Neutěšenou situaci dokládá dokument s názvem Detailní analýza pracovního vykořisťování a nelegálního či neregulérního zaměstnávání cizinců v Plzeňském kraji a s tím souvisejících témat, který tento rok zpracovali pracovníci Diakonie Západ ve spolupráci s dalšími kolegy z branže.
Zadavatelem bylo ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Detailní zpráva vychází hlavně z praxe terénní sociální služby. Analýza poukazuje především na neblahou situaci ukrajinských uprchlíků, kteří jsou vystaveni nátlaku ze strany některých zaměstnavatelů a pracovních agentur. Jejich životní podmínky jsou katastrofální a často se podobají novodobé formě otroctví.
Uprchlíci, kteří sem přišli zasaženi válkou, se tak musejí potýkat s dalším bojem, a to o důstojný život. „Je důležité na toto téma mluvit. Šířením povědomí o nevhodném zacházení s pracovníky z válkou stižené Ukrajiny i z dalších oblastí chceme rozdmýchat debatu o téhle skryté bolesti trhu práce a přispět k nápravě,“ říká ve zprávě Jan Neckář, vedoucí Terénu pro ohrožené osoby Diakonie Západ.
Na prohlídku jednoho bytu až 40 zájemců
„Veřejnost si myslí, jak se uprchlíci mají dobře. U dost velké části to ale neplatí,“ říká koordinátor ukrajinských aktivit Diakonie Západ, který nechce být jmenován kvůli možným atakům ze strany pracovních agentur, které už zažil.
Největší průšvih je podle něj trh s bydlením. „Souvisí s obecnou krizí bydlení, která tu byla i před válečným stavem. Stav dokresluje zájem o prohlídky bytů organizovaný realitními kancelářemi. V zimě se hovořilo o tom, že na Plzeňsku má o prohlídku jednoho bytu zájem čtyřicet osob, z toho polovinu tvořili Ukrajinci, čtvrtinu jiní cizinci a čtvrtinu Češi,“ říká koordinátor.
Analýza pro MPSV hovoří o tom, že někteří majitelé ubytoven v Plzeňském regionu vystoupili z HUMPO systému, což je systém placení humanitárního ubytování pro uprchlíky, a stát už jim tedy za uprchlíky neplatí ubytování. „Ale obratem nastavili poměrně vysoké platby za ubytování,“ konstatuje dokument.
Eviduje až 7 500 korun za osobu nebo 17 500 korun za malý pokoj pro čtyři osoby za měsíc. Smíšené rodiny uprchlíků tvořené pracujícími a třeba i nemocnými důchodci se sice chtěly postavit na vlastní nohy, ale nakonec našly jen toto drahé ubytování, které je provázané se zaměstnáním.
Uprchlíci, kteří se přestěhovali do nájemních bytů, zejména matky samoživitelky, nyní čelí příjmové chudobě a bojí se toho, že si bydlení neudrží. S měsíčními příjmy okolo 18 až 25 tisíc korun už jsou totiž bez nároku na sociální dávku, ale ubytování za nižší cenu než 15 tisíc korun za měsíc neseženou.
Nakonec se tedy vrací k původním ubytovatelům, tedy do nevýhodných podmínek ubytoven provázaných s pracovními agenturami. „Pro děti je ale na ubytovnách nevhodné prostředí, a to i z hygienických důvodů,“ přibližuje terénní pracovnice Diakonie Západ, která také nechce být jmenována. „Tyto případy zachycujeme na území Plzně, Rokycan, Plas, Strašic, Dobříva, Holýšova, Tachova a dalších obcí. Některé praxe jsou hlášené na policii,“ uvádí zpráva pro MPSV.
Raději mlčí, aby nepřišli o bydlení a práci
Koordinátor Diakonie Západ říká, že z různých studií Paq Research či Pontonu vyplývá, že v Plzeňském kraji, kde je nejvíc uprchlíků před válkou na počet obyvatel, jsou ohroženy chudobou, vykořisťováním či propadnutím dokladů desítky tisíc lidí. „Patří sem třeba i pracující bez smlouvy, ti s propadlou zaměstnaneckou kartou, zranitelné osoby jako hendikepovaní, kteří nemohou pracovat,“ nastínil koordinátor.
Pracovníci Diakonie se to snaží řešit. Ve snaze pomoci uprchlíkům někdy podají společně s důkazy podnět ke kontrolním orgánům, ale lidé v nedůstojném postavení ze strachu ze ztráty bydlení a práce, nakonec nepromluví a kontrolní orgány, které se vydají přímo do fabriky, nemají proti pracovním agenturám v ruce důkaz. Pracovníci buď nepromluví, nebo se rozutečou.
A jak systém funguje? „Majitel s fiktivním jménem třeba Petr má pracovní agenturu, která má smlouvu s podnikem. Majitel podniku řekne, já od tebe potřebuji ne 50 lidí, ale 200. Jestli si tu chceš udržet místo, sežeň mi dalších 150 lidí,“ vypráví koordinátor Diakonie Západ. Na sehnání dalších lidí ale agentura s povolením nemá kapacitu, proto osloví subjekty, které mají třeba ukrajinské jednatele či zřizovatele. Ti sice nemají povolení provozovat agenturu, ale jsou schopní velmi rychle dodat 150 lidí.
Ti jsou ve fabrice přes legální agenturu, ale smlouvu mají podepsanou s takzvanou zastřenou agenturou, která povolení provozovat pracovní agenturu nemá. „Firma, v které pracují, nemusí vědět, že 150 lidí, které tam agentura dodala navíc, nemá podepsanou smlouvu s legální agenturou s povolením. Bavil jsem se s některými zaměstnavateli, kde to takto funguje, ale oni vůbec netuší, že je něco v nepořádku,“ vypráví koordinátor.
Slušné podniky nejsou konkurenceschopné
Zdá se, že dominantním aktérem kontrolujícím vývoj v plzeňském kontextu jsou velké pracovní agentury – situace se transformovala do podoby oligopolu. Řešení není myslitelné bez tlaku na ně. I to stojí ve zprávě pro MPSV. „Dokud budou na trhu podniky, které budou tento systém využívat, ty slušné podniky, které tento nízkonákladový systém zaměstnávání odmítají, nebudou konkurenceschopné,“ dodává koordinátor.
Vláda podle něj neví, jak toto využívání takzvaných zastřených agentur, které často nemají s Ukrajinci ani smlouvu a způsobují tak obrovské daňové úniky, zastavit, když tu systém funguje několik desetiletí a jedná se o obrovský byznys.
„Vešla sice v platnost novela zákona o zaměstnanosti, která zvýšila kauce při založení agentury z 500 tisíc korun na milion, zvýšily se také restrikce vůči agenturám práce, existuje také institut, po kterém jsme volali dlouho, že za takzvané zastřené zaměstnávání odpovídá koncový uživatel, tedy fabrika. To ale platí v případě, když se prokáže, že fabrika umožnila nelegální zaměstnávání. To má ale v zákoně tak složitou definici, že se tváří v tvář špičkovým právníkům najatých agenturami prakticky nedá prokázat,“ popsal koordinátor.