Čím si takový výsledek vysvětlujete? Že se vám konečně povedlo během celého přípravného období zůstat zdravý? Nebo vám mohl prospět i návrat kouče Ondřeje Rybáře k týmu?
Určitě pomohlo, že jsem mohl celou dobu trénovat, což jsem v předchozích letech nemohl říci. Sice léto nebylo z pohledu mé formy kdovíjak oslnivé, ale poslední dva měsíce se cítím daleko líp, tréninky zvládám dobře a vnímám, že tělo funguje. Střelecky si držím hodně vysoký standard, možná se rychlostně i trochu posouvám. Ani dnes to nebylo špatné. A faktor Rybis mohl na mě mít vliv v tom, že trénujeme trochu jinak.
Slyšel jsem, že vaše střelecké tréninky byl docela dril.
Jo, to byl. Ne že bychom v přípravě celkově vystřelili víc nábojů, ale měli jsme soustředění, kde jsme chodili střílet i čtyřikrát denně, což jsem nikdy v životě nezažil. Cílem takových tréninků bylo co nejdéle udržet koncentraci. Ta je pak při čtyřpoložkových závodech alfou a omegou všeho. Kolikrát zvládnete dvě tři položky, ale pak vám jedna rána vypadne.
Dnes jste tu jistotu na střelnici cítil?
Věřil jsem si. Navíc kolem střelnice byl dnes na podmínky Kontiolahti až nezvyklý klid a vůbec nefoukalo. Nebyl důvod, abych se tam se střelbou moc zdržoval, spíš šlo o to střílet automaticky, což se mi povedlo. Uvidíme, jak mi to půjde v dalších závodech, ve sprintech se riskuje ještě daleko víc. Tak doufám, že ve sprintu budu schopný spustit rychlopalbu, protože díky ní mohu získat třeba pět vteřin, které se mi na trati najíždějí těžko.
Už dříve jste naznačil, že jste v mysli mnohem uvolněnější než v minulosti. Také to mohlo pomoci k dnešnímu výsledku, ne?
Stoprocentně. Ne že bych biatlon sunul na druhou kolej, ale rozhodně to je jiné než někdy před šesti lety, kdy jsem cítil, že jsem na tom dost dobře a že mohu opravdu hodně dokázat. To potom často sám sebe srazíte dolů jen tím, že si na sebe vyvinete tak velký tlak, který nejste schopni zvládnout. Já jsem teď na druhém pólu. Řekl jsem si už v přípravě, že nemá cenu na nic tlačit. Díky tomu jsem fungoval daleko uvolněněji.
Moudrost biatlonového stáří?
Jo jo, je to tak. Přichází to s věkem. Kdybych nebyl tak blbej a uměl tohle třeba i před šesti lety, možná jsem to mohl dotáhnout ještě dál. Ale je hezké, že taková věc v tomhle věku funguje, že biatlon není běžecké lyžování a dá se v něm i ve vyšším věku udělat takové dobré výsledky. Neříkám, že je budu schopný dělat ve sprintech, ale v delších závodech je šance, abych ty mé zkušenosti využil.
S Rakušanem Ederem jste nyní dva nejstarší muži ve startovní listině.
Jemu to dnes úplně nevyšlo, ale třeba předloni měl až neskutečný vstup do sezony a dojížděl do desítky skoro v každém závodě. I z toho je vidět, že se v tomhle věku ještě uspět dá, pokud jste na to fyzicky i psychicky dobře připravení. Hlava dělá strašně moc. Od téhle sezony je modrý trikot pro nejlepšího závodníka do 25 let, škoda že není i nějaký nad 35 let, mohl by to někdo na poradě navrhnout. (směje se) Vždycky jsem snil o tom aspoň jednou obléci ten žlutý, ale to už se mi asi nepodaří.
Kdy vás dnes napadlo: Mohl bych jet o stupně vítězů?
