Po pěti dnech zase v nejlepší desítce, zažíváte skvělý vstup do sezony, je to tak?
Co k tomu říct? Je to super. Po příjezdu do Pokljuky to přitom vůbec nebylo jednoduché. Měl jsem tady různorodé pocity, ať už kvůli únavě z cestování nebo té nadmořské výšky, která tady je. Ale den ode dne jsem se cítil líp a tak jsem to moc neřešil, nedumal nad tím. Teď jsem v cíli a je z toho Top 10, zase super výsledek a naprostá spokojenost.
Vnímáte, že aktuálně táhnete mužský biatlonový tým, pomalu se stáváte jedničkou?
Takhle to berete jenom vy novináři (zasměje se). Ne, vážně, máme tady s kluky naprostou rovinu. Ať je někdo pětašedesátý nebo první. Všichni táhneme za jeden provaz a věřím, že ty mé výsledky zase popoženou kluky, podobně, jako tomu bylo kdysi, když oni táhli mě. Je to individuální sport, ale pořád závodíme za Českou republiku. A jestli bude devátý Krčmář, Šlesingr nebo Moravec, na tom nezáleží.
Už v Östersundu jste se těšil na slunce, které vám tam chybělo. I to vám pomohlo?
Rozhodně. Celý pobyt byl už od úterka, kdy jsme dorazili, příjemný. Vyjdete ráno ven, svítí na vás slunce, zároveň zapadá později, takže je den delší, celé je to příjemnější než na severu Evropy. A hlavně, Pokljuku jako takovou mám rád. Ubytování, tratě, domácí prostředí, nic mi tady nechybí a hrozně dobře se mi tady závodí.
Mluvil jste o horší aklimatizaci, ale dnes jste zaběhl 12. nejrychlejší čas.
S tím musím být spokojený. Nikdy v kariéře jsem zatím neměl tak malou ztrátu na vítěze. Mám radost z toho, že to má vzestupnou tendenci, dneska jsem se fakt cítil skvěle.
Pomohly i lyže?
Na trati jsem neměl žádné porovnání, ale dvanáctý běžecký čas a 33 vteřin ztráty na Martina Fourcada je super. Určitě jsme neměli horší lyže, tím jsem si jistý, takže spokojenost.
Skvěle jste se cítil i na střelnici, vašich posledních 35 ran našlo svůj cíl.
Dneska to bylo solidní i časově. Jasně, stojka byla o něco pohlídanější, protože jsem byl unavenější, než jsem si myslel, že budu. Nechtěl jsem riskovat. Zatím to takhle v sobě mám, ale samozřejmě vím, že pokud chcete být ještě o kousek výš, trochu risku tam být musí. Třeba to přijde.
Na střelbu vestoje jste přijížděl zadýchanější, je to právě i vyšší nadmořskou výškou, na kterou si tělo musí déle zvykat?
Trochu ano, ale s dechem jsem dneska na střelnici problém neměl. Před střelnicí je kopec, takže máte dost času se před střelbou vydýchat. Z mé strany to byla spíš únava, nohy nebyly úplně fit.
Únava? Ale vždyť jste v posledním kole za sebou udržel i Simona Edera...
... ale jo, běželo se mi dobře. Tady se často stává, že v posledním kole člověk odejde a nakoupí nějakou ztrátu, což se mi nestalo. Ale stále ve mně hlodá takový ten malý červíček, že bych byl schopný v posledním kole ještě udělat něco navíc. Běh byl komplexně vynikající, ale přece. Po střelnici mi hlásili, že jedu sedmý a pár vteřin přede mnou je Simon Schempp, kterého už jsem nedokázal stáhnout. Loni jsem třeba v závěru pár závodníků předjel, teď se mi to nedaří. Ale může to být i tím, že závodím více vepředu.
Do stíhacího závodu půjdete z deváté příčky. Co to pro vás znamená?
Nic moc, půjdu do toho stejně jako v Östersundu. Budu se snažit chytit nějaké skupiny, se kterou bych mohl jet, abych byl během závodu co nejvíc odpočatý na střelnici a pak měl síly třeba i v posledním kole na nějaký souboj.
Říkáte stejně jako v Östersundu. Tam jste se ale posunul o 31 příček, to asi nepůjde.
No. (smích). Ale tam to bylo fakt ovlivněné tím, že hodně lidí chybovalo. Tady bude určitě padat spoustu nul, rozhodovat se bude až na stojkách, takže posun pro nikoho nebude tak jednoduchý jako v Östersundu. I pro mě to bude těžké. Mám před sebou osm jmen, se kterými se v počtu dosažených úspěchů nemůžu rovnat. Bude to těžké, ale rozhodně se toho nebojím. Chci se s tím poprat.