Ze světových šampionátů už doma máte dvě zlata i dva bronzy. Teď jste svou sbírku zkompletoval stříbrem. Spokojenost?
Radši bych ji zkompletoval další zlatou medailí (smích). Ale ne. Na to, jak jsem se posledních deset dní cítil, tak jsem za tu medaili fakt rád. Ještě před dvěma dny jsem bral antibiotika. V každém zápase jsem nechal všechno.
Musel to pro vás být hodně náročný den.
Po třetím zápase jsem myslel, že bude můj poslední. Měl jsem černo před očima, celý den jsem se klepal. Hodně náročný den, ale jsem rád, jak jsem to všechno zvládl absolvovat a že to vedlo k tak krásné medaili a spoustě bodům v olympijské kvalifikaci. Tímhle to nekončí, jedeme dál.
Judista Krpálek se zlatého hattricku nedočkal, na MS v Dauhá bere stříbro |
Až na čtvrtfinále jste se vždycky pral až do prodloužení. Do finále jste pak postoupil trochu kontroverzně. Váš soupeř Ázerbájdžánec Kocojev vás hodil, ale chvat dokončil ve chvíli, kdy už měl sám hlavu na zemi, což je momentálně zakázané. Co jste na to říkal?
Je to těžké. Jsem samozřejmě rád, že jsem se do finále dostal, ale radši bych se tam dostal tak, že ho hodím a vyhraju. Taková jsou ale pravidla. Myslím, že to bylo snad poprvé, co tohle pravidlo nějakému Čechovi pomohlo vyhrát, většinou jsme kvůli němu prohrávali.
Takže s ním ani vy nesouhlasíte?
Vůbec. Absolutně s ním nesouhlasím, nelíbí se mi, protože už ovlivnilo spoustu zápasů nejenom na tomhle šampionátu. Vzniklo proto, aby se zamezilo většímu počtu zranění, ale ono tolik zranění kvůli tomu předtím nebylo. Každopádně teď to pravidlo platí a my to tak musíme brát. Závodníci s tím nic neudělají.
Lukáš Krpálek ve finálovém zápase na mistrovství světa.
Ve finále jste doplatil na tři tresty za pasivitu a nepovedené útoky. Taková prohra asi hodně mrzí, je to tak?
Snažil jsem se být aktivní, nechal jsem tam všechno, co ve mně bylo. Bohužel Adamjan je silově založený a každý můj útok skončil tím, že byl špatný. On nastoupil možná jednou za celý zápas, z čeho jsem nebyl nadšený. Ten třetí trest mě mrzí, ale chápu, že ty útoky byly špatné. Ono prosadit se přes tu obrovskou sílu je těžké a ve mně už taky tolik sil nebylo. Za stříbro jsem rád, ale mrzí mě, že jsem prohrál zrovna na tři tresty.
Tím, že jste nebyl nasazený, to byl vlastně váš šestý zápas během dne, na co už dlouho nejste zvyklý.
Bylo to šílené. V poslední době jsem míval čtyři, maximálně pět zápasů. Teď, skoro ve 33 letech, jsem musel jít šest zápasů. Fakt náročný den, zvlášť po tom, co všechno jsem měl v poslední době za sebou.
A zdravotně jste to tedy zvládl? Klíční kost, třísla, všechno drží?
Klepu tady na všechno, drží. Neomezovalo mě nic, což bylo po dlouhé době super.
Váš trenér Petr Lacina říkal, že jste i v Dauhá uvažovali, že byste místo kategorie do 100 kilogramů startoval zase v té nejtěžší. Opravdu?
Ano, do soboty jsme zvažovali, jestli se tomu dramatickému hubnutí nevyhnout. Ale šel jsem do toho i přes antibiotika. Nakonec jsem rád, zvládl jsem to odejít, neudělal jsem si žádné zranění, takže fajn.
Stříbrný návrat krále. Nachlazení? Antibiotika? Krpálka nic nezastaví |
A co varianta, že byste na turnajích váhové kategorie střídal?
Před šampionátem jsme se o ní bavili. Možná bychom nějaký turnaj v té nejtěžší mohli dát. Mám v ní z minulého roku dost bodů směrem k olympijské kvalifikaci a po tomhle výsledku mám slušný základ i v kategorii do 100 kilogramů. Je to spíš taková sranda, že bych se do Paříže chtěl dostat v obou vahách. Nebo možná chtěl, ale nevím, jestli je to dobrá volba vzhledem k mému věku (smích).
Petr Lacinatrenér Seděl jsem v rozcvičovně, koukal a potil se. Lukáš ale předvedl další nadlidský výkon. Ze začátku to bylo pomalé, unavené, ale jeho výkon gradoval, v průběhu dne se lepšil a lepšil. Byl rychlejší, dynamičtější, poslední tři zápasy podal špičkový výkon. Zase potvrdil, že úpravu váhy zvládá velice dobře i přes nemoc. Navíc měl obrovské výpadky v přípravě. Nedovedu si představit, co s těmi soupeři bude dělat, až zase bude soustavně několik měsíců trénovat. |
Hned v prvním vašem zápase musel odejít kouč Petr Lacina. Co se tam stalo?
Byl v něm suspendován. Dvakrát na mě zavolal ve chvíli, kdy měl být potichu a nesměl mě koučovat. Nemohl pak být ani na tribuně a všechno to sledoval jen z rozcvičovny.
Stihl jste před finálovým soubojem kouknout i na úvodní zápase českého týmu na hokejovém mistrovství světa proti Slovensku?
Jasně, sledovali jsme to, drželi palce a dělali jsme si srandu ze slovenského trenéra. Vlastně ani nevím, jak to dopadlo. Vyhráli jsme, tak super.
Co vás čeká teď?
Čtyři dny zůstaneme v Dauhá, trochu si odpočinu a dám do kupy, než se vrátím do tréninku. Musím zůstat stoprocentně zdravý, první víkend v srpnu mě čeká Masters v Budapešti. Udělám všechno, aby to dopadlo i tam a já si kvalifikaci na olympiádu brzo zajistil.