Talentovaný 18letý znakař Miroslav Knedla má za sebou prázdniny plné medailových žní. Začal je dvěma tituly juniorského mistra Evropy v Bělehradu, následovala bronzová medaile z kontinentálního šampionátu do 23 let v irském Dublinu a slovy starých latiníků Finis coronat opus. Na právě skončeném mistrovství světa juniorů v Izraeli vybojoval zlatou a stříbrnou medaili, zaplaval český rekord a ještě k tomu přidal splněný limit na olympijské hry v Paříži.
„Je to nejlepší zakončení juniorské kategorie,“ libuje si Knedla, který osmnáctiny oslavil před měsícem. „S trenérem (Zdeněk Kasálek) si můžu říct, že se sezona povedla, a doufat, že to bude pokračovat i v seniorské kategorii.“
Nic lepšího jste si nemohl vysnít, že?
Bylo to ode mě očekávané, čímž všechno bylo stresovější. S trenérem jsme se bavili o tom, že poslední věc, kterou chceme v juniorské kategorii dokázat, je vyhrát titul. Jsem rád, že se nám to podařilo a dopadlo to dobře.
Titul jste získal ve sprintu na 50 metrů. Jaký byl závod?
Říkali jsme si, že pokud v rozplavbě zaplavu 25,10, bude to v pohodě. Měl jsem 25,12, takže jsme byli spokojení. Semifinále se mi vždycky plave lépe, protože na mě není takový tlak. Podařilo se mi tam téměř všechno, byl z toho český rekord 24,64. V samotném finále se mi nepodařil start a první metry, ale nakonec to vyšlo.
Naopak na dvojnásobné trati jste v půlce vedl, ale pak vás předstihl Ukrajinec Želťakov. Byl silnější?
Rozjel jsem to docela svižně, o dvě a půl desetiny rychleji než v semifinále, kde jsem splnil olympijský limit. Další kluci byli tak tři desetiny za mnou. Ale kamarád Oleksandr Želťakov má vždycky perfektní druhou padesátku a tam nám to natřel. Na mě hodně působil stres, přece jen jsem šel do finále z prvního místa s velkým náskokem. Vzhledem k tomu, že do celého šampionátu jsem vstupoval se čtvrtým časem, je druhé místo nad očekávání. Chtěl jsem především medaili a vyšlo to na stříbro.
Na kontinentálním šampionátu v Bělehradě jste rovněž ovládl padesátku, zatímco Oleksandr Želťakov stovku. Je to váš největší rival?
Ve znacích určitě, ale najdou se i další rivalové, kteří spolu plavou delší dobu. Před rokem to byl Pieter Coetze z Jihoafrické republiky nebo Ksawery Masiuk z Polska. Oba jezdili fakt rychlé časy a přetahovali se poslední dva roky v juniorské kategorii.
Říkal jste, že se Želťakovem jste kamarádi. Trénujete spolu?
To ne. Ale jak spolu tři roky v kuse soupeříme, jsme skvělí kamarádi. Na závodech se hodně bavíme. Vrátil se zpátky na Ukrajinu, kde se pokouší trénovat. Ale zhruba před třemi týdny tam musel přestat, protože jim vybombardovali bazén. Takže teď trénuje asi v Maďarsku.
Vedle medailí jste splnil limit do Paříže. Má pro vás stejnou cenu jako titul?
Popravdě mi limit udělal asi největší radost, protože až tak jsme ho neočekávali. Vnitřně jsem si říkal, že mám šanci, ale že by to mohlo dopadnout takhle a ještě zaplavat skoro půl vteřiny pod limit, to je super.
Na rozdíl od kontinentálního šampionátu jste neuspěl na polohovce na 200 m, v níž jste v Bělehradě vybojoval titul. Čím to bylo?
Nepovedla se mi. Bylo to den poté, co jsem zaplaval olympijský limit a byl ještě docela v euforii. Měl jsem nahlášený čtvrtý pátý čas, a skončil až patnáctý. Je to škoda, ale možná i dobře, že jsem pak odpoledne nemusel plaval a odpočinul si.
Přímo v hledišti v izraelském městě Netanja vám rodina fandila tak bouřlivě, že si toho všimly i oficiální stránky Mezinárodní plavecké federace FINA a popisovaly, jak vás po zisku zlata při vystoupení z bazénu objal otec. Představuje pro vás jejich podpora velkou pomoc?
Jsem strašně rád za to, že tady se mnou mohli být. Poslední dva roky jezdí na každé závody, podporují mě a dodávají mi pozitivní energii. Je to fakt hezké, že i v Izraeli jsme měli fanklub, který fandí plavcům. Je to rodina plus přítelkyně od dědy, na mistrovství Evropy byla druhá babička s dědou, jejich rodina. Paráda.
Kolik přišlo gratulací?
Hromada. V posledních dnech jsem začal vypisovat děkuji, děkuji, fakt mě to potěšilo. Je hezké, že mi takhle gratuluje hodně lidí. Nejen kamarádi, ale i lidé, které neznám.
