„Jsem trochu unavená, byl to pro mě první zápas po dlouhé době,“ líčila českým novinářům přímo v Seville. „Ale po vítězství je na tom člověk vždycky dobře psychicky, takže vyčerpání ani nevnímám. Hlavně jsem ráda, že jsem týmu přinesla první bodík.“
Závěr úvodní sady poznamenal částečný výpadek elektřiny, kvůli kterému nešly světelné tabule s ukazatelem bodů. Tušila jste v tiebreaku, jaké je skóre?
Moc ne, při setbolu ani jedna z nás nevěděla, že set už skončil. Ještě, že jsem tam měla hned tři lidi, kteří mi ukazovali, že bych si měla jít sednout. Myslím, že jinak bychom obě hrály ještě dál.
Povedené premiéry. Nosková a Bouzková vybojovaly pro Česko cenné vítězství |
Sama pro sebe jste míče nepočítala?
Myslela jsem si, že to je teprve 6:3, ale ono už to bylo 7:2. Jo, udělala jsem menší přešlap. (smích)
Je pro vás hodně nekomfortní, když nevíte, jaký je stav?
Scoreboard nebyl nejprotivnější, hlavně na panelech kolem kurtu během těch pár gamů, než to spravili, blikaly reklamy. Střídala se tam bílá, černá, modrá, což nebylo úplně příjemné.
Také nefungovalo jestřábí oko, že?
Nějakou dobu ano. Při jednom jejím servisu jsem si myslela, že míč skončil v autu, ale výzvu jsem si nemohla vzít. Ale nebyl to důležitý stav, takže v pohodě.
Ve třetím setu jste prohrávala 1:4, jak se vám podařilo otočit na 6:4?
Šlo o složitou situaci. Ale ona byla ve stejné v prvním setu, kdy jsem 4:1 vedla zase já. Dokončit zápas je vždycky nejtěžší, navíc jsme obě zažívaly premiéru za tým. Soupeřka to v koncovce taky cítila.
BJK Cup 2023příloha iDNES.cz |
Co se vám během nepříznivého momentu honilo hlavou?
Že furt jde jen o jeden brejk a že když budu dobře servírovat a jednou jí prolomím podání, nebude obrat takový problém. Věděla jsem, že zápas stále můžu otočit. Nikdy nepanikařím, ani na začátku, ani na konci, ani při negativním skóre. Myslím, že už mám zkušenosti a díky nim jsem věděla, že není hotovo.
Pomohlo vám tedy, že jste už letos hrála třeba dvě finále na okruhu WTA a ve světovém žebříčku jste 41.?
Někdy je těžké si uvědomit, že jsem se do týmu dostala v pouhých osmnácti, necelých devatenácti letech. Spousta lidí kolem mě to bere jako samozřejmost, všichni tady i můj tým jsou profesionálové, co toho hodně zažili. Ani já někdy přesně netuším, kde se právě nacházím, jak důležitý zápas hraju. Je hezké si to jednou za čas uvědomit.
Co jste si říkala, když jste se v pondělí dozvěděla, že půjdete na kurt?
Byla jsem trochu nervózní, to je jasné. Hlavně před zápasem. Ale tým mě na kurt vyprovodil hezkým pokřikem a po pár gamech ze mě tréma spadla. Já ji vlastně nikdy nemám moc dlouho.
Vypadalo to, že se na své poměry hodně povzbuzujete.
(smích) Já si na tohle moc nepotrpím, hlavně u singlových zápasů. A i když jsem se tady po některém míči hecla, nebylo to v té atmosféře slyšet. Jednou za čas jsem se podívala maximálně na lavičku, jinak jsem si jela svoje.
Vnímala jste, že vám u kurtu fandily Markéta Vondroušová, Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková?
Musím říct, že jsem je moc neslyšela. Ani tým, české fanoušky, ani soupeřky. Byl to pro mě takový normální singlový zápas. Ale jak skončil, bylo hezké si se všemi oporami plácnout.
Budete si vítězný debut v národním týmu pamatovat dlouho?
Jo, určitě. Myslím, že si za několik let nevzpomenu, jestli jsem hrála dobře, nebo špatně, ale hlavní je, že jsem vyhrála. Byl to pro mě hodně důležitý zápas, vždy je totiž příjemné premiéru zvládnout. I ona hrála dobře. Obě můžeme být spokojené, i když ji výsledek samozřejmě mrzí.
Soutěže družstev někoho hecují, jiné zase svazují. Jak působí na vás?
Jsem tak uprostřed. Hrála jsem spoustu zápasů sama za sebe v singlovém poli, takže na tyhle týmové nejsem zvyklá. Je ale dost lehké se do nich ponořit, když reprezentuju svou zemi.
K české partě neodmyslitelně patří i různé hry, jak se vám daří v oblíbené karetní zábavě Uno?
No, už mám přezdívku tichý zabiják. Takže spíše dobře. (smích)