Téměř každý rád vzpomíná na okamžiky strávené s rodiči, se kterými v dětství strojil vánoční stromeček nebo připravoval domácnost na nejočekávanější den v roce. Mezi takové rodinné rituály patří i stavění betlémů. Někdo má hotovo za pár minut, někdo zobrazení scény narození Ježíše Krista staví i několik dní.
Je to i případ Jitky Holečkové z Dolní Sloupnice, která takřka 50 let opatruje betlém s úctyhodnou délkou 3,5 metru.
„Normálně ho s dcerami a vnoučaty stavíme tři dny. Když mně sloužilo zdraví, zvládla jsem to sama a během jednoho dne,“ říká Jitka Dolečková při pohledu na jesličky čítající okolo 300 malovaných figurek se zajímavou historií, které letos mimořádně zapůjčila na výstavu betlémů ve svitavském muzeu.
„Je to úplně poprvé, co je betlém zapůjčený na nějaké výstavě. Nechtěla jsme ho půjčovat jednak proto, že je křehký, a taky kvůli některým lidem, kteří by si třeba chtěli nějakou figurku vzít,“ vysvětlila majitelka betlému. Tentokrát organizátorům výstavy vyhověla, protože se jí muzeum zaručilo, že vše bude před případnými nenechavými prsty návštěvníků v dostatečné vzdálenosti a pod dozorem kamer.
Každý malíř namaloval něco
Jde totiž o mimořádný soubor malovaných figur, na kterých se podle odborníků podílelo možná až kolem deseti orlickoústeckých malířů, mezi které patřil Jarolím Štantejský, Jiří Knapovský a další.
Betlém v roce 1974 zdědila po svém tatínkovi, který u tehdy žijících ústeckých malířů nechával každý rok přimalovat nové části.
Historie malovaného betlému je však mnohem starší. Tatínek paní Holečkové byl hodinář, který měl po válce v Ústí nad Orlicí pronajatý malý obchod na ulici T. G. Masaryka, kde bydlela paní Škarková. „Za opravu chodníčku podél jejího domku dostal za odměnu torzo betlému. Byl to základ s chlívkem a Svatou rodinou, na kterém stavěl,“ vypráví Jitka Dolečková o prapůvodní části z roku 1879, kterou podle bližšího zkoumání vytvořil jeden nejznámějších autorů betlémů 19. století Jarolím Štantejský.
Do konce 60. let byl betlém ozdobou rodinného domu, kde Miroslav Bulva s rodinou bydlel.
„Stavěli jsme ho každý rok doma nad manželskou postel. Táta si vždy nechával malovat figury od těch, co něco uměli. Ať už to byly figurky, ovečky, stromečky a podobně. Betlém měl délku čtyři metry a hloubku půldruhého metru. Stavěl se do rohu klasickým způsobem. Na dřevěných nosnících byla položená prkna jako podlaha. Na prkna jsme naskládali krabice, boudy od kočárků nebo proutěné koše. To vše jsme pokryli dřevitou vatou, aby se vytvarovaly kopce a údolí. Na zeď se pověsil landšaft a pod něj dálina tak, aby se spojila s vytvarovanou krajinou,“ vzpomíná Jitka Dolečková na mládí.
Když se její otec už nemohl o rodinný klenot starat a jeho dcera se provdala, betlém se na několik let uložil. Rodina se k němu vrátila v roce 1996, když se Jitka Dolečková přestěhovala do Dolní Sloupnice, kde betlém ukazovala jen příbuzným a známým.
V roce 1997 betlém pečlivě prozkoumali muzejníci v Ústí nad Orlicí, kteří u 409 malovaných prvků potvrdili konkrétní jména malířů s datací tvorby.
„Tohle byl Knapovský, ten má takový jasný figurky. Istrman zase uměl borovice, smrky, ale třeba tadyhle, když se podíváte na tu ženskou s tím chlapem a tím klukem, tak neuměl obličeje. Proto některé figurky namaloval otočené,“ usmívá se sběratelka betlémů, která ve Svitavách kromě velkého betlému vystavuje i sbírku papírových jesliček a vlastní tvorbu korálkových a paličkovaných betlémů.
„Doma mně nenechali nic. Letos výzdoba nebude,“ usmívá se žena, pro kterou jsou betlémy srdeční záležitostí.
Návštěvníci muzea mají možnost vidět velký betlém Jitky Dolečkové až do 28. ledna. Vystaven je spolu s unikátním svitavským betlémem, který rozsahem patnácti metrů přesahuje i ten z Třebechovic.