„Jsem neskutečně šťastná. Pocity ze všeho, čím jsem si prošla, ze mě vytryskly v jeden moment,“ vyznávala se Lasickeneová po své zlatém olympijském závodě.
Začněme její prožitky rozplétat od zadostiučinění, že Ruska triumfem v Tokiu vyvážila zmar z roku 2016, kdy přišla o start na hrách v Riu.
Doplatila na plošný zákaz Mezinárodní atletické federace, která ruskou atletiku kvůli systematickému dopingu v zemi vyloučila ze všech vrcholných akcí od roku 2015. Tedy včetně brazilského karnevalu.
„Z Ria jsem potom neviděla ani minutu,“ přiznala, že se verdiktem užírala.
Od té doby se jako jedna z mála otevřeně stavěla proti poměrům v Rusku, kritizovala, že trenéři spojení s dopingem zůstávali ve svých funkcích ještě dlouho poté, co se celý skandál provalil.
„Radši budu celý další rok trénovat jen v zahraničí, aby mě netestovali Rusové,“ nechala se slyšet na předloňském mistrovství světa v Dauhá.
„Nemám v úmyslu přijít o druhé olympijské hry kvůli podivným lidem, kteří nevědí, jak dělat svou práci čestně.“
Nakonec nepřišla, byť definitivní jistotu dostala až měsíc před zahájením.
Chyby? Říkáte si, že nemáte právo tu být
Světová atletika připustila do Tokia deset ruských atletů, neutrálních sportovců, kteří ale stejně jako jejich krajané napříč všemi odvětvími soutěžili pod vlajkou Ruského olympijského výboru.
Pokud získali zlato, na nejvyšším pódiovém stupínku je místo národní hymny doprovázel úryvek z klavírního koncertu Petra Iljiče Čajkovského.
Rusko v klatbě. A Lasickeneová zuří: Ukliďme si před vlastním prahem |
A jeho tóny si vyslechla i Lasickeneová. Ve finále výškařek se jako jediná přehoupla přes 204 centimetrů. „Nic si nepamatuji, mám v hlavě mlhu.“
Než mohla v návalu prožitků skrýt obličej v dlaních, prošla si pořádnými trablemi. Třeba 196 centimetrů zdolala až na třetí pokus.
„Když děláte chyby, říkáte si, že nemáte právo tu být. Ptáte se, jak jste se sem jen dostali?“ přiblížila, jak po nezdarech strádala.
„Byla jsem k smrti vystrašená. V některých chvílích jsem se třásla, cítila jsem, že mi padají ruce a točí se mi hlava. Byl to opravdový horor.“
Čest být ve stejné soutěži
Dopadla na ni svazující tíha velkého finále ještě umocněná předchozími dopingovými spory. „Ale možná se mi všechny tyto výzvy postavily do cesty, abych je mohla překonat.“
Což také zvládla. A kdo jiný by také měl v nejtěžších okamžicích obstát než trojnásobná mistryně světa?
Uznání si vysloužila také od soupeřek. Stříbrná Australanka McDermottová gratulovala: „Vidět Mariji, jak po všech těch letech dostává olympijské zlato... Cítím se poctěna, že jsem byla ve stejné soutěži.“
Ve 28 letech Lasickeneová zkompletovala sbírku všech titulů, které se v atletice rozdávají. Světový šampionát ovládla třikrát venku, dvakrát v hale, jednou triumfovala na venkovním mistrovství Evropy, dvakrát na halovém.
Scházelo jí jen olympijské zlato, na které si dělala zálusk už v Riu. Kdyby dostala zelenou, nejspíše by jej ukořistila už tam. Takto si musela počkat až do Tokia, kde její příběh o to emotivněji vyústil.
Co tedy před štíhlou Ruskou s ideálními výškařskými proporcemi stojí nyní? Už jen světový rekord Bulharky Kostadinovové, která v roce 1987 skočila 209 centimetrů.