Krátce před sobotní půlnocí pominula jedna éra. Sextonova éra.
Legendární útoková spojka, v ragby něco jako špílmachr, v prohraném čtvrtfinále mistrovství světa odehrála své poslední utkání.
„Tohle bylo nejlepší mužstvo, za které jsem kdy hrál. Kluci budou dál pokračovat a odehrají spoustu dalších skvělých zápasů. A já jim budu fandit z tribuny s půllitrem v ruce. V osmatřiceti už nejde, abych tady pořád před vámi seděl a rozdával rozumy,“ říkal Sexton chvíli po zápase na tiskové konferenci.
V očích měl slzy, které ještě před pár minutami na hřišti dovedně skrýval. Nejdřív ustavičně kroutil hlavou. Nemohl uvěřit, že sen jeho vlasti skončil. Irsko v epickém boji, označovaném za největší duel historie mistrovství světa i předčasné finále, podlehlo Novému Zélandu 24:28.
„Sport může být někdy hodně krutý,“ kývl vedle sedící trenér Andy Farrell.
I když z pozice jedniček světového žebříčku byli Irové poprvé proti rivalovi favoritem, v zápase ani jednou nevedli. Pořád se však drželi na dostřel. Sexton zaznamenal sedm bodů, jeden z kopů ve druhém poločase však z výhodné pozice překvapivě minul. Možná i proto největší kandidát na zlato prohrál a v semifinále chybí.
Ostatně, mezi nejlepší čtyři se Irové nedostali nikdy. Osmkrát ztratili čtvrtfinále, jednou osmifinále a jednou se do vyřazovací části neprobojovali vůbec.
„Tvrdě jsme pracovali, pohádky přece mají mít šťastný konec. Ale bohužel, takový je prostě život,“ pronesl Sexton.
Za národní tým odehrál 120 mezistátních utkání, šest startů zapsal za společný výběr Velké Británie a Irska.
Je čtvrtým nejvíc bodujícím ragbistou historie, což se asi dlouho nezmění. Mezi Iry je nejlepší, překonal jinou legendu Ronana O’Garu, jehož od roku 2009 postupně vytlačil z pozice jedničky útokové spojky. Tenkrát se to zdálo nemyslitelné, ale Sexton byl prostě ještě lepší.
Evropa počítá ztráty, thriller pro Nový Zéland, světové jedničky Irové končí |
Když v listopadu 2009 dostal v sestavě přednost poprvé, pětasedmdesát tisíc diváků v dublinském Croke Parku sledovalo, jak při vítězství 15:10 nad Jihoafrickou republikou zařídil všechny body. Po zápase se zjistilo, že dohrával se zlomenou rukou.
Že se Irsko zařadilo mezi nejužší světovou elitu a v posledních letech bylo dokonce úplně nejlepší, je i velká zásluha Sextona.
Irové od roku 2014 zapsali čtyři tituly v Six Nations, obdobě mistrovství Evropy. Loni poprvé v historii dosáhli triumfu na turné na Novém Zélandu. U toho všeho byl Sexton jako stěžejní hráč a kapitán.
Za rok 2018 byl zvolen nejlepším ragbistou světa, v letech 2014 a 2022 byl mezi třemi nominovanými.
„Johnny Sexton je někdo, koho je tak těžké nahradit. Naprosto úžasný hráč, dlouhodobě jeden z nejlepších na světě. Na svou kariéru může být neuvěřitelně hrdý,“ prohlásil v televizním studiu Craig Gilroy, někdejší irský křídelník.
Jen úspěch na mistrovství světa schází. Už to začíná být irské prokletí. Přitom letos už to konečně mělo vyjít. „Udělali jsme pro to úplně všechno, nepodcenili žádný detail. Až na trochu slabší začátek jsme hráli docela dobře,“ přemítal Sexton.
„Možná jsme při hře měli udělat pár jiných rozhodnutí, možná nám chybělo několik lepších odrazů míče a jednou snad centimetr, abychom položili pětku. Každopádně gratulace soupeři, je to prostě Nový Zéland.“
Jeden z nejslavnějších národních týmů planety napříč všemi sporty proti Irům neukázal vyloženě hru, která je mu po desetiletí vlastní. Tentokrát ji postavil na dokonalé obraně, a jakmile se dostal do vedení, aktivitu přenechal soupeři a těžil z jeho přehmatů.
Byl to tak těsný souboj. Čtyři body, v ragby titěrný rozdíl.
A Sextona už na vrcholové scéně neuvidíme. Dopředu ohlásil, že po mistrovství světa kariéru zabalí.
„Nejvíc mě porážka štve kvůli fanouškům. Jsem tak zklamaný,“ hlesl na tiskovce.
Po závěrečném hvizdu z reproduktorů na Stade de France zazněla známá píseň Molly Malone, která je neoficiální hymnou irského hlavního města Dublinu. V refrénu se zpívá Naživu, naživu..., ale irské sny byly v tu chvíli mrtvé.
„Našli byste moment, kdy byste byli víc hrdí na to, že jste Irové? Naši fanoušci stojí za týmem jako nikdo jiný. A proto je tak těžké přijmout, že jsme jim nemohli dát další dva víkendy na mistrovství světa.“
Ještě se naposledy pozdravil s protihráči, na hřišti je obcházel s devítiletým synem Lukou, který usedavě plakal. „Stejně jsi pořád ten nejlepší táta,“ slyšel od nejstaršího ze svých tří dětí.