Tokio 2021, olympijské finále, rozstřel o zlato. A v něm dva kamarádi ze sousední vesnice. Jeden už olympijské zlato má, druhému po nepovedených startech konečně pod pěti kruhy všechno vyšlo.
Příběh Davida Kosteleckého a Jiřího Liptáka ohromil při tokijské olympiádě celý svět a Čechům po nějaké době opět připomněl, jak úspěšní domácí sportovci v práci se zbraněmi jsou.
Jak ale funguje jejich sport? To z nezasvěcených fanoušků tuší jen málokdo. Většina disciplín je zdlouhavá a v atraktivitě se atletice nebo týmovým sportům nemůže rovnat.
Ovšem nechat kvůli tomu střelbu navždy ve stínu by byla škoda.
David Kostelecký a Jiří Lipták berou stříbro a zlato na olympiádě v Tokiu 2020 (29. července 2021)
„Divák se možná nudí, ale pro nás je to adrenalin,“ pronáší pistolář Jindřich Dubový během jednoho ze závodů.
„Je zajímavé sledovat, jak kdo střílí, jakou má polohu těla. A jak je možné, že jeden to dělá takhle, druhý úplně jinak, a přesto střílí oba desítky,“ říká zapáleně puškař Petr Nymburský.
Stále to nezní příliš atraktivně?
Možná když si k tomu řekneme, že u puškařů střelit desítku znamená zasáhnout špendlíkovou hlavičku a že pistoláři musí v natažené ruce přetlačit na spoušti půl kilogramu, přemění se nezájem alespoň v nechápavý obdiv.
A co teprve skeetaři, kteří míří na dva letící terče, přičemž každý musí zaměřit přibližně do půl sekundy.
Každá z disciplín má svoje kouzlo a pro každou se hodí jiný typ osobnosti – jak si uvědomují i samotní střelci.
„My jsme klidní, chladní, bez emocí. Takoví ňoumíkové,“ přiznává Nymburský. „Brokaři jsou naopak mnohem dynamičtější, prostě horká krev,“ popisuje. S tím skeetař Tomáš Nýdrle souhlasí: „My jsme cholerici, oni jsou spíš flegmatici.“
Že by si ale brokaři puškaře kvůli tomu dobírali? To je prý pomluva.
„Říkáme jim fluscinkáři, protože jim zbraň flusne, a pak to na terči cinkne. Ale to je všechno,“ brání se skeetař Radek Prokop.
Nejsme sprinteři
Zatímco v brokových disciplínách – skeetu a trapu – se střílí na pohyblivé terče a jediným cílem je proto letícího asfaltového holuba zkrátka zasáhnout, u pistole se měří přesnost na milimetry, u pušky na setiny milimetrů.
Místo rychlé akce je tak na místě především klid a přesné, někdy i desítky sekund trvající míření. Zkrátka pro občasné návštěvníky v hledištích ne zrovna definice přitažlivosti.
„Máme brokařům co závidět vzhledem k divákům a popularitě jejich disciplíny. Broky jsou dynamika. Je vidět, když se holub rozlétne, a to je pro diváka krásné,“ uvědomuje si Nymburský.
Dřevorubec a zedník amatér Nymburský: Ve střelbě je nervozita zbytečná |
Střelecká federace se už několik let snaží atraktivitu kulových disciplín zvýšit. Na závodech se už diváci mohou bavit, během finále dokonce hraje hudba a smí se fandit.
Popové hity zní i při finále skeetu a trapu a střelci napříč disciplínami se shodují, že je to věc čistě pro diváky. Sami totiž mají v tu chvíli minimálně jedny chrániče sluchu. Kromě zachování zdravého sluchového ústrojí jim špunty a sluchátka pomáhají také izolovat se od okolí a zkoncentrovat se na svůj výkon.
Každý střelec má pak vlastní způsob, jak se do samotného závodního módu dostat. Někdo promýšlí taktiku, někdo si připravuje výbavu v přesně daném rituálu, někdo poslouchá hudbu. Výběr správného playlistu ale není podle střelců až tak zásadní.
