Mas tak aktuálně plní roli hlavního vyzyvatele.
A dost se do ní položil. Od té doby, co je na Evenepoela sám, se na něj snaží útočit, kde to jen jde. I ve čtvrtek to zkoušel, ale mladičký jezdec Quick-Stepu na každý jeho pohyb reagoval.
V závěrečných metrech mu pak dokonce ještě lehce poodjel.
Že by to ale Mase zlomilo? Dejte pokoj.
„Mám z toho dneska pozitivní pocity. Nebylo to stoupání, které by mi vyhovovalo. Myslím, že v kopcích kolem Madridu, které ještě přijdou, se toho ještě může dost stát. Vzpomněl jsem si i na tvé útoky v roce 2017, kdy jsi útočil skoro každý den,“ usmál se za cílem do kamer Eurosportu v rozhovoru s Albertem Contadorem.
To na něj si hrál, když byl menší. Myslel na to, jak by se mu chtěl jednou aspoň přiblížit. Vždyť jejich životy jsou dost propletené.
Chci být první Enric Mas
Pojďme se na chvíli vrátit v čase.
Byl začátek září roku 2017 a na Vueltě se právě jela poslední horská etapa ročníku s výjezdem na bájné Angliru. Enric Mas šlapal celý den v úniku a patřil v něm k nejaktivnějším. Přesto tušil, že to tentokrát na výhru v etapě stačit nebude.
Zezadu se totiž ve větru a krupobití řítil Alberto Contador.
Legendární Španěl měl před sebou poslední horskou etapu kariéry. Poslední šanci, jak se zapsat mezi nesmrtelné.
Nejprve mu s tempem pomáhal týmový kolega Jarlinson Pantano. A když už nemohl, Contador dojel Mase, který, světě div se, táhl Contadora vzhůru.
20ª etapa de la Vuelta a España 2017: Contador, con la puntual colaboración de Enric Mas consigue la victoria en el Angliru en su última etapa de montaña como profesional.
— Manu (@manu_rodfer) September 15, 2018
20ª etapa de la Vuelta a España 2018: Enric Mas se lleva la etapa y queda 2º en la general. #LaVueltaRTVE pic.twitter.com/TLYjgPCEiR
Po kozí stezce, kterou Španělé vyasfaltovali v 90. letech se spolu drápali k cíli. Byť Mas jezdil za belgický Quick-Step a Contador za americký Trek, svému mentorovi v závěru jeho kariéry pomohl.
Jak by taky ne, vždyť se základům cyklistiky učil v Contadorově mládežnickém týmu.
K El Pistolerovi jako malý vzhlížel a teď cítil, že mu to může vrátit.
„Jsem rád, že jsem svému mentorovi mohl pomoci,“ vyprávěl Mas po etapě.
Když se o den později celý ansámbl Vuelty vydal na oslavnou pouť do Madridu, Contador do televizní kamery ukázal na Mase: „On je budoucností španělské cyklistiky.“
O té doby ty dva srovnávali. O Masovi rázem vycházely články s titulkem – Příští Contador.
„Samozřejmě že doufám, že jednoho dne budu mít třeba jen půlku jeho výher. I to by bylo dost. Ale já chci být první Enric Mas, ne další Alberto Contador,“ usmíval se.
Cyklistika je nuda, ne?
Narodil se v Artě, malém městečku na Mallorce. Až do jedenácti hrál slušně basketbal, pak ale přijal pozvánku kamaráda na projížďku na kole.
„Pořád na tom trval a já mu furt opakoval, že je to nuda. Nakonec jsem do toho jednou šel a do cyklistiky se zamiloval,“ popisoval.
Pod dohledem bratrance Toniho Coloma, bývalého profesionálního cyklisty, který jezdil třeba za Astanu, se učil cyklistickým začátkům.
A také cestoval.
Už jako junior se účastnil závodů na pevnině.
O víkendech ho rodiče vozili na letiště v Palmě. Kromě svačiny měl s sebou jen batoh, kolo a přání štěstí od maminky. Ještě téhož dne večer se pak vracel zpátky. Kolo lehce ušpiněné, ale s trofejí v ruce.
„Poprvé jsem jel časovku a vyhrál jsem ji. Pak jsem jel takovou malou Vueltu, která se jela tři víkendy v okolí Valencie a celkově jsem dojel druhý,“ vzpomínal.
Už ve třinácti letech cestoval na pevninu skoro každý víkend.
Sám, po celém Španělsku.
„Naši mě vyhodili na letišti a já pak letěl na pevninu. Na start závodu jsem pak musel dojet z letiště na kole. Byla to skvělá zkušenost,“ popisoval.
Brzy se stal samostatným, sebejistým, a přece pokorným mladým mužem, který se navíc neustále usmíval.
Jeho zářivě bílé zuby se na startech juniorských závodů staly legendou.
Hlavně kvůli výsledkům ale dostal laso z mládežnického týmu Alberta Contadora. Se svým mentorem několikrát absolvoval vyjížďku. Vstřebával rady a učil se.
A zároveň poprvé poslouchal, jak může být další španělskou hvězdou.
„Upřímně, už tehdy jsem nevěděl, co na to říct, když mě lidé srovnávali s Contadorem. Když mi bylo deset, sledoval jsem ho na první Tour. I pak jsem s ním vyrůstal. Je to cyklista, na kterého si v mládí rádi hrajete a chcete být jako on. A některé věci máme opravdu společné – třeba to, že jsme výsostnými vrchaři,“ srovnává Mas.
Dědic
Z akademie pak putoval do Klein Constantie, bývalé farmy elitního Quick-Stepu. Naučil se cizí jazyk, pochopil cizí kulturu. I to mu pomohlo, když po jediné sezoně přišla nabídka z belgického Quick-Stepu.
A v něm už ve druhé sezoně dojel druhý na Vueltě za Simonem Yatesem.
„Enric Mas, dědic,“ psala hned španělská Marca. „Baleárský cyklista, Contadorem označený za svého nástupce, potěšil španělské fanoušky epickým triumfem v předposlední etapě. Osudové vítězství, které navždy bude připomínáno jako den, kdy se Enric Mas změnil. Z naděje budoucnosti na dar přítomnosti.“
Es Ciclismo o Masovi psalo jako o další perle španělské cyklistiky.
TRIO NEJLEPŠÍCH. Simon Yates (uprostřed) se raduje z vítězství na Vueltě. Na druhém místě skončil Enric Mas (vlevo), třetí Miguel Ángel López.
A připomínalo, že ani Contador, ani Miguel Indurain – pětinásobný vítěz Tour – se na pódium na Grand Tour nedostali v třiadvaceti letech.
Budoucnost vypadala krásně, jenže Masův postup se jaksi zadrhnul. Rok 2019 mu vůbec nevyšel. V covidovém roce už dokázal dojet pátý na Tour i na Vueltě. Loni byl šestý na Tour a druhý na Vueltě.
A letos je na španělské Grand Tour znovu druhý. Že by chtěl potřetí v kariéře ve svém milovaném závodě dojet těsně pod vrcholem? S tím se nehodlá smířit, i když realisticky vidí, že dvouminutová ztráta na Evenepoela je dost.
„Ale budu na něj tlačit. Celou cestu až do Madridu,“ slibuje.
Co jiného mu zbývá?