát navštívila muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka. A nadšeně mi ukazovala jízdenky z Dejvic právě do Lužné i fotky všech pražských větších nádraží.
Vy každopádně po Ósace a okolí cestujte vlakem, například do parku Nara. Tam navštivte staré chrámy kdysi císařského sídla, udělejte si výlet do Kjóta a šinkanzenem třeba do Hirošimy.
Každopádně při nástupu a výstupu dodržujte na zemi značky pro fronty a nepředbíhejte se, nebuďte ve vlaku hlasití a ideálně nefoťte.
Nákupy
Další zážitek, který si nenechte ujít, je nakupování. V Ósace, hlavně ve čtvrtích Dotonbori, Šinsaibaši, Nipponbaši a Šinsekai, seženete prakticky všechno: od oblečení přes elektroniku po prodejny zaměřené na pokémony, roboty gundamy, počítačový hardware, včetně grafických karet, které v Česku neseženete, sběratelské kartičky až po několikapatrové prodejny DVD s hentai pornem nebo použitým spodním prádlem. To vše vedle sebe.
Určitě bych nevynechal Don Quijote, tj. obrovské obchody s tučňákem v logu. Je to sice „hrabárna“, ale na takové nakupování nezapomenete, v dobrém i špatném. A opět příklad, který zažijete asi jen v Japonsku: vedle sebe prodávají dětské hračky a ve vedlejším regálu, nikterak odděleném, anální nafukovací panny a další sexuální pomůcky nebo „spodní prádlo z bonbónů“: A vedle zase modely autíček a vláčků. Jak mi bylo vysvětleno, název oddělení „Toys“ znamená všechny toys, nikoliv jen dětské hračky, jak jsme zvyklí. Prostě „kinky Osaka“, kterou stojí za to navštívit.
|