Česká miss, ať už se během celých těch let jmenovala jakkoliv, byla hlavně o tom, že jakákoliv dívka, vy, vaše sestra, kamarádka, spolužačka nebo holka na brigádě z kiosku, mohla přijít odkudkoliv, nemít nic a stala se z ní nejkrásnější dívka Česka, které se tím okamžitě otevřely dveře. Přímé přenosy volby krásy okupovaly hlavní vysílací čas, povětšinu sobotu, veřejnoprávní a následně komerční televize a jednalo se o přenos, kde bylo nabito slavnými hosty v sále, slavnými tvářemi předávajícími ceny, hvězdným hostem v porotě a tradičními hudebními vystoupeními oblíbených českých umělců.
To už ale dlouho neplatí a česká verze miss se rozdrobila na několik soutěží, kdy jsme měli dvě vítězky a možná i tři a nikdo pořádně nevěděl, kdo ke komu patří. Teď je tu Miss Czech Republic Taťány Makarenko, která zaznamenala velký úspěch na Miss World s Krystynou Pyszkovou, ale už se rozhodně nedá mluvit o tom, co dříve celá miss znamenala. Na svůj finálový přenos dostala vysílací čas na vedlejší stanici TV Nova Fun, jelikož na té hlavní by nemohla konkurovat probíhajícímu hokeji a Eurovizi na ČT2. Samotná ředitelka miss Taťána Makarenko má problémy s krizovou komunikací a vymiňuje si praktiky jak z 90. let, kdo o ní nebude psát tak, jak chce ona, toho nebude nikam zvát, což musí cenit zejména její management, kdy nás nejdřív pozvali na finále Miss, aby nám pozvánku sama Makarenko zrušila, aby nás pak znovu pozvali a pak nám zase napsali, že podruhé zaslaná pozvánka neplatí a ještě mezitím, co nám byla pozvánka dvakrát poslaná a dvakrát zrušená, psala našemu fotografovi, že má přijít. Dívali jsme se proto na přenos z televize a jemu se taky budeme věnovat, jelikož v sále je – a často to říkáme – atmosféra vždy jiná, než jak vy to pak vidíte na mrtvém obraze.
Než ale k němu přejdeme, nejsme jediní, kdo zažívá tristní komunikaci, například instagramový účet Miss Czech Republic v 19:16 zveřejnil, že vítězkou je Adéla Štroffeková, která ale měla být korunována „po volbě“ až v deset hodin večer. Možná se jednalo jen o omyl, kdy si správce účtu zkoušel náhledy na všechny možné vítězky a nechtěně to zveřejnil, ovšem poté, co se dělo s Veronicou Biasiol, která se jmenuje Veronika Horáková, je veřejnost k těmto „omylům“ skeptická.
Velkolepým show, jaké jsme znávali dříve, se to nemohlo rovnat už proto, že to neběželo na hlavní stanici, ale budiž, ovšem absence slavných tváří u stolečků v prvních řadách, kdy kamera zabírala pořád jen nějaké neznámé dvojice, dává tušit, že miss z toho stále ještě není venku. Nadto celý uvod začal ředitelkou soutěže, který byl jejími slovy jen o ní a následně se přetavil v jakousi oslavu jejího kultu osobnosti během celého přenosu, kdy ani tak nešlo o to, co slečny během večera říkají, ale jak moc své šéfce poděkují a opakovaně sdělí, že jsou pyšné na ni a ona je pyšná sama na sebe. O soutěžících dívkách mluvila jako o „kvalitních“, jak kdyby byly maso na krámě, nepoužívala slova šikovná nebo inteligentní, ostatně o tom se diváci ani nemohli přesvědčit, jelikož Nova pustila svého Ondřeje Novotného coby moderátora a sekundovala mu Natálie Kočendová, jedna z miss Makarenko, která vznášela plytké otázky o tom, jak se slečny těší na přehlídku v plavkách, a evidentně byla v rámci smlouvy ušetřenou položkou za přenos.
Tato hra na miss s přehledem je u dívek, kdy nejstarší tam bylo 26 let, celkem úsměvná, protože během přenosu na to není ani čas a nikdo doopravdy nemá jak zjistit, jak na tom dívky se svou inteligencí jsou. Rádoby záludné otázky, jak by se vyřešilo digitalizované školství, nemůže vyřešit vláda během posledních deseti let, nadto slečna, která má na odpověď třicet vteřin. V porotě, která se jmenovala „judges“ a ne normálně porota, chybělo hostující hvězdné jméno, dříve jsme mohli vídat Ornellu Mutti nebo Sophii Loren, dnes tam sedí Makarenko, její pravá ruka Sam Dolce, bývalá a úřadující Miss World a lidé, které neznáte a zřejmě jsou v soutěži nějak finančně zangažováni. Soutěžící jsou modelky a fotomodelky, což úplně popírá myšlenku miss a dříve to dokonce bylo zakázáno, žádná nesměla mít takovou zkušenost, aby neměla výhodu nad ostatními, a platilo pravidlo, že všechny musí mít stejnou startovní pozici amatérismu. „Instagram“ je zde u dívek uváděno jako práce a padá tím původní směr, že miss je o tom najít holku od vedle, ať pracující nebo studentku, se kterou se může ztotožnit každý z nás. Těžko se ztotožňovat s někým, kdo prodává krémy, pilule na bůhvíco a má spolupráce na slevové kódy od mopů na vytírání až po fény na vlasy a botox na rty.
