„Jsme na místě rychleji než hasiči a záchranka. Navíc máme výcvik na záchranu z vody, umíme resuscitovat přímo na hladině a velmi dobře známe přehradu i její břehy,“ říká v rozhovoru pro MF DNES šéf slapských záchranářů Daniel Vičan.
V kolika lidech sloužíte?
Minimálně ve třech, spíš v pěti. Jsme schopni vyjet na dva paralelní zásahy. Máme 24hodinové směny. Každou neděli se osazenstvo na základně střídá. Sloužíme 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Všichni sloužíme zdarma. Ve svém volnu. Na služby na základně si bereme dovolenou.
Jak financujete provoz?
Vodní záchranná služba Českého červeného kříže je nezisková organizace, která funguje z příspěvků nás členů. Z velké části nás v posledních letech podporuje Hasičský záchranný sbor ČR. Existoval pětiletý plán. Ročně jsme dostávali kolem pěti milionů korun na celou republiku. Na Slapech jsme z dotace pořídili novou záchrannou loď a zásahové oblečení. Dále máme finance od Středočeského kraje. Jsou to konkrétní částky například na rozšíření mola, přestavbu základny nebo na zakoupení nového osobního vybavení.
A peníze na provoz? Kolik potřebujete ročně?
Na všech vodních plochách v republice potřebujeme minimálně 15 milionů korun. Jak na pokrytí nezbytných nákladů na materiál, výcvik, tak zejména i na pohonné hmoty pro naše zásahové čluny.
Vodní záchranná služba Českého červeného kříže
|
Co vás stojí nejvíce?
Na Slapech máme největší náklady na nákup benzinu pro zásahové lodě, které mají velkou spotřebu. I když máme šetrný program - vyjíždíme jen na zásahy nebo povolené tréninky. Loni jsme za pohonné hmoty zaplatili celkem 98 tisíc korun, a to při cenách benzinu kolem 34 korun za litr. Na základně také platíme za energie a vodu. Takže nám letos velmi vzrostou náklady. Počítali jsme, že nám hasiči přidělí 150 až 200 tisíc korun na pohonné hmoty a energie. Zatím jsme nedostali ani korunu.
Zbyly vám nějaké peníze z loňska?
Na účtě jsme měli na začátku sezony kolem 65 tisíc. Při stejném počtu zásahů, co jsme měli loni, to pokryje dva týdny provozu. Teď máme peníze na provoz jen do konce měsíce.
Máte sponzory?
Ano. Ale sponzorské dary nám nepokryjí provozní náklady. Celorepublikově chybí jednotný koncept financování vodní záchranné služby. Na rozdíl od kolegů z horské služby, kterou zřizuje ministerstvo pro místní rozvoj a funguje s jasným rozpočtem kolem 200 milionů ročně, my nevíme, co bude za měsíc. Natož až skončí letošní sezona.
Hrozí, že od července nevyjedete?
Na břehu rozhodně nezůstaneme. Letošní sezonu chceme dojezdit podle plánu do prvního zářijového víkendu včetně. Jako dobrovolníci jsme - ač neradi - na nenadálé situace zvyklí. Jako skupina jsme schopní se semknout a nějak peníze v nejhorším mezi sebou vybrat. Je to ale nesystémové a velmi nefér vůči našim lidem, kteří zachraňují lidské životy zdarma a ve svém volnu o dovolené. Stále ještě jednáme s hasiči i s krajem. Věříme, že najdeme řešení. Jde o životy lidí. Problém je v tom, že jsme na Slapech jediní. Stejně tak i na Orlíku. Tam mají kolegové finance na čtyři dny provozu. Takže zatím ani nezahájili sezonu.
Jak se jednání vyvíjejí?
Na kraji zatím velmi pozitivně. Jednáme s hejtmankou Petrou Peckovou (STAN) a radním pro zdravotnictví Pavlem Pavlíkem (ODS). Máme přislíbenou dotaci ve výši zhruba 100 tisíc korun. To by mělo pokrýt náklady na nákup pohonných hmot. Paní hejtmanka deklarovala, že vodní záchranka je vzhledem k vysokému počtu zásahů potřeba. Potvrdila to i středočeská zdravotnická záchranná služba. Jsme pro ně partneři.
A vyjednávání s hasiči?
Zatím nemám žádnou novou informaci z našeho prezidia. Bez peněz od nich ale letos spotřebujeme veškeré finance, nebudeme do ničeho investovat a nesmí se nám nic pokazit. Z vybavení ani na základně. Co bude po sezoně, netušíme.
Kdo se může stát vodním záchranářem a co všechno musí umět?
Zájemce musí být starší 18 let a v dobré fyzické a psychické kondici. V našich kurzech se pak naučí správnou techniku plavání. Dále sebezáchranu a záchranu tonoucích od techniky holýma rukama až po záchranu za pomoci pásů. Musí si udělat také kurz na vůdce malého plavidla.
Co ho učíte z první pomoci?
Obvazové techniky, zástavu masivního krvácení, KPR - tedy kardiopulmonální resuscitaci (postup zpomalení nástupu smrti u osoby se zástavou srdeční nebo zástavou dechu). Také se musí naučit obsluhovat AED - automatizovaný externí defibrilátor, což je přístroj k laické resuscitaci. A musí se naučit, jak dýchat do lidí vytažených z vody. Nemají totiž v krvi kyslík. Spotřebují si ho při pokusech o sebezáchranu. Proto u nich děláme masáž srdce i umělé dýchání.
Jak dlouho trvá proškolit nováčka? Kolik jich letos přibylo?
Minimálně tři čtvrtě roku. Ale to je pouze úspěšný frekventant kurzů. A pak potřebuje praxi. Do základního kurzu nastoupilo z celé republiky 28 zájemců. Kurz dokončilo 18 a závěrečné zkoušky složilo 15 z nich. Jsou náročné. Fyzicky i psychicky.