Jidáš byl jedním z dvanácti Kristových učedníků, ale na rozdíl od jeho věrných se neštítil přijmout úplatu třiceti stříbrných a zradil svého učitele. Ježíše zatkli, mučili a nakonec ukřižovali. Když si nešťastný Jidáš uvědomil, co způsobil, oběsil se ze zoufalství nad svým činem. Tolik vypráví novozákonní příběh...
Jako symbolická připomínka Jidášovy zrady se na Škaredou středu tradičně pečou jidáše. Jedná se o sladké pečivo, které může tvarem připomínat stočený provaz „oběšence“.
Vyskytuje se však i jako velikonoční bochánek nebo má podobu zvířat (nejčastěji ptáků, hadů, housenek, šneků či holubiček). Častým motivem je i podkova, uzlík nebo copánek.
S medem i rozinkami
Jidáše se pekly (a dodnes pečou) z kynutého těsta, podobného tomu na mazanec nebo na vánočku. Jeho nadýchanost byla daná kváskem, který si hospodyně připravovaly z droždí, mléka, mouky a cukru, těsto dlouho hnětly rukama, aby bylo co nejvláčnější a doslova se rozplývalo na jazyku. Aby jidáše byly co nejchutnější, přislazovaly se rozinkami či jiným sušeným ovocem.
Vypracované kynuté těsto se pak pod rukama šikovných selek, děveček nebo dětí měnilo v roztodivné uzlíky, bochánky či zvířecí tvary. Aby jidáše získaly vláčnou chuť, nechávaly se na plechu ještě chvíli dokynout a potíraly se směsí z rozšlehaného vejce a vody, která jim propůjčila krásný lesk. V některých oblastech Čech a Moravy se podle obyčeje jidáše navrch sypaly drobenkou.
Beránek, pučálka, nádivka. Kde se vzaly tradiční velikonoční pokrmy |
Jidáše se vždycky pekly dozlatova. Dnes bychom řekli, že je hospodyňky vložily do vyhřáté trouby na 180 až 190 °C a nechaly je péct zhruba půl hodinky. Potom následovala ještě jedna fáze tradiční přípravy.
Upečené a ještě teplé jidáše se pomašlovaly směsí vytvořenou z másla a medu, pečivo tak získalo trochu lepkavější povrch, který dodal bochánkům zároveň lahodnou chuť.
Vhodný čas na jidáše
Podle tradice se jedly ráno na Zelený čtvrtek. Sladká snídaně měla být připomínkou Jidášovy zrady, ale také odpuštění. Pro hříšníky byl tento rituál velkým darem, protože my všichni jsme občas takoví „Jidášové“ a potřebujeme mít šanci začít znovu.
Naši předkové měli s pojídáním jidášů spojenou ještě jednu pověru. Věřili, že sladké pečivo je uchrání před nemocemi a přinese jim pevné zdraví. Zároveň se říkalo, že kdo jí jidáše, toho vosa nebodne a had neuštkne. To byl další dobrý důvod, proč si sladké velikonoční bochánky dopřát ve vrchovaté míře.
Spoustu dalších skvělých velikonočních receptů najdete na www.idnes.cz/recepty/velikonoce |