Čtyřletý syn Jiřík tátovi už na začátku šampionátu oznámil: „Tati, stačí, když budeš na tom nejnižším stupínku, i tam se dostává plyšák.“
Dobře, pojede tedy pro medaili, pro nominaci na olympiádu - a pro plyšového medvěda, mohl by si Jiří Prskavec říci.
Ovšem myšlenky, že si může v Londýně zajistit také letenku na hry do Paříže, radši vytěsňuje z hlavy.
Byla to dlouhá sezona, během níž přeskakoval v peřejích z kajaku na kánoi a zase zpět. Velký únavný experiment, při němž zkoumal, zda zvládne na špičkové úrovni obě disciplíny.
Prskavec vybojoval světové stříbro. A navrch jistotu olympijské Paříže |
„Už jsem z toho byl dost unavený,“ přiznává v průběhu mistrovství. „Do poslední chvíle jsem se tady nedokázal pořádně zkoncentrovat, furt jsem se cítil takový spící. Nevím, jestli toho tlaku nebylo letos až moc. Nakonec mi docela hrálo do karet, že jsem na singlu (=na kánoi) nepostoupil z kvalifikace, ačkoliv mě to zpočátku hodně bolelo. Ale ten volný den před sobotním kajakem mi vážně pomohl.“
V pátek se sice zjevuje v areálu coby divák při vyvrcholení soutěží kanoistů, ale už po jejich semifinále se zase vytratí. Nejen proto, že ho Lukáš Rohan se vzpomínkou na tokijskou olympiádu tak trochu vyhodí. „Víš, když tu nejsi, tak já jedu dobře,“ říká s úsměvem Prskavcovi.
Vrací se tedy do domku, který si s rodinou pronajali. Jen u televize sleduje, jak Rohan končí ve svém finále čtvrtý. Ale hlavně odpočívá, uzavře se sám do sebe, srovnává si myšlenky v hlavě.
„Myslím si, že v pátečním odpoledni jsem nabral ty rozhodující mentální síly, které pak hrály v můj prospěch,“ usoudí později.
Jablko nakrájím já
Pět hodin tráví v sobotu jen sám se sebou. Potom si užívá společných chvil s rodinou. Je nesmírně vděčný za takové zázemí. Byli v Londýně společně na přípravných kempech a také před šampionátem dorazili s dvoutýdenním předstihem. Na periférii britské metropole se mezi pitoreskními anglickými domečky Prskavcovi zabydleli. Věděli, kam si jít zaběhat, kde mohou nakupovat.
„Ta domácí pohoda mě posiluje,“ ujistí. Synové Jiříček a Mareček sice občas nechtějí jít spát včas, ovšem v pátek jakoby hráli s tátou jeho medailovou hru. „Oba tentokrát o půl deváté zalehli a hned spali,“ chválí je.
V sobotním ránu jim nakrájí jablko, aby se také zapojil do domácích prací, načež sedne za volant a veze sám sebe do areálu. Z reproduktorů mu k tomu zpívá Karel Gott, takový už je jeho dávný rituál.
FINÁLE
Podpořte Jířu v boji o medaili ve finále Mistrovství světa a v boji o olympijskou účast!
#czechcanoe
.
.
.
.
#canoe #kayak #canoeslalom #icfslalom #planetcanoe #kayaking #athlete #jiriprskavec
V poledním semifinále proletí třiadvaceti brankami bez jediného šťouchu, končí v něm druhý o 1,74 sekundy za suverénním Joem Clarkem, o půldruhé sekundy před zbytkem světa. Je s vlastním výsledkem nadmíru spokojený, byť zároveň i přiměřeně sebekritický.
„Ještě chci zrychlit vršek trati,“ plánuje.
Také otci a zároveň trenérovi Jiřímu Prskavci staršímu se po semifinálové jízdě nápadně uleví. „Jířa na trati předvedl, co jsme si řekli,“ ocení a přiznává: „Netušil jsem, že to tady bude až tak moc náročné. Když vypadl v kvalifikaci na singlu, trochu jsem se bál, jestli ho to před kajakem psychicky nepoznamená. Ale naštěstí se to nestalo.“
Kajakář Jiří Prskavec v semifinále MS v Londýně
Ve dvouhodinové pauze mezi semifinále a finále jsou otec a syn spolu, i když jen tak napůl. „Jířa má rád pocit, že jsem před finále někde poblíž. Dělá si svá cvičení, odpočívá, má svůj klid a jen sem tam něco prohodíme, čímž se odreaguje,“ vysvětluje otec.
Budu ti koukat na ruce
Když syn vyráží k finálové jízdě, Prskavec starší mu ještě říká: „Neprď se s tím. Budu se ti dívat na ruce.“
Ta věta je vzpomínkou na časy, kdy ještě sám závodil, syn teenager s ním chodil trénovat a táta ho tehdy ponoukal: „Dívej se mi na ruce, jak to máš dělat.“
Svojí naprosto unikátní sbírkou medailí mezitím Prskavec mladší svého otce, kdysi bronzového medailistu z mistrovství světa 1995, dávno přerostl. Teď se celý kajakářský svět naopak dívá na ruce jemu.
