„Po sezoně mám vždy spoustu věcí, které chci zlepšit nebo vyzkoušet jinak, to mě na biatlonu baví. Nikdy se nenudím,“ vyprávěl na konci léta Doll v rozhovoru pro Mezinárodní biatlonovou unii.
Minulý ročník dokončil na čtvrtém místě v celkovém hodnocení Světového poháru – za trojicí Johannes Bö, Lägreid, Christiansen byl nejlepším závodníkem s jinou než norskou vlajkou u jména. Tuto zimu má zatím našlápnuto k prvenství mezi zbytkem světa znovu. Přestože tentokrát je mezi ním a velkým křišťálovým glóbem šest Norů, výsledkově prožívá nejlepší sezonu v kariéře.
Za dvanáct let ve Světovém poháru posbíral šest individuálních vítězství – dvě z toho tuto zimu. K tomu jedno druhé místo a bronz z mistrovství světa v Novém Městě.
Nejspíš právě světová medaile ho postrčila k tomu, aby před pohárovým víkendem v Oslu na svých sociálních sítích sdělil: „Konec zimy bude i koncem mojí kariéry.“
99 procent nestačí
Doll je mistr světa ze sprintu z Hochfilzenu, zlatý závod v roce 2017 byl vůbec prvním, který rodák z Černého lesa vyhrál. Od té doby na další individuální světovou medaili čekal. Většinou si ji odstřelil, jeho úspěšnost vestoje se téměř vždy pohybovala kolem 75 %, i vleže dokázal mít jednu sezonu pouhých 83 %.
Nejvíc ho zasáhl neúspěch na domácím mistrovství světa loni v Oberhofu. Pouze jedno páté místo, zbytek závodů zklamání. „Neměl jsem den, kdy by do sebe všechno zapadlo, kdy bych věděl, že jsem udělal maximum možného,“ vadilo mu. „To je můj cíl pro příště.“
V Novém Městě pro něj vše zapadlo do sebe ve vytrvalostním závodě. Po třech čistých položkách přijížděl na tu závěrečnou na stříbrné pozici. Ale zůstal mu jeden z posledních pěti terčů černý. I když ten den na nejlepší v běhu ztrácel, dokázal se i s trestnou minutou udržet na pódiu a dojet si pro bronzovou medaili.
Nejlepší tři biatlonisté vytrvalostního závodu. Zleva stříbrný Tarjei Bö, zlatý Johannes Bö a bronzový Benedikt Doll.
„Cítil jsem takovou radost a věděl jsem, že se mi prostě musí zadařit,“ popisoval pak.
Svého cíle dosáhl. Zažil skvělý závod, po sedmi letech získal další světovou medaili a mohl ji přidat k té bronzové z olympijské stíhačky z Pchjongčchangu 2018. Zároveň si ale uvědomil, že už se nedokáže těšit na každý závod tak jako dřív.
Ve vzkazu, kterým se loučil s fanoušky, pak přiznal: „Poslední roky jsem zažil spoustu situací, kdy se mi nepovedl závod nebo nebylo dobré počasí na trénink, a já si říkal – proč si to dělám? A to v tak náročném sportu nejde. Biatlonista musí být stoprocentně motivovaný. 99 % nestačí.“
Das war heute nix! Ich hatte nicht genug Fokus und Konzentration.
#TrainHuntSucceed
Fotos: @nordicfocus
Z benjamína mentorem
Biatlonu se věnuje od šesti let, s německou štafetou třikrát po sobě zvítězil na juniorském mistrovství světa, do Světového poháru poprvé nakoukl v jedenadvaceti. „První závody po příchodu mezi nejlepší vůbec nejsou o závodění. Kolem vás je tolik nových věcí, že se prostě nedokážete soustředit,“ vzpomínal.
Sedm sezon se na tratích potkával se svým vzorem Olem Einarem Björndalenem. „Jsou závodníci jako já, kteří jsou mistry světa, ale jen jednou a už to třeba nikdy nezopakují. A pak je tady Ole, který sbíral medaile ze šampionátů a olympiád, jako by si kupoval jablka v obchodech.“
Medaili od Čechů nečekám, můžou jen překvapit. Lesser o plínkách a debaklech |
Počtem vítězství, pódiových umístění ani délkou kariéry se Doll legendárnímu Norovi nepřiblížil, postupně se ale vypracoval ve stabilní německou jedničku a provedl tým generační obměnou po odchodu velikánů Simona Schemppa, Arnda Peiffera a Erika Lessera. Za posledních devět sezon byl jen dvakrát mimo nejlepší desítku v hodnocení Světového poháru.
Stejně jako Michal Krčmář mezi Čechy si i Doll v německém týmu prošel přerodem z benjamínka do zkušeného mentora. „Nejdůležitější, co klukům můžu předat, je klid. Občas jsou dost nervózní a chtějí dělat spoustu věcí najednou, a já jim na to řeknu: Uděláme tohle a pak budeme odpočívat. Svět se nezboří, když skončíme trénink o pět minut dřív,“ popisoval svůj přístup.
K většímu klidu došel zkušenostmi z více než 300 startů ve Světovém poháru a také péčí o syna, který se narodil v létě 2022. Právě rozrůstající se rodina Dollovo rozhodnutí uspíšila. „Jsem na cestách 22 týdnů v roce, a to je strašně moc.“
Rozlučkové turné
Zároveň má vedle biatlonu mnoho koníčků, kterým by se chtěl věnovat intenzivněji. O jeho lásce k vaření a zdravé výživě se ví už dlouho. Dollův otec Charly je profesionální kuchař a syn nadšení pro čas strávený v kuchyni zdědil. Společně píší recepty na blog „Doll’s Küche“, natáčí videa a vydali i kuchařku.
I proto bylo překvapivé, když na otázku, čím nejspíš bude po kariéře, Doll neodpověděl „kuchařem“ ale „elektrikářem“.
Hochleistungssport, Heimat und Herzhaftes. ⛷
Vom Schwarzwald bis zu den Winterspielen, aber immer die Heimat im Herzen – und auf dem Teller. Mehr erfahrt ihr in der Podcast Folge von @edekasuedwest
➡️ zukunftleben.de/edeka-suedwest-podcast
„Rodiče opravují starý dům a já jsem udělal všechny plány, kde by měli mít jaké rozvody a zásuvky. Vždy mě zajímaly chytré domácnosti. Baví mě vymýšlení různých řešení. Je to něco, co si dokážu představit, že budu jednou dělat naplno,“ vysvětloval.
„Rád se dívám dopředu a mám radost, jaké všechny možnosti se teď přede mnou otevírají,“ říkal ve videu fanouškům.
Jeho rozlučkové turné po třech posledních zastávkách Světového poháru začalo minulý týden v Oslu hororově – až 74. místo ve vytrvalostním závodě. O den později se ale na závod s hromadným startem zkoncentroval mnohem lépe a po famózním závěrečném kole vybojoval stříbro.
V Soldier Hollow bude nejprve v pátek s německými muži bojovat o další pódiové umístění ve štafetě, a v sobotu se pokusí o krok k malému křišťálovému glóbu za sprint. Jako vítěz dvou z pěti závodů ztrácí na prvního Tarjeie Böa jen 19 bodů. Blíž k vítězství v hodnocení disciplín ještě nikdy nebyl.
A při sezonním finále v Canmore třeba dokáže napodobit svého krajana Lessera, který předposlední závod své kariéry vyhrál. Asi není nikdo, kdo by „Bennimu“ takovou sportovní tečku nepřál.