Z Izraele jste se vrátil včera. Předpokládám, že na oslavy nebyl moc čas...
Ještě ne. Ale teď budu mít docela dost volna, tak uvidíme, co vymyslíme. Doma ale strávím jenom tři dny. Už třináctého odlétám na návštěvu univerzity do USA, bude to velká zkušenost. Strávím tam tři dny, už mám vypsaný program. Projdu univerzitu, poznám studijní programy, seznámí mě s ubytováním, jídlem, trenérem. Zkrátka se vším. Bude to dost nabité, ale těším se.
Kam míříte? A budete tam následně i studovat?
Do Indiany, kde působí trenér Ray Looze. Mezi jeho odchovance patří skvělí američtí plavci Cody Miller nebo Lilly Kingová (olympijští vítězové a světoví rekordmani – pozn. aut.). Doufám, že to dopadne dobře a vrátím se tam. Smlouvy se podepisují v listopadu, takže během podzimu bude jasno. Šampion Zlínský plavec Miroslav Knedla se v Izraeli stal mistrem světa ve sprintu na 50 m, k tomu přidal stříbro na dvojnásobné trati.
Během prázdnin jste měl hodně nabitý program. Cítíte velkou únavu?
Poslední čtyři dny byly hodně důležité. Jak se všechno nahrne k sobě, člověk si chce dát pár dní oraz. Ale zvládli jsme to na jedničku hlavně díky naší fyzioterapeutce Evičce Blechové, která nás připravovala před i po závodech. Měli jsme možnost regenerovat všude možně. Bez toho by to bylo hodně náročné.
A měl jste o prázdninách čas i na něco jiného než na plavání?
Rodiče fandili v Srbsku, odkud jsme jeli rovnou do Albánie a potom do Makedonie a Řecka. Od plavání jsem měl v tu dobu deset dní volno, mohl jsem dělat, co jsem chtěl. I když jsme byli u moře, nemusel jsem chodit do vody a mohl si odpočinout.
V moři jste tedy nebyl?
Samozřejmě že byl. (úsměv) Ale ne že bych plaval nějaké délky tam a zpět.
Jak pro vás bude složité se zase přeorientovat na školní povinnosti?
Od druháku na střední mám individuální plán, za to můžu gymplu jenom poděkovat. Umožní mi dopisovat testy, což je dobré, když se to kryje s reprezentačními akcemi. Ale pak se to nahrne. Ze zkušeností můžu říct, že když jsem dokončoval třeťák, bylo toho fakt dost. Ale každý se s tím musí nějak poprat.
A co maturita, která vás čeká na jaře?
Bude to složitější, ale z tohoto pohledu je skvělé, že už jsem splnil limit na olympiádu. Nebudu muset jezdit z plného tréninku na mezinárodní závody, abych ho splnil. S trenérem už jsme se dohodli, že před maturitou budeme mít trénink jen jednou denně ráno a pak budu mít celý den volný.
Šampionátem jste završil juniorskou kategorii a přecházíte mezi dospělé. Bude to obrovská změna, že?
Určitě. Je to jedna z přelomových situací v plaveckém životě. Čeká mě něco úplně jiného. Dospělí plavci mají naplaváno mnohem víc než junioři. Občas je to fakt test, který rozhodne, jestli to má smysl nebo ne. Když se díval, jak zhruba na tom jsem, na padesátce bych se nejspíš mohl dostat do finále mistrovství světa. Nemyslím si, že by to zatím mělo být na medaili, ale s trenérem uděláme všechno pro to, abychom se jí přiblížili co nejvíc.
Jaký bude váš nadcházející podzim po sportovní stránce?
Teď budu mít zhruba dva týdny volno, pak se budeme pomalu připravovat na Světový pohár v Budapešti. Po něm přijdou závody v pětadvacetimetrovém bazénu včetně Vánoční ceny ve Zlíně. V prosinci se koná mistrovství Evropy v krátkém bazénu v rumunském Otopeni. Loni jsem byl na juniorském šampionátu, tamnímu plaveckému centru bych dal deset bodů z deseti. Na začátku nového roku poletíme do Thajska na soustředění, pak se koná mistrovství světa v Dauhá.
A přemýšlíte už o přípravě na olympiádu? Součástí her není sprint, kterému mezi juniory kralujete...
Tím, že padesátka není olympijská disciplína, nemá největší smysl se na ni zaměřovat. Pořád se můžu zlepšovat ve znakařské stovce. Má budoucnost a je tam šance, že bych se na olympiádě mohl dostat třeba do semifinále. Ale bude to náročné. Rozplavby bývají ráno, kdy zatím plavu o čtyři desetiny pomaleji, než je postupový čas, který byl minule na hrách potřeba.
A co polohovka? Zaměříte se také na ni?
I tady jsou limity drsné. K B limitu, při jehož splnění bych mohl v Paříži plavat polohovou dvoustovku, mi chybí 1,5 sekundy. Pokud zlepšíme prsa, které fakt musím hodně potrénovat, možná by to mohlo být v mých silách.