Čeští biatlonisté jsou v této sezoně ještě pod větším drobnohledem než obvykle, což je vzhledem k nadcházejícímu světovému šampionátu v Novém Městě na Moravě pochopitelné. I proto zkouší trenéři různé sestavy do štafet, aby pro domácí vrchol sezony vychytali složení závodníků s největší pravděpodobností úspěchu.
Díky tomu dostal v neděli příležitost Hornig, který se sice ještě ve Světovém poháru rozkoukává, rychlou a přesnou střelbou ve sprintu a stíhacím závodě si ale o nominaci do štafet řekl. A důvěru trenéru nezklamal.
Norové prodlužují vítěznou štafetovou šňůru, Češi finišovali v Oberhofu šestí |
Štafetu přebíral na osmém místě, všech deset terčů sestřelil napoprvé, k tomu zapsal nejrychlejší střelecký čas čtvrtého úseku a cílovou pásku proťal na šestém místě. „Hned v cíli jsem se viděl s Mattem Emmonsem, který říkal, že tohle bylo přesně to, co ode mě chtěli,“ vyprávěl Hornig spokojeně.
Jak jste reagoval na oznámení, že pojedete ve štafetě čtvrtý úsek?
Složení štafet jsme řešili po stíhačce, ale na hotel jsme odjížděli s tím, že se trenéři ještě poradí po závodě holek, a pak rozhodnou. Takže jsem se to dozvěděl až v momentě, kdy už byla vydaná startovka. Říkal jsem si: Co tam vlastně budu dělat? Ale nakonec jsem se na závod těšil.
Dostal jste ke své roli rady od trenérů?
S Mattem jsme se shodli na tom, že bych měl na střelnici odvést tu práci, kterou tam dělám pořád. Nic nevymýšlet. A že na trati se pak stane, co se má stát.
DOBRÁ PRÁCE, VÍŤO! Střelecký kouč mužů Matt Emmons (vlevo) gratuluje Vítězslavu Hornigovi k výkonu ve štafetě.
Domluvu jste splnil. Na střelnici jste nepotřeboval ani jeden náboj navíc.
Povedlo se přesně to, co jsme chtěli. Když jsem přijel na první položku, zkontroloval jsem vítr a udělal lehkou korekci. Už při nástřelu jsme bojovali s tím, že byl vítr poměrně nevyzpytatelný. Chvíli přišel poryv zprava, pak zeslábl, pak foukalo zleva.
Co se vám honilo hlavou, když jste čekal na svůj úsek, a věděl, jak je střelnice nevyzpytatelná?
Říkal jsem si, co všechno se může stát. Ale když jsem pak najel do závodu, tak všechny myšlenky rychle zmizely. Musel jsem se soustředit na dění na trati, aby nedošlo ke kontaktu nebo pádu. Trať byla poměrně složitá, protože přes noc zmrzla a byla jako kus ledu.
Na trať jste vjížděl dvě sekundy za Francouzem Fillonem Mailletem. Myslel jste i na to, jak se k němu přiblížit?
Věděl jsem, že si musím držet své tempo. Čekal jsem, že to Quentin rozjede rychleji, ale během prvního kola mi moc neodjel. Já jel celou dobu své tempo, tak abych vydržel celých 7,5 kilometrů.
Na poslední položce závodníci před vámi museli opravovat, čímž se vám otevřela šance na posun pořadím. I tentokrát jste ale zůstal klidný a střílel bezchybně.
Paradoxně to byl jeden mála závodů, kdy jsem vůbec nestíhal vnímat, co se děje okolo mě. Ve stíhačce i v závodech IBU Cupu jsem podle zvuku terčů většinou věděl, co se na stavech okolo mě děje. Ale jak bylo tentokrát náročné sledovat vítr a vyhodnocovat ho, tak jsem absolutně nevěděl, jak kdo vedle mě střílí. Jediné, čeho jsem si všimnul, bylo, že Quentin udělal chybu vleže, protože když jsem se zvedal, tak jsem se mu musel vyhýbat, abych do něj nedrknul.
UZNÁNÍ OD ŠAMPIONA. Vítězslav Hornig (12) udržel za sebou v závěru mužské štafety i olympijského vítěze Quentina Fillona Mailleta (2).
Ze závěrečné položky jste pak odjížděl na pátém místě.
Já to ani moc nevnímal, až v prvním kopco mi to řekl Michal Málek. Na trati je jedno místo, kde jsem se mohl ohlédnout za sebe, a viděl jsem tam Švýcara s Francouzem. Říkal jsem si: Jak tohle asi dopadne? Jel jsem úplně naplno. Bohužel na Švýcara to nestačilo, ale na Quentina naštěstí ano.
V Oberhofu jste si až do tohoto víkendu moc nezazávodil. Jak na vás areál zapůsobil?
Jsem tu sice potřetí, ale do letoška jsem tady odjel jen jeden závod. Poprvé jsem tu byl na jeden trénink a druhý den jsem s pozitivním testem na covid odjel domů. Podruhé jsem tu jel jen sprint, který byl také ve složitých podmínkách. Místní areál je hodně těžký a od doby, kdy protáhli první kopec, je ještě těžší. Se střelnicí dokážu pracovat poměrně dobře, na příjezdu si můžu tak nějak vyhovět a jet si svoje tempo.
Největší skok Charvátové, ale ta trať. Hrůza, kamení, to by jinde neprošlo |
Příští zastávka SP v Ruhpoldingu štafetami začíná, mohl byste tak rovnou navázat dalším skvělým výkonem.
Určitě, ale jen pokud mě do štafety postaví. V Ruhpoldingu se pojede poslední štafeta před mistrovstvím světa a trenéři chtějí vzhledem k šampionátu vyzkoušet různé varianty. Doufám, že se do sestavy znovu dostanu, protože od toho tu jsem. Abych závodil.
S jakými pocity do Ruhpoldingu odcestujete?
S pocitem, že i na posledním úseku můžu jet s těmi nejlepšími. Štafeta mě rozhodně nabila. Viděl jsem běžecké časy, které mě také podpořily. Pokud se mi podaří trefovat terče, tak můžu jet o dobrý výsledek.