Drsná čtvrtfinále. Ragbyový šampionát vyhlíží střety gigantů. I s Dupontem

Až na Austrálii, dvojnásobné mistry světa, jsou mezi nejlepšími osmi očekávaná národní mužstva.

Ale dvě čtvrtfinále s sebou nesou mnohem větší atraktivitu než zbývající. Domácí Francie proti obhájcům z Jižní Afriky. Světová jednička Irsko proti Novému Zélandu.

Proti tomu souboje Walesu s Argentinou a Anglie s Fidži vypadají jako chudí příbuzní. Může za to los šampionátu, který se konal už v prosinci 2020 a nasazení se odvíjelo od žebříčku z ledna 2020. Tenkrát mělo jistou účast dvanáct zemí z dvaceti.

Síla, kvalita i výkonnost reprezentací se od té doby změnily. A ty nejlepší na sebe narazí už ve čtvrtfinále.

Pro Iry je účast v něm stropem, dál se v historii šampionátů nikdy nedostali.

„Každé čtvrtfinále bylo jiné, mužstva byla rovněž jiná,“ srovnával kapitán Jonathan Sexton, který pamatuje šampionáty v letech 2011, 2015 i 2019. V osmatřiceti je na sklonku kariéry a rád by na nejvýznamnější akci udělal konečně průlom.

Irové jsou papírovým favoritem a věří si. Nový Zéland sice do roku 2016 neporazili 111 let, ale od chvíle, kdy giganta poprvé přemohli, s ním mají pozitivní bilanci: v následujících sedmi zápasech to jsou čtyři výhry a tři porážky. Dokonce vyhráli poslední dvě vzájemná utkání loni v červenci na Novém Zélandu.

„Co se stalo v předchozích měsících je už pryč, není to vůbec podstatné. Záleží už jen na tom, co bude tady a teď,“ říká irský kouč Andy Farrell, mimochodem otec anglického útočníka Owena Farrella.

„Poslední čtyři roky jsme pracovali na tom, abychom při hře byli psychicky odolní a abychom se právě na tenhle zápas dobře připravili,“ podotkl Sexton.

„Za kariéru jsem zažil několik skvělých bitev s All Blacks. Naučí vás, že každý zápas je stejně těžký jako ten předchozí. Ale teď nás čeká úplně ten nejtěžší zápas, kterému jsme kdy čelili,“ zdůraznil Sexton, který má 123 reprezentačních startů.

Nový Zéland v přípravě provázely rozpaky, turnaj začal nevýrazným výkonem a porážkou s domácí Francií. A i když v dalších duelech základní fáze nastoupil proti výkonnostně slabším protivníkům, na jeho projevu lze pozorovat jisté zlepšení. A před čtvrtfinále už zase budí respekt.

„Irové jsou skvělí, nejlepší tým světa. A zaslouženě,“ prohlásil na tiskové konferenci Aaron Smith, dlouholetá mlýnová spojka Nového Zélandu a mistr světa z roku 2015.

„Pro nás je to jako finále, zápas na hraně. Historie se bude psát v sobotu a uvidíme, kdo pak bude na prvním místě. Pokud na nás dolehne tíha okamžiku, nemohli bychom podat ten nejlepší výkon. Loňské porážky s Irskem jsou pro nás důležité v tom smyslu, abychom se z nich poučili. Věřím, že nastoupí úplně jiný tým.“

Výbušný je i nedělní souboj domácích Francouzů proti Jihoafričanům, kteří ve skupině podlehli Irsku 8:13. Porážku si způsobili sami tím, že spojky Manie Libbok a Faf de Klerk neproměnili několik kopů z výhodných pozic.

I proto měli trenéři včele s hlavním koučem Jacquesem Nienaberem zamotanou hlavu, zda na jeden z klíčových postů útokové spojky nasadit Libboka, nebo zkušeného Handrého Pollarda, nejproduktivnějšího hráče posledního šampionátu v Japonsku. Ve finále proti Anglii (32:12) zaznamenal dvaadvacet bodů z kopů.

Dokonce Jihoafričané odložili oznámení základní sestavy.

Libbok reprezentuje teprve od loňska a do Francie přijel jako jednička na pozici útokové spojky. Pollard v původní nominaci ani nefiguroval, ale během září se zotavil ze zranění lýtka a tým v průběhu turnaj doplnil.

Libbok odehrál tři zápasy ve skupině, Pollard jen přes padesát minut v tom posledním proti Tonze. Dal osm bodů z kopů po pětce, Libbok, který ho střídal, za posledních dvacet minut proměnil všechny tři konverze.

Libbok je lepší ve hře. Dynamičtější, je schopný individuálních průniků, hru líp čte a cítí, při rozehrávce volí správná řešení. Pollard je jistota, zkušenost, tlak na mistrovství světa zná a důležitost zápasu ho nerozhodí. A v kopech je velmi přesný.