„Záleží na tom, jakou mám zrovna náladu. Když mám smutnou, tak si pouštím samé smutné písničky,“ říká Prokop. „Nemusíme se vyhecovat, nejsme sprinteři. Spíš se potřebujeme uzavřít do bubliny a zkoncentrovat,“ dodává skeetař Jakub Tomeček.
Sedmý v Tokiu? Pravěk! Tomeček vyhlíží Paříž a hledá, čím by si dobil baterky |
Puškařská kazajka
Bylo by potřeba příliš mnoho technických podrobností, aby se mohly vyjmenovat všechny odlišnosti jednotlivých disciplín. Kromě samozřejmé různorodosti zbraní je ale jedna, které si všimne i úplný laik. Puškaři nosí jako jediní speciální oblek.
„A zaplaťpánbůh za něj!“ uleví si Nymburský a vysvětluje: „Dělá naše tělo stabilnějším, takže můžeme lépe trefovat terč. Hlavně nám ale chrání zdraví. Malorážka váží sedm kilo a minimální čas, který s ní střílíme, je půl hodiny. Což prostě není možné zvládnout jen silou v rukách a držet to zády. Takže když je oblek správně ušitý, pomáhá nám vydržet v poloze, jak dlouho potřebujeme.“
A to je někdy opravdu dlouho.
Například individuální závod v třípolohové střelbě trvá hodinu a půl. Celou dobu však puškaři střílením nevyplní. Musí si sami upravit stanoviště z položky vkleče na sérii vleže a pak vestoje.
A protože je oblek sestávající z kalhot a kabátu sice pevný, ale absolutně nevhodný k jakékoliv jiné aktivitě než nehybnému míření, zahrnuje úprava stanoviště i rozepínání či případně úplné svlékání a poté zase oblékání.
Puškařský kabát má speciální střih rukávů, a drží tak paže pokrčené.
Jak si závodníci devadesátiminutový závod rozplánují, je na nich. „Můžeme klidně prvních dvacet minut jen sedět a čučet do zdi,“ nadsazuje Nymburský. Střelci a střelkyně si mohou mezi polohami dopřát pauzu, odskočit si na toaletu nebo doplnit energii svačinkou.
Dokázali by takové závody odstřílet skeetaři, pro které je nejdůležitější rychlost a postřeh?
„Cholerik by asi neuspěl. Já si dávám před závodem dvě až tři kávy a oni ji mají zakázanou,“ konstatuje Tomeček a v nadsázce dodává: „Kdyby mě zašněrovali do té jejich kazajky, měl bych klaustrofobický záchvat.“
Nevídaná technika
Je ale disciplína, kterou střílí flegmatičtí pistoláři, a přitom tato disciplína kombinuje rychlost broků – rychlopalná pistole. Za čtyři sekundy je třeba vypálit pět ran. A stříbrní medailisté z úterního závodu Alžběta Dědová s Matějem Rampulou říkají, že je naopak střelba na pohyblivé terče láká.
Řízek s bramborem a představa pražské střelnice. Jak šli pistoláři za stříbrem |
„Moc ráda bych si to vyzkoušela. Navíc oni střílí venku, na sluníčku a v hezkých destinacích,“ zasní se Dědová.
Rampula už si střelbu na holuby vyzkoušel – a prokázal přitom skrytý talent. „Dali mi do ruky zbraň, postavili na stav, vystřelili holuba, já ho sestřelil. A oni prohlásili: ‚Tak to jsme ještě v životě neviděli. Touhle technikou by ho vůbec nemělo jít sestřelit.‘“
Za historii olympiád nasbírali sportovní střelci dvacet medailí, z toho sedm zlatých.
Co je receptem na takový úspěch?
„Máme skvělé zázemí a zároveň relativně početnou základnu, protože díky úspěchům je o střelbu zájem,“ vysvětluje Nymburský. „V brocích jsou David (Kostelecký) s Jirkou (Liptákem) skvělí tahouni. Hlavní tlak je na nich a ostatní můžou jen překvapit. Celé skupině se díky tomu střílí mnohem snáz,“ pokračuje.
Zároveň ale varuje: „Pro každý sport jsou vztahy v týmu nezbytné. Jednotlivec může být dobrý chvilku, ale tým bude dobrý podle toho, jak bude dobrá atmosféra.“
Tak snad vydrží střelcům dobrá nálada ještě hodně dlouho.