„Ne, nejsem zrovna rozjížděč spurtů,“ smál se Tadej Pogačar. „Ale Juan se udržel v balíku (což někteří jiní sprinteři v čele s Timem Merlierem nedokázali), byl silný, proto jsem mu chtěl být k ruce. Pokud mohu v tak hektickém finiši pomoci, rád to udělám. Přispět k vítězství přítele je vždy krásné.“
Molano nicméně z jeho úsilí vítězství nevytěžil, ve spurtu skončil třetí. Zato Olav Kooij z týmu Visma jásal. Ve 22 letech poprvé v životě triumfoval na závodě Grand Tour.
Jeho stáji, ještě v minulé sezoně závodící pod označením Jumbo Visma, dal alespoň nakrátko vzpomenout na loňský rok, kdy na třítýdenních podnicích cyklistů platilo ono tolkienovské: Jedno Jumbo vládne všem, jedno jim všem káže.
Primož Roglič na Giru, Jonas Vingegaard na Tour a Sepp Kuss na Vueltě zařídili, že poprvé v historii vyhrála jedna stáj všechny tři Grand Tour v sezoně, navíc se třemi různými jezdci.
Pogačar pomáhal rozjíždět spurt kolegovi, na Giru ale nakonec slaví Kooij |
Zato letos? Wout van Aert, kolem kterého měl být postavený tým na Giro, si v březnu po pádu na závodě Napříč Flandry zlomil klíční kost i žebra a ocitl se dočasně mimo hru. Načež si také Vingegaard při dubnovém karambolu v Baskicku způsobil zlomeninu klíční kosti, žeber a navrch pneumotorax.
Na Giru hned v prvním týdnu tým přišel o Roberta Gesinka a Christopha Laporta. Jako by najednou závodili pod špatnou hvězdou.
Sobotní etapa na Prati di Tive, ve které se mladý Cian Uijtdebroeks vrátil do bílého dresu nejlepšího mladíka a posunul se na 5. místo celkově, však signalizovala návrat dobrých zpráv.
A pak přišel Kooijův úder.
Neměl už v Neapoli k ruce svého vrchního rozjížděče Laporteho. A na pouti do cíle 9. etapy, ozdobené některými klasikářskými prvky, se ani necítil nejlépe.
„Pochyboval o sobě,“ líčil Marc Reef, sportovní ředitel Vismy. „Ale řekli jsme mu, že i přesto naplníme původní plán a pokusíme se s ním ve spurtu zaútočit na etapu.“
Jistě, v osekaném počtu jezdců nemohla Visma kontrolovat špici pelotonu. „Museli jsme trochu improvizovat, hlavně v posledních kilometrech,“ líčil Kooij „Normálně bych si byl jistý, že za Christophem (Laportem) budu v koncovce na dobré pozici, ovšem takhle to bylo jiné. Ale Tim van Djijke mě pěkně vytáhl do popředí. A vekou práci pro všechny při stíhání Narvaéze odvedl Pogačar. I když zpočátku jsem si nebyl jistý, co tam vpředu mezi námi pohledává.“
Na cílové pásce pak Kooij prosmýkl své kolo i před lídra bodovací soutěže Jonathana Milana a hurónským řevem radosti oslavil své průlomové vítězství.
🇮🇹 #GirodItalia
FIRST GRAND TOUR STAGE WIN! 🤩✨
#beyondvictory https://t.co/KeXeJX1Zos
Muž, kterého si vypiplali
Je obrovským talentem, na kontě už má v profipelotonu 33 výher, ale ovládnout spurt na Grand Tour je krokem výš, do jiné dimenze. Až do této etapy bylo na Giru jeho maximem 4. místo.
Triumfoval ve výroční den, přesně 71 let poté, co se Wim van Est postaral 12. května 1953 o historicky první nizozemský etapový zápis na třítýdenním italském závodě.
Kooijův úspěch je pro Vismu ještě cennější, že se jedná o jezdce, kterého si doslova vypiplali od teenagerských let. Podobně jako kdysi s Vingegaardem měli šéfové týmu čich na budoucí hvězdy.
