Celé odpoledne trávila nastávající maminka na Zlaté tretře.
Sledovala výkony svých nástupců a sama byla trochu nervózní z vlastního loučení s kariérou.
„Je tu dost lidí, takhle zaplněné tribuny dlouho nebyly. Asi budu nervózní, ale bude to určitě hezký,“ usmívala se.
Bolová na Tretře překonala světový rekord Hejnové, Juška i Ogrodníková druzí |
Bylo až dojemné, když celý stadion povstal a dlouho Zuzaně Hejnové tleskal. Za to, že dlouhé roky držela českou atletiku na výsluní. Za její dva tituly mistryně světa, za její bronzovou medaili z her v Londýně.
A taky za neoficiální rekord na třístovce, o který, jak trochu tušila, v podvečer přišla.
„Femke (Bolová) na to rozhodně má, je to v jejích silách,“ ujišťovala ještě před startem.
Femke Bolová z Nizozemska zaběhla nejlepší čas historie v běhu na 300 metrů překážek.
Věděla, o čem mluví, i když sama asi netušila, že mladičká Nizozemka pokoří její maximum o 1,3 sekundy a posune rekord na hodnotu 36,86 sekundy.
„Přišla jsem o rekord o pořádný kotel. Běžela neskutečně, klobouk dolů, je to šílený čas,“ uznala končící česká hvězda.
Zuzano, jaké to vlastně je přijít na atletiku jen jako divačka?
Docela dobrý. Já jsem tady vlastně nikdy jako divačka nebyla. Když už jsem tu závodila, tak má disciplína většinou byla v programu v takový čas, že jsem z mítinku nic neměla. Takže je to fajn.
Zvlášť, když konečně vyšlo i počasí.
Přesně tak, je dost nezvykle hezky (smích). Ale i já jsem zažila, že tady bylo hezky. Nebylo vždycky jen ošklivě.
Jaké máte nejlepší vzpomínky na Ostravu?
Asi na rok 2013, kdy se mi tady podařilo vyhrát celkem o hodně, doteď je to rekord mítinku. Vzpomínám si, že byly úplně narvané tribuny, moc jsem si to užila.
Proběhly vám letos nějaké vzpomínky hlavou?
To ani ne. Spíš jsem si tak jako posteskla, že už se prostě neproběhnu. Představovala jsem si to tak, že se rozloučím přímo na trati. Fakt jsem nečekala, že to přijde takhle rychle. Ale je to fajn, lepší, než abych na těhotenství musela čekat několik let.
POHLED: Výjimečná žena. Až historie docení, co Hejnová na dráze dokázala |
Jak vám vlastně momentálně je?
Ale jo, zatím mi prakticky vůbec nic nebylo. Všechno v pohodě, pořád sportuju, jak se dá, udržuju se, abych moc nepřibrala.
Zatrénujete si občas?
Na stadion už nechodím (smích). Když si jde přítel zaběhat, tak se rozcvičím, ale že bych běhala po stadionu, to ne. Spíš chodím do lesa nebo si zacvičit do posilovny. Ale neláká mě se prohánět po dráze.
Takže už jste si zvykla na život bez závodění?
Docela jo. Jak mě v poslední době už dost bolela noha, tak mě ani nelákalo běhat. Bolel mě každý krok a v takovém stavu si člověk zvykne, že nemusí na trénink. Teď bych se ale proběhla, protože ta atmosféra člověka láká. Ten závodní adrenalin mi bude chybět do konce života, je to taková droga.
Psaly vám vlastně nějaké soupeřky k ukončení kariéry?
Dneska (v úterý) jsem si psala právě s Femke. Popřála jsem jí hodně štěstí a ona mi psala, že je ráda, že bude u mé rozlučky, jen že je škoda, že se spolu neproběhneme. A soupeřky mi gratulovaly, až jsem byla překvapená.
Kdo všechno se ozval?
Třeba Dalilah Muhammadová (olympijská šampionka z Ria), Eilidh Doyleová nebo Viktoria Tkačuková. Měly jsme hezké vztahy, vždycky jsme se respektovaly. Tohle asi potěší každou ženu.