Co se týče samotného přenosu, tam je rozhodně co dohánět, klepající se kamery, do kterých někdo možná vrazil, možná se třásly tehdy, když šel někdo kolem, jsou to nejmenší. Během promenády v plavkách, která se teď jmenuje bikini round, vypadl přenos, a proto jsme se asi minutu dívali na záběr bratislavského hradu. Mikrofony nefungovaly jak měly, miss chtěla být světová, proto měla v jednu chvíli vsuvku v angličtině, aby v této vsuvce byly v první půli české titulky a pak už jen anglické, Nové Strašecí bylo na liště u účastnice Babíčkové jako Nové Strašesí, ale to jsou drobnosti. Horší je pak celkový dojem, který rozhodně nepřipomínal galavečer takového formátu, jak se o něm mluvilo.
Nejlepším momentem byla přehlídka denního oblečení od značky Guess a to ze dvou důvodů. Prvním je, že na pódiu to rozjela Andrea Pomeje a díky ní dostala show konečně dynamiku. Druhým je ten, že produkce vybrala pro přehlídku značku Guess a nemohla se trefit lépe, americký gigant založený roku 1981 má v Česku ohromnou oblibu a je to high fashion, která je ale dostupná úplně lehce běžné střední třídě. Můžete si od Guessu koupit krásné hodinky už za tisíc korun, kvalitní boty za tři tisíce, kabelku za pět nebo kabát za patnáct tisíc, cenový i módní rozsah značky je obrovský a vždycky v ní vypadáte dobře.
Zbytek byla jen unylá show bez nápadu, přehlídka v plavkách je stálice missí show, přehlídka velké večerní neměla smysl, když měly všechny dívky stejné šaty a se stejným líčením byly vlastně k nerozlišení. Vyhlašování jakýchsi pěti vítězek s názvy jako Miss Supranational, International, Ultranational a možná i Transnational udělalo v celé miss jenom binec. Miss je jedna a pak je první vicemiss a druhá vicemiss, netušíme, proč jich máme pět a proč se o nich mluví tak, že vyhrávají jakési „grandslamové“ ceny, grand slam je termín z tenisu a v miss nemá co dělat. Těžko je také pochopitelné, že finalistek bylo deset a pak jich rovnou postoupilo šest, z nichž Veronica Biasiol byla zvolena už dopoledne, a z těch šesti se vybralo dalších pět s tituly.
Vyhlašování obecně proběhlo v celkem stísněné atmosféře za podivného a až nezúčastněného nezájmu ze sálu, kdy kamera dokonce zabírala stolečky, u nichž chyběli lidé nebo se v půlce těch pěti vyhlašování vraceli se skloněnými zády ve víře, že si jich kamera na jeřábu nevšimne. Potlesky byly chabé, chyběl hudební doprovod, když už Makarenko nemůže mít klasickou missí fanfáru, a Adéla Štroffeková přebírala svou korunku za hrobového ticha, což vyvolalo spíše rozpaky než dojem, že před námi stojí nejkrásnější žena Česka (a další čtyři nejkrásnější vedle ní).
Ty jsou teď na tři roky majetkem Taťány Makarenko, takže o kult osobnosti největší hvězdy celé miss je postaráno dopředu, zřejmě se některé z nich příští rok ujmou jako nepočitatelná položka unylé moderace se zcela zbytečnými otázkami a my se dočkáme toho, že monolog Makarenko a Sama Dolceho o tom, jak jsou oba dva skvělí, bude možná delší než samotný přenos. A nebyli jsme daleko od pravdy, loňská vítězka děkovala prezidentce Makarenko skoro tak, jak korejský lid děkuje za vše svému vůdci Kim Čong-unovi. Přenos prostě neměl proti hokeji šanci, proto byl odklizen bokem, a tak se k němu i přistupovalo a i takový je nakonec technický výsledek. Rádoby světová miss s touhou po inovativních cool prvcích, ve skutečnosti s technickými chybami a v provinčním balení kulturního domu.
Fotogalerie |