Elitní nadhazovač pomůže při ME jako organizátor. Ruce mě svrběly, přiznává Ercoli

Start na vrcholné akci, konané na domácí půdě, bývá pro řadu sportovců často vrcholem kariéry. O to, aby si na něm mohli zahrát, usilují obvykle ze všech sil. Baseballista Lukáš Ercoli přistoupil k nadcházejícímu mistrovství Evropy úplně jinak. Zúčastní se ho také, ovšem na úspěšném vyznění turnaje nebude pracovat na hřišti, kam by při své formě zřejmě patřil, ale jako člen organizačního výboru.

Nadhazovač, jenž poslední dvě sezony oblékal dres Hrochů Brno a byl stabilním členem reprezentace, se prý rozhodl už loni, kdy přitom prožil životní sezonu. S Hrochy Brno postoupil do finále a národnímu týmu pomohl k postupu na World Baseball Classic.

„Udělat tohle rozhodnutí bylo náročné. Nadhazování a hraní pořád miluju,“ přiznává levoruký nadhazovač, jenž je v sedmadvaceti letech navíc na vrcholu sil. V příští sezoně to opět ukáže, nejspíš v dresu Kotlářky Praha. Teď má ale jiné starosti. Jeho metou je, aby se mistrovství Evropy v baseballu dostalo v Česku mezi nejméně milion lidí.

Máte stejnou trému, jakou byste měl, kdybyste šel do turnaje jako hráč?
Je podobná, ale přichází v jiném čase. Jako hráč bych nejsilnější trému cítil před zápasem, do kterého bych nastoupil. Jako funkcionář jsem ji měl poslední dva týdny před mistrovstvím, to jsem byl nervózní opravdu dost. Myslel jsem na to, abychom doručili fanouškům to, co jsme slíbili, a to nejlepší baseballovou show v Evropě. Postupně, jak se blíží začátek, ze mě nervozita opadá. O turnaj je zájem, prodej vstupenek běží. Věřím tomu, že jsme odvedli maximum možného.

Reprezentačnímu kouči Pavlu Chadimovi nepřijelo několik hráčů ze zámořských univerzit, mezi nimi i nadhazovači. Nebylo na poslední chvíli ve hře, že byste přece jen oblékl dres?
Cháďa před časem něco naznačoval, ale skutečně ve hře to nebylo. Možná, kdyby tři hráči nepřijeli a čtyři další se zranili, tak bych ho ve štychu nenechal, ale dával jsem tomu tak dvě procenta, což je nic. (směje se) Po sezoně v klubu jsem dal nadhazovací ruce odpočinek, neudržoval jsem se ve formě. Nejde to udělat tak, abych se týden před turnajem rozhodl, že půjdu házet, a podal výkon. Asi bych se kousnul, ale nebylo by to dobře.

Bylo těžké rozhodnout se, že vrcholnou domácí akci vynecháte?
Náročné to samozřejmě bylo, nadhazování pořád miluju. Na Pražském baseballovém týdnu a na All Star Game, když kluci hráli a já jsem byl na tribuně, mě ruka svrběla, to přiznávám. Když jsem se takhle ale rozhodl, tak se v tom nimrat nechci.

Ptám se i proto, že jste se rozhodoval loni, když jste sezonu dokončil jako extraligová hvězda.
To sice asi ano, ale taky to bylo ve chvíli, kdy jsem věděl, že pokud se zapojím do organizačního výboru ME, budu v něm po šéfovi Tiboru Alföldim druhým nejvyšším člověkem za marketing. Uvědomoval jsem si, že jednu sezonu můžu být za hvězdu, ale v další to tak být nemusí, což se letos částečně naplnilo. Je hrozně těžké udržet si výkonnost v jedné sezoně, natož ve dvou po sobě.

Lukáš Ercoli nadhazuje v zápase české extraligy

Co přesně máte na starosti?
Marketing o komunikaci kolem šampionátu jako takovou. Schůzky s televizními štáby, s lidmi z MLB Europe, kteří přiletěli natáčet, návštěvu japonské ambasády při přípravě návštěvy manažera jejich nároďáku Hidekiho Kuriyamy... a to jsem nevyjmenoval akce za jeden týden, ale za jeden den někdy v první polovině září. (úsměv) Chystaly se suvenýry, tiskové materiály, billboardy, mediální kampaně. Byla to práce na celé dny.