„V roce 2019 jsme ho vybrali do našeho nově založeného development týmu,“ vzpomíná Robert Wagner, jeden ze sportovních ředitelů stáje. „Samozřejmě jsme věděli, že jsme přivedli rychlého muže, ale vždy je otázkou, jak se kdo vyvine dál. Snažili jsme se mu co nejvíce pomoci: co se týče tréninku, kalendáře závodů, taktiky a výživy. Olav nepatří mezi ty, co mluví nejhlasitěji, ale přesně ví, co chce a co musí udělat pro to, aby toho dosáhl.“
Už při svých prvních závodech za farmářský tým Jumba dojel v osmnácti letech druhý na Ster van Zwolle. A v roce 2020, předtím než koronavirus nadlouho zastavil peloton, vyhrál Umag Trophy a Poreč Trophy.
Šéfové týmu poté začali diskutovat s ním i s jeho rodiči, že by mohl brzy přejít do elitního worldtourového týmu.
V únoru 2021 se tak stalo.
Na konci téhož roku ovládl v barvách „áčka“ Jumba své první dva spurty na Cro Race. V sezoně 2022 poprvé jásal i na worldtourové úrovni v etapě Kolem Polska. Loni už byl nejrychlejší celkem dvanáctkrát. A letos v úvodu sezony v Emirátech i dvakrát na Paříž-Nice.
Nyní tedy také na Giru.
„Většinu dne dirigoval etapu Alpecin pro Kadena Grovese, my na to neměli potřebná čísla v pelotonu. Jenže sprinty nejsou jen o počtech a o síle, jsou i o správném načasování. A to jsem měl,“ říkal.
Získal etapu na Grand Tour hned při svém debutu a jásal: „To je jako sen.“ Sportovní ředitel Reef s úsměvem dodával: „Doufám, že se pro nás karta na Giru obrací. Máme etapu, máme s Cianem Uijtdebroeksem bílý trikot a máme Kiana i pátého v celkovém pořadí.“
Největší týmová superstar Jonas Vingegaard se v průběhu minulého týdne teprve vrátil na kolo. „Je opravdu příjemné zase normálně jezdit,“ vzkázal na Instagramu.
Z nemocnice ve Španělsku jej propustili teprve 16. dubna. Vedení týmu Visma už oznámilo, že určitě nestihne vysokohorský kemp s dalšími jezdci připravujícími se na Tour.
Vingegaardův současný „závod“ je především závodem s časem. „Přesto doufám, že budu na startu Tour,“ řekl ve videu, které jeho tým zveřejnil. „Den ode dne se zlepšuji. Nevíme, jak přesně bude moje forma a rekonvalescence probíhat, ale udělám vše pro to, abych se na Tour dostal ve své nejlepší formě.“
Pogačar: A teď pizza a cappucino
Chlapík, s nímž lídr Vismy sváděl poslední dva roky ve Francii nejtvrdší souboje, zatím pokračuje ve svém galapředstavení v Itálii. Tadej Pogačar si na Giru přivlastnil tři z devíti dosavadních etap a po úvodním závodním bloku má náskok 2:49 minuty před druhým Danielem Martinezem z Bory.
Tak velkou převahu v čele Gira před prvním volným dnem tu nikdo od roku 2002 neměl.
Pogi pretty in pink 😎💗 #GirodItalia https://t.co/xKggGfozND
„Tadej tady zatím předvádí cosi bláznivého,“ zasmál se průběžně třetí Geraint Thomas, jenž byl v neděli přibržděn pádem, s pomocí kolegů se však dotáhl zpět do pelotonu.
„Určitě bude těžké ho porazit,“ přidal na adresu Pogačara lídr Ineosu. „Bude to teď takové zvláštní. Už od druhého týdne jej budou všichni pozorovat a zkoumat, jestli v Tadejově obličeji neobjeví jakoukoliv známku slabiny, které by mohli využít. On zatím může jen sedět v balíku a jet bez tlaku. Ovšem nikdy nevíte, co se může stát.“
Po nedělní etapě Pogačar líčil: „Mám komfortní odstup, ale moc se těším i na nějaký ten odpočinek. Jeden den nebudu přemýšlet o závodu.“
Při rozhovoru vzápětí dostal otázku, jestli během volného dne nenavštíví antické Pompeje, místo startu úterní etapy.
„Ještě nikdy jsem tam nebyl,“ odvětil. „Pojedeme se projet a trochu se po okolí porozhlédneme. Těším se na dobrou pizzu a cappucino, v Neapoli prý mají obojí skvělé.“
Pokud by se rozhodl Pizzu Napolitana zapíjet cappucinem, pak by možná svým soupeřům nějakou tu šanci v úterní horské etapě i nabídnout mohl...