Při prohlídce hradu na fotografii pozná své příbuzné. Představí se jako Johannes Liechtenstein a později se vrátí i s rodinou, a hlavně dědečkem Eugenem Hartmanem a jeho sestrou Barbarou Liechtenstein, kteří se po chodbách Šternberka proháněli ještě jako děti.
Potomci slavného dolnorakouského šlechtického rodu, který ve své době patřil k nejbohatším v habsburské monarchii, nejsou jediní, kdo udržují kontakty a jezdí na svá někdejší moravská sídla.
„Členové šlechtického rodu k nám jezdí poznat svou rodinnou historii a doplnit si rodovou mozaiku z období, které sami neznají, nebo naopak zažili a chtějí si zavzpomínat. Žádnou zášť z jejich strany rozhodně necítíme,“ naráží kastelán zámku v Čechách pod Kosířem Martin Váňa na poválečnou historii a Benešovy dekrety, na jejichž základě stát šlechtickým rodům zabavil majetek.
Například Lichtenštejnové přišli o hrad Šternberk a zámky Úsov, Velké Losiny či Nové Zámky, Německý řád ztratil hrad Bouzov a dodnes se o něj soudí a Silva-Taroucům byly zapovězeny zmíněné Čechy pod Kosířem, stejně jako Ottahalům zámek v Náměšti na Hané.
Bouzov byl sídlem SS
„I když si někteří potomci šlechtických rodů dodnes některé hrady a zámky nárokují, nemyslím si, že by se majetek zabavený po válce na základě Benešových dekretů vracel. Ze stejného důvodu někdejší Řád německých rytířů nikdy nedostane hrad Bouzov, který za války sloužil jako sídlo SS a pak přešel do majetku československého státu,“ shrnuje historik hodonínského muzea Marek Vařeka z Prostějova.
Fenomén české a moravské šlechty je tak podle něho pryč. „Za celý Olomoucký kraj vím o dvou výjimkách, kdy zámky patří šlechticům. Jeden je v Brodku u Prostějova, který zrestituoval a donedávna na něm sídlil hrabě Richard Belcredi. Poté, co zemřel, majetek připadl synovci a jeho dvěma synům, kteří žijí ve Vídni a na zámek i nadále jezdí. Bludov u Šumperka pak získala hraběnka Karla Mornstein-Zierotin, pokračovatelka šlechtického rodu Žerotínů,“ dodává Vařeka.
České písničky si stále pamatuje
Dvanáctičlenná rodinná delegace z německého Übersee v čele s Johannem Krausem, hrabětem SilvaTarouca, do Čech pod Kosířem nepřijede poprvé, na zámek zavítali už loni v dubnu.
Johannes je pravnuk slavného Františka Josefa II. SilvaTarouca, posledního velkého šlechtického budovatele zámku i přilehlého parku, a narodila se tam jeho matka Eleonora Silva-Tarouca.
„Johannes se nám svěřil, že mu zpívala české písničky a on si je dodnes pamatuje. Byl také nadšený z toho, kolik práce se na zámku udělalo,“ říká kastelán Martin Váňa.
Když totiž Johannes i se svou matkou navštívili zámek v 90. letech, byli hodně zklamaní z toho, v jakém byl stavu.
„Není se čemu divit, byla zde internátní škola a dětský domov, vše včetně Mánesovy síně bylo hodně zchátralé. Johannes tehdy pronesl, že by se ani nedivil, kdyby to tu buldozery srovnaly se zemí,“ vzpomíná kastelán.
Dnes už je vše jinak. Celý zámecký areál několik let prodělává nákladnou rekonstrukci a proměna pokračuje dodnes.
Přímí pokračovatelé původně portugalského šlechtického rodu se po vysídlení z Čech pod Kosířem po druhé světové válce usadili v jižním Německu. Na své předky však nezapomněli a na zámek se vracejí.
„Po válce Silva-Taroucové museli z Československa pryč a směli si s sebou vzít jen naprosté minimum věcí, takže památek a materiálů doma moc nemají,“ krčí rameny Váňa.
Nové pečetidlo
Proto při loňské návštěvě příslušníci rodu strávili dost času v Moravském zemském archivu v Brně, kde si nechali představit archivní fond Silva-Tarouců, který do té doby neznali.
Opravdový poklad pak našli přímo na zámku v Čechách pod Kosířem. „Nedochovalo se jim žádné rodové pečetidlo a my jedno takové máme k dispozici. Pečlivě si ho zdokumentovali a díky tomu si mohou nechat vyrobit nové,“ vypráví kastelán, který na zámku plánuje rozšířit expozici o nejnovější moderní historii rodu, který přivedl do Čech pod Kosířem slavného malíře Josefa Mánesa.
30. března 2017 |
„Lidé tak alespoň uvidí, jak potomci šlechticů žijí dnes, jak vypadají, co dělají. Třeba Johannes ve své domovině působí jako veterinární lékař,“ prozrazuje Váňa.
Pravidelné styky se šlechtickým rodem Lichtenštejnů udržuje také správa hradu Šternberka na Olomoucku. Uběhla už řada let od vzácné a dojemné návštěvy, kdy se Eugen Hartman a Barbara Liechtenstein vrátili do míst, kde prožili část svého dětství.
V bazénku si hráli jako děti
Třeba k bazénku u hradu, u kterého je fotograf na historickém snímku zachytil jako tříleté děvčátko a šestiletého hocha, se posadili po dlouhých šedesáti letech.
Eugenův syn Johannes tehdy pronesl, že se na hrad vrátí okamžitě, jakmile jejich pravnoučata trochu povyrostou. Svůj slib splnil loni.
„Johannes nás požádal, jestli by si mohl ofotit rodinná alba, ve kterých jsou soukromé fotografie z různých etap života Lichtenštejnů, například křtiny Barbary, svatební cesta jejích rodičů po Sardinii, Vánoce, to vše na hradě zůstalo. Tak jsme vyjednali, aby si mohl udělat kopie snímků,“ popisuje někdejší správkyně hradu Helena Gottwaldová, která ráda vzpomíná i na samotné setkání s Eugenem a Barbarou.
Mecenáši umění
„Přinesli nám nové informace o tom, jak se na hradě žilo v minulosti. Lichtenštejnové byli významnými politiky a velkými mecenáši umění. Podíleli se na koupi šternberského panství v roce 1695 a o dvě stě let později na velké přestavbě hradu do podoby, jak ji známe dnes. Oni sami přitom „svůj“ hrad neviděli od roku 1945,“ přemítá Gottwaldová.
Málo se ví, že Lichtenštejnové postavili lázeňské centrum v Ondrášově na Olomoucku nebo že díky nim stojí v Jeseníkách turistické chaty Ovčárna či Švýcárna.
Téma Lichtenštejnů je dodnes hodně citlivé a také kvůli tomu nemělo Česko jako jediný evropský stát s Lichtenštejnskem diplomatické styky. Dohodu o spolupráci podepsali představitelé obou zemí až v září 2009.
O rok později na hrad zavítal lichtenštejnský kníže Hans-Adam II., který do regionu zamířil na vědeckou konferenci věnovanou rodu Lichtenštejnů v české historii a při té příležitosti stihl navštívit také zámek Velké Losiny na Šumpersku.
Lichtenštejnové si dodnes Velké Losiny i hrad Šternberk nárokují, konfiskace rodového majetku byla podle nich nezákonná.