Tvůrci jím chtěli upozornit na to, jak se dějepis a zejména jeho poslední kapitoly učí, pokud tedy vůbec. I o tom promluvil populární pardubický rodák na besedě v Institutu Paměti národa v Pardubicích.
Co vy a dějiny?
Já a dějiny? Zájem, zvědavost a spousta informací.
Jak jste to měl se středoškolským dějepisem vy?
Pro mě bylo překvapivé zjistit, že jsem se až v dějepisném semináři dostal k tématům jako válka v Jugoslávii, atentát na Kennedyho. To je látka naštěstí hodně zpracovávaná ve filmech, v populární kultuře, ale není moc přítomná v samotném dějepisu. Často se mi během mé školní cesty stalo, že jsme ani nestihli k těmto moderním tématům dojít, protože jsme je probírali na konci školního roku před vysvědčením.
Taková školní klasika.
Tak. Takže jsem si řekl, že asi není v pořádku, že až v 18 letech se dostávám k látce, kterou bych rád znal trochu dříve. Byla to jedna z motivací zajímat se o to, proč to nefunguje, funguje. A jsem rád, že se nám v tom dokumentu podařilo najít školy, kde to nefunguje, ale i ty, kde to jde.
Jak učit dějepis jinak?
To není otázka na mě. Naštěstí jsou teď expertní komise, které pracují na přepracování rámcových vzdělávacích programů. Jsem moc rád, že dokument byl jedním z těch dílků, které přispěly ke zvednutí zájmu o to, jak se na školách učí. Covid asi vtáhl řadu rodičů do představy, jak vypadá výuka. Názorně jim to ukázala ta distanční. Teď probíhá velká revize rámcových vzdělávacích programů, výuka má být více o kompetencích, mít více volitelných hodin, obory se mají více potkávat a doplňovat, než se překrývat. Moc doufám, že to dobře dopadne, pracují na tom jedni z nejschopnějších lidí u nás, věřím, že to dobře dopadne.
A zpětná vazba po vašem filmu?
Přímo při natáčení jsme se setkali s učiteli, kteří začali učit jinak, ale předtím museli odejít z jiných škol. Dopad toho filmu byl narušen tím, že šel ven, zrovna když začínal covid. Takže reformování a posouvání výuky se zastavilo a všichni se snažili vyřešit, jak vůbec dál učit. Šlo to chvíli na druhou kolej. Ale teď je to zpátky v kurzu. Mám pocit, že kdo ho viděl, spatřil trochu jinou výuku nebo na ten problém nahlédl z jiných perspektiv žáků, učitelů, ředitelů, expertů. A to mě těší.
Některé školy k výuce dějepisu přistupují jinak. Učí dějiny odzadu, těmi novodobými začínají a jdou do minulosti.
Dělá to tak Gymnázium Mozartova v Pardubicích. Je to možné a zároveň jde o důkaz toho, že už nejsou jednotné osnovy a každá škola si může svůj školní vzdělávací program udělat podle sebe a učitel ho dle rámcového programu může připravit. Právě tady v Pardubicích to uchopili takto. I některé jiné školy s tím experimentují a pozorují, jak na to studenti reagují. Je skvělé, že to u nás jde, když se chce.
Nedodržet časovou linku a osu a vykašlat se na chronologii?
Může to působit pochybně, ale má to své opodstatnění. Má to své kritiky i příznivce. Pokud se na tom vyučující dohodnou a cítí to tak, že by to mělo být. Ostatně kdo jiný by měl mít bližší náhled. Tak by to měli zkusit a sbírat zpětnou vazbu od svých žáků i ostatní.
Karel Kovář „Kovy“Karel Kovář se narodil 11. září 1996 v Pardubicích. Je jedním z nejvýraznějších představitelů české YouTube scény a mezi téměř 900 tisíci odběrateli ho už dávno nesledují jen děti. Ve videích probírá celospolečenská témata, politiku, finanční gramotnost, algoritmy či sociální sítě. Časopis Forbes ho zařadil mezi 30 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích. Vedl rozhovory s Jeho Svatostí Dalajlámou nebo s bývalým předsedou Evropské komise Jeanem Claudem Junckerem pro televizi Euronews. |
Možná, že když jde člověk proti chodu dějin, mohou ho ty nedávné události motivovat k objevení kouzla středověku i ještě ranějších dějin.
Na první pohled to vypadá, že jdeme proti srsti, ale stačí se podívat, jak občas vyprávíme příběhy. Některé začnou v současnosti, putují časem pozpátku a odhalují nám kontext toho, co se stalo a jak ta současnost vlastně vznikla. I tento přístup jde zvolit.
Které téma nejnovějších dějin je vám blízké?
Hodně se to mění podle toho, co zrovna čtu. Teď je to Umění diplomacie od Henryho Kissingera. Čtu o rovnováze moci, diplomatickém uspořádání, prusko-rakouských konfliktech, o tom, co vedlo k první světové válce. Neuvěřitelně zajímavé je to, co poznáváte do větší hloubky. Doplňoval jsem si znalosti i o válce v Jugoslávii. Každá životní příležitost a situace mě dovede jinam.
Během besedy jste tady řekl, že když dostanou dějiny konkrétní rozměr, stanou se hlubšími. Kdy se vám tento citát osvědčil?
V ten moment, kdy se bavíte s lidmi, kteří třeba pamatují obléhání Sarajeva, ukážou vám jizvu na těle, vyprávějí vám o tom. Potkáte lidi stejného věku, kteří skrze staršího sourozence prožili trauma války. To je chvíle, kdy ta dějinná událost, kterou jinak sledujete v dokumentu, o níž čtete v učebnici, získá doslova rozměr, který se zhmotní přímo před vámi. Je možná občas jednodušší některé komplexní dějinné situace chápat skrze osobní situace.
Jste Pardubák. Jak vnímáte zdejší bohaté regionální dějiny?
Zaujaly mě operace Silver A, Zámeček, Ležáky. Přivedla mě k tomu televizní minisérie Operace Silver A, kterou tu natáčel Jiří Strach. To jsou fascinující dějiny.
Kdy natočíte něco o Zámečku, jak jste se zmínil na besedě?
To bych musel natočit nějaký film. Teď k tomu mám hodně daleko.