Takové budou poslední vzpomínky basketbalistky Čuperkové na velmi úspěšnou kariéru, během níž právě s Hradcem získala nemálo úspěchů ziskem Českého poháru počínaje a řadou ligových medailí konče.
Více jich ale už nepřidá. „Rozhodlo hlavně zdraví. Byl to příjemný konec i přesto, že jsme medaili nezískali,“ říká basketbalistka původem z Havířova poté, co se rozhodla ukončit kariéru.
Lvice se vzepjaly, bronz ale bere Brno. Rozhodl dominantní závěr |
Pro někoho je to možná překvapivé rozhodnutí ve chvíli, kdy jste se do týmu dokázala vrátit a výrazně mu pomáhat.
Nemyslím si. Během zranění jsem o tom hodně přemýšlela, nechci riskovat další zranění.
I když jste se vrátila ve velmi dobré formě?
Návrat pro mě byl důležitý. Nebylo to jednoduché, ale chtěla jsem sama sobě dokázat, že se vrátit dokážu a že to nevzdám. Nechtěla jsem kariéru končit zraněním.
Dokázala jste to v sezoně, která nebyla pro tým jednoduchá. Jak jste ji viděla vy jako jedna z nejzkušenějších hráček?
Byla trochu zvláštní. Po dlouhých letech u týmu skončila trenérka Ptáčková a já jsem tak vlastně až nyní poznala na tomto postu někoho jiného než ji.
Velká změna?
Velká hlavně v tom, že jsme pod novým trenérem měly hrát trochu něco jiného než pod ní. Bohužel se časem ukázalo, že jsme si na to úplně nezvykly.
Kristýna Čuperková (vpravo) ze Sokola Hradec Králové přihrává v zápase s DSK Basketball Brandýs, brání ji Lucie Ceralová (vlevo) a Kateřina Ebenhöhová.
Základní část ligy opravdu vypadala trochu rozpačitě, střídaly jste světlejší okamžiky s horšími.
Dá se to tak říct. Na začátku sezony se náš tým s novými požadavky sžíval. Pak se nám po Vánocích dařilo na Československém poháru a zdálo se, že to půjde. Jenomže se ukázalo, že to tak úplně není, a tak trenér skončil.
V čem byl rozdíl jeho basketbalu od toho, na který jste byly zvyklé pod trenérkou Ptáčkovou?
Hrály jsme v trochu jiném rozestavení, vyplývaly z toho trochu jiné systémy útoků, spíše delší. Také jsme asi byly trochu více svázány taktikou a našemu týmu to nesedlo. Proto asi nedlouho před koncem základní části došlo ke změně.
Ta pomohla, ve čtvrtfinále jste s favorizovanou Slavií sehrály výbornou sérii se šťastným koncem a postupem do semifinále.
Na tohle budu ráda vzpomínat. Jako tým jsme se semkly, hrály jsme opravdu týmově, jedna za druhou, bylo to super. Jasný vrchol sezony, čtvrté místo není vzhledem k průběhu sezony špatné.
Dalo se poté, co jste po předpokládané porážce od mistrovského USK hrály v souboji o bronzové medaile s Tany Brno, vytěžit víc?
Možná dalo, ale my jsme se proti Slavii opravdu vyždímaly. I přesto si myslím, že to z naší strany nebylo špatné, škoda dvou zápasů v Brně, ve kterých jsme vedly, ale v závěru nás Brňanky přetlačily. Přesto tohle play off beru jako příjemný konec kariéry.
Co pro vás znamenala pozice služebně nejstarší a zároveň jedné z mála zkušenějších?
Nijak zvlášť jsem ji nevnímala. Je pravda, že z těch zkušených, se kterými jsem řadu sezon v Hradci hrála, už prakticky nikdo nezbyl. V této sezoně jsme zkušenější, věkově odskočené byly tři, ale pak věková díra a už jen opravdu hodně mladé holky, střední generace chyběla. Problém s tím ale nebyl a pro mě to nebylo nic nového. Vzít hru ve vypjatých chvílích na sebe – to jsem neměla problém ani dřív.
Většinu končící kariéry jste strávila právě v Hradci, zažila jste jeho slavnou éru, kdy se pravidelně rval o místo hned za bezkonkurenčním USK Praha. Na co budete vzpomínat nejraději?
Na všechny úspěchy, ale nejvíc asi na vítězství v Českém poháru. Přece jen když něco vyhrajete, tak si to užíváte. Je ale pravda, že i stříbrné medaile v lize jsou něco, co bylo příjemné.
Po celou dobu vašeho působení v Hradci pražský USK v lize kraloval a nikdo ho neporazil. Co říkáte tomu, že o svoji jedenáctiletou neporazitelnost právě nyní přišel, když ve finále prohrál v Brně s tamními Žabinami?
Je to samozřejmě velké překvapení. Ale pro basketbalovou ligu dobře, myslím si, že i díky tomu bude další finále ještě víc sledované.