Pro soupeře to musí být neskutečně psychicky ubíjející. Vědí, že to přijde. Sledují Pogačarovo zadní kolo a vyhlíží, kdy se zvedne ze sedla a zabere. A když se tak stane, stejně nic nezmůžou.
„Musím být realista. Nedokázal bych za ním jet, ani kdybych byl v nejlepší formě,“ uznal i Nizozemec Mathieu van der Poel, vítěz letošních Flander a Roubaix, který finišoval jako třetí s mankem 2:02 minuty.
Pogačar při letošním 110. ročníku nejstarší velké klasiky kalendáře zaútočil necelých 35 kilometrů před cílem při stoupání Cote de la Redoute. Chvíli se za ním pohyboval Ekvádorec Richard Carapaz, jenže i on brzy poznal: Ne, Tadej je zkrátka někde jinde.
Když pětadvacetiletý jezdec stáje UAE Emirates dorazil na vrchol, k dobru měl několik desítek metrů. Po pěti kilometrech časomíra ukázala, že má náskok už minutu.
PODRUHÉ. Tadej Pogačar vítězí na monumentu Lutych-Bastogne-Lutych.
A bylo víceméně rozhodnuto. Jen si Slovinec musel pohlídat, aby na mokré silnici někde zbytečně neupadl.
„Jeli jsme tvrdě ve stoupáních a bezpečně ve sjezdech,“ vykládal. „Na La Redoute jsme udělali přesně to, co jsme si řekli. A pak už to bylo utrpení až do konce. Od startu totiž bylo mizerné počasí. Minulý rok jsem měl v hlavě, abych co nejvíc šetřil energii. Dnes jsem si hlavně říkal, ať jedu bezpečně.“
I tohle zvládl. Pásku proťal s náskokem 1:39 minuty na nejbližšího pronásledovatele Francouze Romaina Bardeta a ve finiši posílal vítězství zdviženým prstem do nebe.
„Jsem opravdu, opravdu šťastný. Poslední dva ročníky byly náročné. Bylo to dost emotivní, dnes jsem jel pro Urščinu maminku,“ vysvětloval.
Pogačar drama nepřipustil. Konkurenci na Lutychu rozdrtil jediným nástupem |
Z deseti letošních závodních dní Pogačar šestkrát skončil první. V neděli do sbírky přidal už šesté monumentální vítězství. Z Lutychu má druhé, třikrát slavil na Kolem Lombardie a jednou na Kolem Flander.
Co do počtu triumfů na slavné klasikářské pětici se zařadil do společnosti van der Poela, Francesca Mosera, Alfreda Bindy či Henriho Pélissiera.
„Kdybych už teď skončil, tak můžu být superhrdý na to, co jsem dokázal,“ řekl. Ale odchod do sportovního důchodu samozřejmě nemá v plánu. V pětadvaceti letech toho má ještě spoustu před sebou.
RUTINA. Slovinský cyklista Tadej Pogačar vítězí ve 2. etapě závodu Kolem katalánska.
Jedno monumentální vítězství mu chybí k Fabianu Cancellarovi, Tomu Boonenovi a Ginu Bartalimu.
Dvě k Riku van Looyovi.
Tři k Seanu Kellymu, Fastu Coppimu a Constante Girardengovi, kteří s devíti triumfy drží třetí místo.
Kdyby pak přidal ještě další dvě, vyrovná druhého Rogera de Vlaemincka. Jen devatenáctinásobný šampion – Eddy Merckx – se zdá být nedostižný.
V čem se belgickému Kanibalovi (a ještě van Looyovi a de Vlaeminckovi) může vyrovnat, jsou triumfy ze všech pěti monumentů. Pogačarovi chybí opanovat Milán-San Remo a Paříž-Roubaix.
Italský závod jel zatím čtyřikrát a ukázal, že i když klání sedí spíš silným klasikářům či sprinterům, kteří přejedou kratší kopce, triumf by mohl být i v jeho silách. Poprvé byl dvanáctý, pak pátý, čtvrtý a v této sezoně třetí.
„Udělal jsem vše,“ líčil letos. „Chyběl nám kousek. Chtělo přidat třeba deset procent výkonu na posledních stoupáních a ještě více protřídit hlavní pole. Takhle jsme na závěrečný kopec Poggio dojeli ve velké skupině a pak už to bylo náročné.“
Na Roubaix slovinský fenomén zatím nestartoval. Je ale spíš jen otázkou času, kdy se ukáže i zde. Vždyť Pogačar neustále hlásí, že má rád výzvy a rád poznává nové a nové závody.
NA KOSTKÁCH. Tadej Pogačar útočí v páté etapě Tour de France 2022.
„Ano, jednou mě na Roubaix uvidíte,“ potvrdil poté, co na začátku dubna sledoval triumf van der Poela. „Ale pojďme krok za krokem. Uvidím, jak bude probíhat tato sezona. Pak jaká bude další. A pak někdy můžeme snít i o tomhle závodě.“
O Roubaix říká, že by pro něj mělo být ze všech monumentů nejnáročnější. Jak ukázal na Flandrech či sedmou příčkou v páté etapě Tour de France 2022, která vedla po několika sektorech závodu, na kostkách umí. Problém pro něj ale je, že na rozdíl třeba od Flander trasa vede hlavně po rovině a kostkové sektory jsou zde hlavně o síle a letí se v nich klidně i šedesátikilometrovou rychlostí.
Pogačarových šedesát šest kilo? V tomto případě spíš nevýhoda.
„Na Roubaix se hodí být těžší, technicky zdatný a mít spoustu síly,“ říká český mladík Pavel Bittner.
Arenberg? Čekáte, co se stane. Bittner o umění jízdy na kostkách či pádech hvězd |
Což si uvědomuje i Pogačar: „Na Roubaix potřebuju přibrat ještě pár kilo. A také trochu posílit ruce, abych přežil kostky. Jel jsem ten závod jako junior. Už tehdy to byl hukot. Zatím si moc nedokážu představit, jaké to je ho jet mezi elitou. Ale uvidíme, musím jít postupně.“
Nyní se tedy upíná na růžový dres na květnovém italském Giru.
V červenci na žlutý na Tour de France.
Na podzim má potvrzenou účast na posledním monumentu sezony Kolem Lombardie.
A pak – jednou – se třeba bude připravovat i na Roubaix.