Právě její bronzovou disciplínou v Anterselvě ve čtvrtek začíná šestý díl Světového poháru.
Posledního testu před vrcholem sezony – světovým šampionátem v Oberhofu. A Charvátová do něj jde s dobrým pocitem, vždyť naposledy v neděli v Ruhpoldingu dotáhla štafetu do cíle na pátém místě po skvělém výkonu.
Anterselva – místo pro vás zaslíbené?
Je to tady takový můj druhý domov, protože zde trávíme spoustu času i během letního soustředění. Zdá se mi, že už tady znám každý strom v lese.
Před třemi lety jste si právě tady dojela pro nejlepší výsledek kariéry – bronzovou medaili ve sprintu. Vybavují se vám vzpomínky?
Jo, jsem tady vždycky taková nostalgická. Když projíždím kolem cíle, vždycky si vzpomenu, jak dramatický a emocionální dojezd to tehdy pro mě byl. O to radši se sem teď vracím, protože vzpomínky na tohle místo mám fakt krásné.
Takhle se Lucie Charvátová radovala před třemi lety, kdy si ve sprintu na MS v Anterselvě dojela pro bronz.
Co máte na Anterselvě tak ráda?
To je vlastně dobrá otázka, protože ve skutečnosti tady není nic speciálního. Jsme tady na konci údolí, kde vůbec nic není. Ale já mám rády místní scenérie. Za ty roky, co tu jezdíme, tak už mám proběhané všechny kopce. Na každém je krásný výhled, proto se sem ráda vracím. K tomu to jezero, po kterém se můžete projet, to není nikde na světě. Je to celkově skromnější místo, moc lidí tady nežije, ale o to víc cítíte tu blízkost přírody.
Skutečně romantické místo. Přitom místní kopce bývají dost zrádné, je to tak?
To je vlastně věc, kvůli které se divím, že to tady mám tak ráda (smích). Místní nadmořská výška (přes 1600 metrů nad mořem) mi moc nesedí, tratě paradoxně nejsou tak těžké, takže i s kyslíkovým dluhem jsem schopná je nějak přejet. Vlastně se mi tady závodí docela dobře, ale rozhodně není každý den skvělý. V úterý i ve středu jsem se na tréninku necítila vůbec dobře, což dávám za vinu právě té výšce. Na druhou stranu, nebýt jí, nejsme v tak krásném prostředí.
Máte nějaký recept na nadmořskou výšku?
Tohle asi platí u každého – čím delší aklimatizace, tím je to lepší. Kritický je pro mě vždycky třetí den, který mám za sebou dneska. Doufám, že ve čtvrtek to bude trochu lepší. Jinak na mě asi nefunguje vůbec nic. Snažím se doplňovat železem a kyselinou listovou, ale u výsledků jsem progres nezaznamenala.
Hlavně běžci na lyžích kdysi dost zkoušeli i kyslíkové stany.
Ta doba, kdy byly kyslíkové stany populární, tak byla kolem let 2005-2010, ale já s tím žádnou zkušenost nemám, takže nevím.
S jakou formou tedy do sprintu půjdete? V nedělní štafetě v Ruhpoldingu jste jela skvěle.
Doufám, že s lepší střeleckou než běžeckou, což je u mě trochu zvláštní, ale na lyžích se fakt necítím moc dobře. Jsem ráda, že to nějak ujedu, ale vůbec nemám ambice na nějaké nástupy, necítím se silná v žádných úsecích trati. Závody jsou teď pro mě těžké od začátku do konce.
Neuvěřitelný norský Hulk. A co Davidová? Biatlon tři týdny před šampionátem |
Ale před mistrovstvím světa v Oberhofu by se další povedený výsledek hodil, ne?
Za ten bych rozhodně byla moc ráda, protože se mi zdá, že ačkoliv jsem byla trochu nemocná na začátku roku, forma stoupá. Sama se cítím líp, což je dané i povedenější střelbou, tak snad je to vzrůstající trend formy směrem k mistrovství světa.
Nemoci a bacily létají napříč týmy v biatlonu. Existuje na to vůbec nějaký recept?
Asi neexistuje. O ten si pak akorát musíte říct doktorovi, aby vám ho napsal (usměje se). Je pochopitelně důležité chránit si zdraví, nebýt v blízkém kontaktu s lidmi, kteří jsou náchylní na nemoci, pokašlávají, nebo mají rýmu. Každý se musí malinko distancovat a zamyslet se, co dělá a co ne. Musíte se udržovat v teple, jíst vitaminy, dělat tuhle rutinu.
A pak je to trochu i o štěstí?
Určitě. Ale vždycky tomu můžete trochu pomoct a předcházet tím, že se třeba od ostatních distancujete.