Sdružení Stopy paměti výstavy, které se nacházejí na gymnáziích v Prostějově a Olomouci a ve dvou olomouckých kavárnách, připravilo v rámci vzpomínek na 30. výročí sametové revoluce.
„Životními příběhy českého exilu chceme zejména mladé generaci nabídnout jiný úhel pohledu na uplynulých třicet let. Listopad 1989 byl zlom, který umožnil návrat českých exulantů. Starší exilová generace vyrostla v ideálech první republiky, na které chtěla navazovat. Zejména exil z roku 1948 se po pádu komunismu vracel s čistými úmysly pomoci s obnovou opět svobodné země,“ vysvětluje předseda sdružení Stopy paměti Jiří Doležel.
„Příběhy tak popisují touhu a často dramatickou cestu za svobodou a možnostmi seberealizace těchto lidí před rokem 1989. Zároveň nastavují zrcadlo vývoji české společnosti po sametové revoluci,“ dodal.
Podle historiků odešlo v minulém století do exilu téměř čtvrt milionu lidí, kteří z tehdejšího Československa prchali před nacistickou a komunistickou totalitou. Příběhy exulantů z klíčových let 1938, 1948 a 1968, kteří se usadili na východním pobřeží USA, sleduje sdružení Stopy paměti dlouhodobě.
„Pro nás je prioritou zaznamenat co nejvíce příběhů pamětníků totalit, kteří patří k rychle odcházející generaci. Příběhy sdružení postupně zpracovává a zpřístupňuje je veřejnosti na svém webu a Facebooku,“ podotkl autor projektu Doležel.
Jedním z důležitých exulantů, kteří se po sametové revoluci nesmazatelně zapsali do dějin střední Moravy, je například Paul Rausnitz, který na konci devadesátých let vstoupil do přerovské firmy Meopta a nakonec se v roce 2003 stal výhradním vlastníkem.
Z původně krachujícího podniku vybudoval prosperující globální firmu s 2 400 zaměstnanci s pobočkami v New Yorku a v Miami, což mu vyneslo přezdívku „přerovský Baťa“. Zemřel loni v Den válečných veteránů 11. listopadu.