S Femke Bolovou jste se potkala na své poslední Tretře před dvěma lety.
Ale jinak jsme se moc nepotkaly. Ona byla hrozně mlaďoučká. Když jsem běžela v Curychu v hlavním programu, vybavuju si ji tam jako strašně mladou. Spadla na osmé překážce, ale už tehdy jsem si říkala, že vypadá hrozně dobře. Pak jsme spolu běžely možná třikrát, ale to já už byla skoro na konci kariéry.
Hejnová je těhotná, atletickou kariéru oficiálně ukončila |
Teď je to každopádně svým způsobem vaše nástupkyně coby Evropanka, která prohání Američanky.
Za to jsem hrozně ráda, moc jí fandím. Běhá neskutečně dobře, jen škoda, že chytila tuhle éru. Sydney McLaughlinová (olympijská šampionka z Tokia, světová rekordmanka) je stejně stará, takže ji tam bude mít celou kariéru. Ale i tak předvádí neskutečné věci, je hodně talentovaná.
Jak moc si ceníte toho, že jste světu ukázala, že v této disciplíně nemusí vyhrávat jen Rusky a Američanky?
Je za tím pochopitelně obrovská dřina, ale i štěstí, že jsem vydržela s těmi tréninkovými dávkami, které jsem absolvovala, zdravá. Nebyla jsem tak rychlá, ale byla jsem hodně vytrvalá, což se na té čtvrtce taky ukáže. Když jsem běhala nejlepší časy, nikdo neměl tak dobrý rytmus, až Američanky se to v posledních letech naučily, a tím se hodně posunuly. Já jsem vždycky těžila z toho, že jsem nekazila a běhala plynule.
Takže jste je to naučila?
No, četla jsem, že Femke se na mě dívala na YouTube. Ale je to možné, vždycky, když někdo běhá dobře, tak inspiruje a podle něj se to učí. Ideomotorický trénink určitě funguje.
Vám se navíc dařilo zůstat ve špičce hodně dlouho i přes časté zdravotní komplikace.
Toho si hrozně cením. Už v roce 2015 mě achilovka dost bolela, o rok později jsem ale byla čtvrtá na olympiádě, pak i pátá na mistrovství světa, to jsou pořád super výkony. Čtvrtka je těžká disciplína, ne vždycky se povede medaile, protože ve finále jsou všichni hodně vyrovnaní. Ale já beru za úspěch i tahle místa. Myslím, že na ně budeme teď dlouho čekat.
Vidíte v Česku nějaký talent? Jsou vůbec podmínky pro to, aby tady vyrostl?
Myslím, že podmínky jsou, jen si je musí člověk vytvořit i trochu sám. Ne všechno dostane na talíři. Mladí taky musí chtít, občas mi přijde, že chtějí jen na padesát procent. Chtějí být nejlepší, ale nejsou schopni tomu obětovat všechno.
Jako vy?
Já tomu odmala všechno obětovala. Nepamatuju si to, ale Dana (Jandová, trenérka) mi říkala, že jsem jí ve čtrnácti řekla, že chci být mistryní světa. Hrozně jsem si za tím šla a sport byl vždycky na prvním místě. Spousta mladých to takhle nemá a atletika je bohužel o velké dřině a nasazení. Pak je šance něčeho dosáhnout.
Nyní kariéru uzavíráte, ale další česká matadorka Barbora Špotáková ještě pokračuje.
Zrovna včera jsem s ní mluvila, tak mi říkala, že nejede na Tretru, protože ji bolí noha a nechce riskovat větší zranění. Já ji moc obdivuju, že to zvládá v tolika letech s dvěma dětmi. Ale ona je pořád plná energie, hezky jsme si po dlouhé době popovídaly a dohodly jsme se, že se sejdeme. Mně samozřejmě hodně chybí, s Barčou jsem prožila celý atletický život, všude jsme spolu bydlely. Ty poslední šampionáty bude muset zvládnout sama.