Vzdal jste se místa v sestavě i proto, že jste si dvojroli hráč-organizátor už vyzkoušel, a byla náročná?
Na dvou židlích jsem seděl při Pražském baseballovém týdnu v roce 2022 a při dvou soustředěních na Tenerife, což nejsou akce srovnatelné s mistrovstvím Evropy, a ten zápřah byl hodně velký. Nedokázal jsem se pořádně soustředit ani na jedno, co jsem dělal, a nakonec jsem optimálně nedělal ani jedno. V tu chvíli jsem si řekl, že to kombinovat nebudu.

Respekt k amatérům vydržel. Baseballisté Japonska si s Čechy opět zahrají

Do pořádného presu jste se ale dostal i tak, a to při semifinále extraligy. V jeden den jste nadhazoval za Hrochy a zároveň během utkání spěchal na letadlo na inspekční cestu do Japonska. Byla to velká divočina?
To byl příklad, kdy moje role hráče na hřišti musela jít stranou. Tehdy jsem to měl o to napínavější, že se zápas odsouval kvůli dešti, měl začínat ve tři a v sedm nám letělo letadlo. Kdyby se začínalo v jednu, jak mělo, bylo by to sice na hraně, ale možná bych stihl odehrát celý zápas. Od tří už to bylo vyloučené. Nadhazoval jsem pět směn, tedy víc než polovinu utkání, slezl jsem z hřiště, osprchoval jsem se, věci už jsem měl zabalené v autě, rodiče mě odvezli na letiště a všechno se stihlo. Ulevilo se mi i díky tomu, že jsme ten zápas vyhráli.

Čechům fandí slavný Japonec Několik dnů před startem mistrovství Evropy přicestoval do Česka manažer japonské baseballové reprezentace Hideki Kuriyama, který Japonce dovedl k triumfu na World Baseball Classic. Stal se ambasadorem českého baseballu.

Kudy pro vás vede hranice mezi úspěchem a neúspěchem na mistrovství Evropy?
První a nejdůležitější cíl, jehož splnění není v našich rukou, je ten, aby kluci hráli dobře. Když to tak bude, odehrajeme dobrý baseball a na konci cinkne medaile, budeme nejen všichni šťastní a nadšení, ale taky se to našemu štábu bude komunikovat lépe než zápasy o 10. místo. Mým druhým cílem je ukázat mezinárodní federaci a celé Evropě, že uděláme obrovskou show. Byl jsem na několika šampionátech, a věřím tomu, že baseball má mnohem větší hodnotu, než jak byl dosud prezentován. Chci ukázat, že se dá turnaj uspořádat o jeden nebo dva levely výš. To je náš mezinárodní cíl.

I nějaký domácí cíl pro mistrovství Evropy máte?
Ten mi stanovil trenér Pavel Chadim, když jsme spolu byli na cestě v Japonsku. Řekl mi, že během ME musí aspoň milion lidí vědět, že se baseball v Česku hraje. Že probíhá nějaká akce, že Češi nejsou vůbec špatní a že o něco usilují. Kdyby část lidí věděla i základní pravidla, bylo by to úplně perfektní. A když ne, ve fanzónách nebo u televize se určitě základy dozvědí.

Jsou to reálné vize?
Naší účastí na World Baseball Classic na jaře v Tokiu jsme dost velký kus práce udělali. Zároveň víme, že není snadné pobláznit tak malou republiku a v takovém sportu, jakým je baseball, podruhé během jednoho roku. Přejeme si, aby otázky, jestli se nějaký baseball, který je vidět v Americe, hraje i v Česku, už nemusely padat, a aby veřejnost zjistila, že to je hezký sport, v němž jsme navíc docela dobří. My v komunitě víme, že stačí znát pět až deset základních pravidel a pak už je tahle hra ukoukatelná. Záleží nám na tom, abychom o tom přesvědčili i dosavadní laiky.