Platí za matadora, vrcholnou politiku dělá od devadesátých let. Lubomír Zaorálek má ovšem blízko i k těm nejmladším generacím, je vysokoškolským profesorem a se studenty má velice dobré vztahy. Před necelým půlrokem je navíc semkla tragická střelba na FF UK, která si vyžádala čtrnáct obětí.
„Pořád ještě to nejsou jenom vzpomínky, svým způsobem se to vrací. Stýkám se s některými pozůstalými a vidím, že je to stále přítomné i mezi těmi studenty. Můj dialog s nimi nabyl úplně jinou podobu než předtím, požádali mě dokonce, abych se s nimi po těch událostech sešel. Potkávali jsme se v různých sestavách, jednou nás bylo čtyřicet, pak zase jednotlivě. A byla to intenzivní komunikace, protože jsme si to celé rekonstruovali, abychom pochopili, co se vlastně odehrálo a co si o tom myslet,“ popsal lídr Sociální demokracie v pořadu PoliTikTok.
„Nahlédl jsem přitom do světa studentů víc než kdykoliv předtím. Udivila mně mimochodem obrovská rozmanitost těch reakcí, pochopil jsem, že každý je úplně jiný a každý se s tím i jinak srovnává. Také jsem si odnesl silný pocit, že svět mladých je strašně křehký a něco takového ho může strašně rozmetat,“ dodal.
Zaorálek totiž pocítil, kolik lidí a jakým způsobem ve skutečnosti celá událost zasáhla. Také v daný okamžik prý každý reagoval úplně jinak.
„Ten čin zasáhl daleko více životů, než si myslíme. Nebyly to jen oběti a nejbližší pozůstalí. Některé dívky mi například řekly, že už tu budovu nikdy nenavštíví. Jedna z nich mi popisovala, že chtěla vyskočit z okna a vlastně vůbec nechápe, že nevyskočila, protože k tomu byla odhodlaná a měla pocit, že už se nic jiného dělat nedá. Jiní zase vůbec nechápali tu situaci, a ještě když školu opouštěli, tak si mysleli, že policisté jsou ve skutečnosti teroristé a že my jsme poslední, koho ještě pouští ven. Pak se z toho zhroutili,“ vzpomíná.
Lubomír Zaorálek byl hostem pořadu PoliTikTok.
Chaos podle Lubomíra Zaorálka zdaleka nepanoval jen v budově školy. Studenti si ani poté, co je policisté vyvedli do bezpečné zóny, nebyli jistí, zda doopravdy v bezpečí jsou.
„Celá ta váha věci mi začala docházet až zpětně, právě při rozhovorech se studenty. Když se to odehrávalo, tak člověk vlastně jenom přemýšlí, jak si s tím poradit a co dělat. Nedovedete si představit, jaký to byl zmatek, když jsme utekli za to Rudolfinum. Začaly se šířit zprávy, že ti střelci jsou dva, že jsou nějaké bomby a podobně. Volaly mi například studentky odněkud z Dejvic a ptaly se mně, jestli už jsou dost daleko,“ popisuje.
A další mrazivý dojem v něm prý zanechalo i to, jak na střelbu reagovali studenti z Ukrajiny.
„Také mi utkvělo v paměti, když jsem se o tom bavil s ukrajinskými studenty. Jedna z dívek mi takovým chmurným způsobem řekla, že pro nás je to sice něco nového, ale pro ně to je denní chleba. Říkali mi, jak už jsou unavení a dívali se na to způsobem, že my zažíváme kousek toho, co oni zažívají pořád. To je další kontext,“ říká Zaorálek.
Fotogalerie |