„Respektuju kritiku, která kvůli mým kopům přišla. Soustředím se jen na sebe a tvrdě pracuju. Musím udělat všechno správně, zvlášť na téhle úrovni, kde jsou týmy tak vyrovnané,“ řekl šestadvacetiletý reprezentant novinářům.

„A hlavně je skvělé, že je Handré zpátky. Je úžasné s ním hrát a trénovat. Hodně mi pomáhá. Nezáleží na tom, kdo nastoupí od začátku. Vím, že odvede skvělou práci, je hráčem světové třídy.“

Lze předpokládat, že přesnost kopů jak ve hře, tak při standardních situacích bude v souboji dvou ragbyových velmocí rozhodovat.

Nakonec přednost dostal Libbock, Pollard je na lavičce náhradníků.

To Francie měla opačné starosti. Fanoušci se modlili, aby mohl nastoupit Antoine Dupont, považovaný za nejlepšího ragbistu současnosti.

Do tréninku se zapojil pár dní po operaci lícní kosti, kterou mu nechtěným ale neopatrným zákrokem zlomil Johan Deysel z Namibie 21. září. Zápas skončil rekordní výhrou Francie 96:0.

Ale hrát čtvrtfinále jen dva a půl týdne po operaci? Stojí to za to riziko, přestože od lékaře dostal Dupont svolení a na hru Francie má obrovský vliv?

Stojí, Dupont v pátek v poledne v ohlášené sestavě figuroval.

„Cítím se skvěle,“ řekl Dupont na páteční tiskové konferenci. „Nejdřív jsem si myslel, že turnaj pro mě skončil. Po operaci jsem začal mít naději. Dál to všechno šlo dobře.“

Na mlýnové spojce šéfuje každé akci, určuje strategii. I když Francouzi ujišťují, že Maxime Lucu je solidní náhradou, ale prostě to není Dupont.

Francouzský ragbista Thibaud Flament útočí v zápase s Itálií, vlevo Maxime Lucu.

„Pokud Antoine nastoupí, tak to bude proto, že je naprosto fit,“ řekl lékař Bruno Boussagol.

Dupont má v lícní kosti dvě titanové destičky. I když jeho nasazení by nemělo být zdravotním rizikem, může mít po úrazu obavy. A všichni vědí, jak Jihoafričané dokážou hrát tvrdě.

„Obavy? Žádné nemám,“ ujistil.

„Antoine je skvělý hráč a dává týmu hodně sebevědomí. Ale nás nijak neovlivní, jestli na hřišti bude nebo ne,“ ujistil jeho protějšek na mlýnové spojce Faf de Klerk, který je rovněž světovým hráčem. „Připravujeme se na Francii, ne na jednotlivce. Já osobně chci vždycky čelit těm nejlepším.“

De Klerk překvapivě v základní sestavě nebude. I to ukazuje na to, jak silný kádr a výběr obhájci zlata mají, když si mimořádného hráče dovolá nechat na lavici.

Jihoafrická republika je trojnásobným mistrem světa z let 1995, 2007 a 2019. A to se kvůli apartheidu šampionátů v letech 1987 a 1991 účastnit nemohla.

Má mimořádné individuality na všech postech, klidně složí dvě velmi kvalitní patnáctky, což o sobě žádný současný soupeř říct nemůže. V generálce na šampionát smetla, skoro až zesměšnila Nový Zéland. V ragby neexistuje větší rivalita než mezi těmito zeměmi.

Jenže roli hlavního favorita na zlato zpochybnila porážka s Irskem ve skupině, byť těsná a svým způsobem smolná.

Když se s Francií střetla naposled, loni v listopadu domácí v Paříži vyhráli 30:26. Bylo to extrémně tvrdý zápas, v němž Dupont a jihoafrická opora Pieter Du Toit dostali červenou kartu.

„Minule jsme se trochu s jejich tvrdostí prali, ale aspoň už víme, jak to může vypadat. Jsme na to líp připraveni,“ poznamenal statný francouzský rojník Reda Wardi.

„Máme k soupeři a ke všemu, co dokázal, velký respekt. Svým způsobem jsou pro nás Jihoafričané inspirací,“ poznamenal asistent Laurent Labit.

Před vzájemným zápasem se připomíná jediný vzájemný střet na mistrovství světa, kdy v roce 1995 v Jihoafrické republice velšský sudí Francouzům v semifinále neuznal tři pětky a domácí vyhráli těsně 19:15.

„Dodnes to nechápu,“ pronesl někdejší francouzský křídelník Emile Ntamack. „Pořád je to pro mě hořké, cítím, že jsme byli okradeni.“

A už tak vyhrocený souboj má další náboj.