Podle obráceného pořadí semifinále startuje do finále až jako předposlední, ve chvíli, kdy je pořadí více než nečekané a vévodí mu Maročan Mathis Súdí před Švýcarem Martinem Dougoudem.
Soudiho čas 93,91 je v tu chvíli vstupenkou k prvnímu místu.
Slunce se schovává za mraky, v areálu se ochladilo, ale zatímco většina přihlížejících si obléká bundy a mikiny, extrémně nervózní Tereza Prskavcová, manželka českého kajakáře, si ji naopak sundavá. „Mně bylo před Jířovou jízdou strašně, na omdlení,“ prozradí s odstupem času. Jak vždycky sama říká: „Já se nejvíc bojím toho, že Jířa bude po závodě smutnej.“
Její muž zatím vyráží za medailovou radostí.
Horní půlku skutečně zvládá lépe než v semifinále, drží plynulou stopu, nechybuje, rozumí si s rozbouřenými peřejemi. Jen jednou se zakousne do válce poměrně vysoko.
„Ale od té doby jsem to tlačil a jel jsem, co jsem chtěl, čistou, přesnou jízdu.“
Bude i dost rychlá? Manželka u velké videostěny trne. Po chvíli však už sleduje, jak se časomíra zastavuje u čísla 93,26. Prskavcovi v lodi ve šťastném záklonu vyletí ruce s pádlem nad hlavu.
Manželka utíká ke kraji kanálu, aby od ní dostal první medailový polibek.
Ano, medaile je jistá. Prskavec vede a na startu čeká už jen Joe Clarke, olympijský vítěz z roku 2016. Chlapík, který jakoby znal v Lee Valley každou peřej, každou překážku a snad i všechny ty husy, co plavou v nedaleké říčce. Přesto, ustojí teď psychicky i hlučné zástupy britských diváků u trati?
Vít Přindiš, loňský mistr světa a po vyřazení v semifinále už jen přihlížející divák, prohodí: „Joe si tady extrémně věří a tahle silová trať mu vyloženě sedí. Ale závody pod velkým tlakem nemá až tak zmáklé jako Jířa, který dovede až do poslední chvíle udržet chladnou hlavu. Domácí prostředí, které až doteď hrálo pro Joea, se teď může obrátit i proti němu.“
Já Clarkovi to zlato i přál
Clarke však nemíní připustit jakékoliv pochybnosti, kdo je králem Lee Valley. Od prvního mezičasu vede a navyšuje náskok. Cílovou fotobuňku protíná o 1,94 sekundy rychleji než Prskavec, slaví a britští fanoušci s ním.
🥇 HE’S DONE IT 🥇
Joe Clarke is your men’s K1 World Champion 💪
A dominant and golden run for the 2016 Olympic champ.
📷 @BritishCanoeing https://t.co/pBDLRjjxIR
Český soupeř patří mezi první gratulanty.
„Joe si to zlato zasloužil,“ ujišťuje Prskavec. „Já bych musel jet přímo skvěle, abych ho na téhle jeho trati porazil - a zase až tak dokonalý jsem nebyl. Joe je po právu mistrem světa. Už taky bylo načase. Já mu to vlastně i přál.“
Oba se už stali olympijskými vítězi, ale Clarke na rozdíl od Prskavce ještě nikdy nebyl mistrem světa. Teď zažívá ten nejkrásnější možný světový titul, vždyť je vybojovaný v jeho domácím prostředí.
„A já mám stříbro a navrch i vyjetou olympiádu,“ říká Prskavec. „Zakazoval jsem si na ni myslet, ale někde vzadu v hlavě jsem ji přesto měl. O to těžší ta finálová jízda byla.“
Tati, zvládli jsme to, zase máme medaili. Jiří Prskavec, stříbro z MS v Londýně a jeho unikátní kolekce:
— Tomas Macek (@tomasmacek2) September 23, 2023
OH - zlato a bronz
MS - dvě zlata, tři stříbra
ME - šest zlatých, tři bronzy
SP - dvě celková vítězství. pic.twitter.com/BZfheHvIgv
Vyskočí na stupně vítězů, poslechne si „God save the King“ pro zlatého muže, hledí na českou vlajku a potěší se s medailí, svojí už čtrnáctou z vrcholných akcí v individuálních disciplínách.
„Tohle druhé místo bylo strašně těžké od samého začátku. Stát tu teď jako medailista, je super,“ říká.
Nadšené jsou pochopitelně i jeho děti.
Protože ten nejdůležitější úkol táta splnil: „Plyšák je doma!“