Johannes Bö, který jel přede mnou, mi ve druhém a třetím kole zase o tolik neujížděl, viděl jsem ho pořád před sebou. Podle toho jsem poznal, že jedu docela dobře. Už na konci druhého kola mě napadlo: Ty jo, ono to není až tak úplně blbý. Netvrdím, že už tehdy jsem přemýšlel, že pojedu o bednu, ale v půlce závodu jsem si řekl: Mám dobrý den. Očekával jsem, že v posledním kole už to asi nebude úplně a že mi možná dojde, ale minimálně na střelnici jsem si dost věřil.
Hlásili vám 600 metrů před cílem, že máte k dobru dvě sekundy na Francouze Fillona-Mailleta?
Hlásili, věděl jsem o tom. Jen jsem měl už na lyžích trochu problémy. V kopci jsem se ještě cítil relativně dobře, ale na té relativní rovině, kde se dost obtížně lyžuje, jsem už ten náskok bohužel neudržel. (Byl pátý o 1,0 sekundy za čtvrtým Fillonem-Mailletem a o 3,3 sekundy za třetím Němcem Lesserem.)
Povedený start sezony. Bezchybný Moravec byl ve vytrvalostním závodě pátý |
Na mistrovství světa 2015 jste právě v Kontiolahti získal ve vytrvalostním závodě bronz o 5,2 sekundy před čtvrtým Simonem Fourcadem. Tentokrát vám ty drobné sekundy v té samé disciplíně na stupně vítězů chyběly.
Je to tak. Ale pro mě je páté místo každopádně super. A před námi je ještě celá sezona.
V minulé sezoně jste zažili v Novém Městě a Kontiolahti poprvé pohárové závody před úplně prázdnými tribunami. Dá se říci, že jste si už zvykli?
Dnes mi přišlo nejpodivnější, když odstartovali závod - a já měl přitom pocit, že se pořád nic neděje. Tady nebyl ani žádný spíkr, který by náladu trochu rozproudil, bylo to úplně zabité. S chybějícími diváky jsem se už tak nějak vnitřně smířil, ale ten klid na stadionu i okolo něj byl nejzvláštnější. V Novém Městě bylo v březnu aspoň hlasitější komentování, zato tady minimální.
Vzpomínám, jak jste mi právě při světovém šampionátu v roce 2015 o areálu v Kontiolahti říkal, že je takový malinkatý a pro Světový pohár až nevhodný. Přitom na něj máte spoustu krásných vzpomínek.
To je paradox, co? Pravdou je, že se mi úplně nelíbí, jak to tady vypadá. Asi i proto, že tu jedeme závody v poledne a přitom je skoro tma, na což náš mozek není úplně zvyklý. Sever je v tomhle specifický, prostředí je ponuré a není tu nic, co by vás vyloženě uchvátilo a nabilo. Proto mi možná Kontiolahti v minulosti úplně nesedělo. Na druhou stranu výsledky tu mám, tak asi není podstatné, co si o areálu myslím, ale co jsem tu schopný předvést.
Úplně nejlepší výkon tentokrát předvedl Nor Sturla Holm Lägreid, porazil i Johannese Bö a stal se velmi nečekaným vítězem. Co tomu říkáte?
Pro mě je to celkem překvapení, i když už ke konci minulé sezony právě v Kontiolahti jezdil velice slušně. Čtyři nuly prostě fungují. Ale nemyslím si, že by letos byl schopný jezdit s nejlepšími i sprinty.
Proč?
Tenhle dlouhý závod byl jiný, zahajovací. Doba Němců a dalších národů, které nejsou tak rozjeté, teprve přijde. Myslím, že v popředí budou řádit jiná jména. Třeba Švédové jeli dnes běžecky výborně. Už při přípravě v Idre jsem viděl, že lítají. Nechci ani v nejmenším snižovat Lägreidův dnešní vynikající výkon, ale během sezony může mít problémy třeba i s nominací do norské štafety. Ve svém týmu mají Norové kromě Johannese i další jména, která budou podle mě dlouhodobě lepší než Lägreid, ať už je to Tarjei Bö, Christiansen, Dale nebo Bjöntegaard. Neříkám rozhodně, že Lägreid hraje u Norů druhé housle, ale o tu štafetu si ještě bude muset sakra říct. Jejich tým je neuvěřitelně silný.