Neporazitelný Holloway. Je jako fenomenální Bolt, říkají čeští překážkáři

Ve skotské metropoli jeho vítězná série přesáhla číslo 70. Abyste v databázi výsledků Světové atletiky našli, kdy se po běhu u jeho jména nerozsvítila jednička, musíte zalistovat až do roku 2014.

Tehdy mu bylo šestnáct a na americkém mistrovství skončil druhý.

„Škoda, že se v překážkách neříká, že se bojuje o pozici nejrychlejšího muže planety. Protože nevím, kdo jiný by si tohle přízvisko zasloužil,“ měl jasno Petr Svoboda.

A další český překážkář Štěpán Schubert dodal: „Podle mě se na něj jednou bude koukat jako na Usaina Bolta. Zasloužil by si to.“

I v Glasgow si šestadvacetiletý Američan naprosto podmanil rozběh, semifinále i finále.

V souboji o medaile se blýskl časem 7,29 sekundy. Ještě v polovině února by šlo o světový rekord, ten ale Holloway před čtrnácti dny ještě o dvě setiny posunul.

Ale i tak, famózní výkon!

Přitom po finále tvrdil, že se ráno necítil moc dobře. „Ale nakonec jsem spokojený. Obhájený titul z Bělehradu, páté světové zlato celkově, čas pod 7,30. Fajn,“ hodnotil rovněž stříbrný muž z olympijských her v Tokiu.

Je vlastně celkem jedno, jestli v halových soutěžích má, nebo nemá den. „Je tak odskočený, že i když se mu nějaký závod nepovede, stejně zvítězí,“ líčí Schubert. „Byť se to tedy moc často nestává. Právě tahle konzistentnost se mi na něm líbí.“

Kromě ní je jeho zbraní mimořádná rychlost nad překážkami. Má ideální somatotyp sprintera. Obrovskou sílu, dlouhé nohy, výtečné první kroky. „V Glasgow by na hladké šedesátce porazil i Christiana Colemana,“ míní Svoboda.

I další tvrdí, že by mohl bojovat o triumfy i na tratích bez překážek. Někteří experti ho dokonce nabádají, aby se i ve svých šestadvaceti přeorientoval. Překážky totiž nemají takovou auru jako třeba hladká stovka, která patří na všech šampionátech k absolutním vrcholům.

Grant Holloway v rozběhu na 60 m překážek na HMS v Glasgow

„Proto je v očích širší veřejnosti možná trochu upozaděný,“ přemítá jeden z amerických novinářů v tiskovém centru. „Výkony jistě konkuruje třeba Noahu Lylesovi. Ale pokud jde o slávu? V tomto ohledu je Lyles před ním. Je taky otázka, jestli má Grant správnou povahu pro to být velkou hvězdou.“

Ne, rozhodně nejde o tichého či snad zakřiknutého atleta. Po finále šedesátky se rozskákal, bil se do prsou, zaťal svaly a užíval si pozornosti. Pravdou ale je, že rozmáchlá gesta jako třeba právě Lyles nedělá.

„Což se mi na něm líbí,“ říká Svoboda. „Grant to má vyvážené, není herec. Také má obrovskou pokoru. Pamatuju si, jak ke mně jako k nejstaršímu závodníkovi před dvěma lety v Bělehradě přišel, uklonil se a podal mi ruku. Neskutečný moment.“

Bude ještě závodit? Svoboda po výpadku v Glasgow: Končí mi smlouva. Finito

Mnohem více slávy si mohl užívat i jako hráč americké NFL, do níž to jako velmi talentovaný mládežník mohl dotáhnout.

S jistými ústupky by klidně mohl oba sporty dělat současně, ostatně další výtečný překážkář Devon Allen dostal profesionální smlouvu od týmu Philadelphia Eagles.

Sám Holloway ale přiznává, že taková kariéra by pro něj nebyla. „Víte, já nejsem moc týmový hráč,“ povídá. „Ve fotbale se stane, že vám někdo špatně přihraje. Nebo že váš spoluhráč neúspěšně zpracuje balon. Kdežto atletika je jenom o vás. Je jen na vás, kolik jí jste schopni obětovat. A této práci také odpovídá odměna.“

Končit ještě nehodlám. Maslák o překonané krizi i motivaci k běhání

Nejde jen o prázdná slova. Na internetu koluje video, jak vypadá jeho běžný den. Hned vám dojde, kolik atletice dává. Jídlo, trénink, regenerace, vše má zmáknuté do puntíku.

„Poprvé jsem měl možnost ho sledovat, jak se rozcvičuje,“ líčil Schubert. „Úplně něco jiného než děláme my. Při rozcvičce třeba vůbec neleží na zemi a neprotahuje se. Nejprve udělá dynamické cviky, pak zaleze na masérský stůl a zbytek rozehřátí svalů nechá na fyzioterapeutech.“

Zkrátka přesně ví, co jeho tělo šampiona potřebuje.