Fourcade, Björndalen a ti druzí. Povede se dnes průlom i českým mužům?

Vzpomínáte na rok 2005 a šampionát v Hochfilzenu? ̈

Tehdy Roman Dostál, současný spolukomentátor České televize, šokoval svět svým triumfem. Pouze toto individuální klání neovládl v Hochfilzenu fenomenální Ole Einar Björndalen.

A co potom rok 2012 a mistrovství světa v Ruhpoldingu. Kdo by čekal, že tam na bronz dosáhne Jaroslav Soukup?

Letos mají čeští muži za sebou sezonu jako na houpačce. Nejvýš je zatím vynesla v lednovém Ruhpoldingu, kde byli Moravec i Šlesingr na stupních vítězů a Krčmář pátý.

Může se to povést znovu. A právě vytrvalostní závod je pro takový průlom tím nejlepším možným jevištěm.

Michal Šlesingr jej sice v sezoně ani jednou nedokončil v první třicítce, ale v Oslu nyní prokazuje nejlepší formu z českých mužů. Po 14. místě ve sprintu atakoval pátou příčku ve stíhacím závodě, jenže po kolizi s Ukrajincem Semenovem se propadl až za hranici Top Ten.

„Michal je střelecky velice stabilní a závod od závodu si víc věří také v běhu. Uvidíme, jak se s tím dokáže popasovat tentokrát,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář. Na startu bude mít číslo 32.

Ještě před ním vyběhne se sedmnáctkou Michal Krčmář. „Zajíždí tu výkony, které odpovídají jeho dosavadní sezoně,“ hodnotí Rybář jeho 22. a 24. místo. „Slušelo by mu umístění v první patnáctce, ke kterému mu zatím pokaždé chyběla jedna rána. Takový výsledek by Michalovi pomohl i do hromadného závodu, který má rád.“

Ondřej Moravec (číslo 85) obhajuje loňský bronz. Dosud se v Oslu představil pouze ve sprintu, v němž po třech chybách vstoje obsadil 59. místo. Do stíhacího závodu poté nenastoupil, po nemoci šetřil síly.

„Ondra potřebuje čas,“ upozorňuje Rybář. „Den ode dne na mě působí líp. Jeho zaváhání na stojce bylo při sprintu naprosto nečekané, on sám z něj byl trochu překvapený. Ale nemá důvod, proč by ztrácel sebedůvěru. Ty stojky opravdu umí.“

Což Moravec na středečním tréninku opakovaně prokazoval.

Velmi dobrý výkon z vytrvalostního závodu potřebuje i proto, aby mu otevřel dveře do hromadného závodu, v něm loni skončil stříbrný. Mezi elitní třicítku se kvalifikují všichni medailisté z Osla, patnáctka nejlepších ze Světového poháru a pak další biatlonisté podle výkonů na šampionátu.

Čtvrtým Čechem na startu bude s číslem 95 Jaroslav Soukup. „Na Evropě ukázal, že se vrací,“ připomíná Rybář. „Tady mu sice nevyšel sprint, kde na stojce nechal dvě rány, ale ve stíhačce se posunul skoro o 20 míst.“

Rybář je přesvědčen, že některý z jeho svěřenců může atakovat přední příčky.„S umístěním do první desítky budeme spokojeni. A jakmile jsme v desítce, je to potom i blízko k pódiu. Nemyslím, že bychom neměli závodníky, kteří se tam mohou dostat, zvlášť pokud podmínky budou férové.“

Největší favorit? Odpověď je jednoznačná: Martin Fourcade, vítěz vytrvalostního závodu na posledních třech vrcholných akcí a majitel zlatého hattricku z Osla 2016.

Kdo může říci, že jej dva dny po sobě přijímá král?

Fourcade ano.

Jak velí zvyk z Holmenkollenu, byl coby šampion sobotního sprintu pozván na tribunu k norskému králi. Podebatovali o biatlonu i o životě, načež Fourcade s úsměvem řekl: „Zítra přijdu zase.“

Jak slíbil, tak učinil. Po triumfu ve stíhacím závodě klábosil s Haraldem V. opět. A když se loučili, sdělil Veličenstvu: „Uvidíme se opět ve čtvrtek.“

„Ne, až v neděli,“ zasmál se Harald V., jako by tím chtěl naznačit, zda by Francouz čtvrteční zlato z vytrvalostního závodu nemohl přenechat některému z jeho norských poddaných.

„A co v sobotu?“ na oko smlouval Fourcade.

„Dobře, tak v sobotu.“

Francouzský fenomén spokojeně odkráčel a po návratu mezi prostý lid vykládal: „Naneštěstí teď na přání krále nemohu vyhrát vytrvalostní závod, ale smím v sobotu vyhrát mužskou štafetu a v neděli pak hromaďák.“

V tom případě by s pěti zlatými medailemi (včetně úvodní smíšené štafety) dokázal, co ještě nikdo nikdy v historii šampionátů.

Ve 27 letech mu vychází, nač sáhne. Stal se otcem dcery Manon, vládne na šampionátu drtivou pěstí a už nyní, pět závodů před koncem seriálu, se stal v předstihu a popáté majitelem velkého glóbu pro vítěze Světového poháru.

Jen tak mimochodem: Dokážete si představit tu scénu, jak Fourcade vede ve vytrvalostním závodě, ale před poslední položkou pohlédne směrem ke královské lóži, pokrčí rameny a vzápětí vypálí pět ran do země?

„Platí rozhodně za kandidáta na titul číslo 1,“ říká Ondřej Rybář. „Je na tom tady běžecky ze všech nejlépe. Ale minuta za každou špatnou ránu je docela dost. A tím se otevírá šance i pro ty další.“

Zde je nabídka dalších velkých kandidátů stupňů vítězů:

Nezničitelný Ole Einar Björndalen, v prosinci vítěz vytrvalostního závodu v Östersundu.

Kdokoliv další z norského Dream Teamu: tedy Tarjei Boe (startovní číslo 1!), Johannes Boe a Emil Hegle Svendsen.

Rakušan Simon Eder, který letos za sedmé a druhé místo vede klasifikaci malého glóbu v této disciplíně.

Či snad někdo z nevyzpytatelných Rusů? „Postupně se zlepšují,“ říká Rybář. Anton Šipulin byl šestý ve stíhacím závodě v Oslu, Alexej Volkov třetí mezi vytrvalci v Östersundu.

Potom jsou tu Němci. Simon Schempp, byť to není právě trať dle jeho gusta, dojel druhý v Östersundu a Erik Lesser na olympiádě v Soči. Svůj možná poslední závod na mistrovství světa absolvuje 34letý Andreas Birnbacher, jenž po sezoně ukončí kariéru.

Nebo se urodí opravdu velké překvapení, jakým bylo například i stříbro Američana Tima Burka v Novém Městě 2013?

Český šéftrenér Rybář říká: „Těch jmen, která mohou proniknout do popředí, je tentokrát opravdu spousta.“

Včetně jeho Čechů.