Má mnoho názvů. Zbraň se podle principu fungování nazývá termobarická, objemově detonující, aerosolová nebo také vakuová. Vyvinuli ji už za druhé světové války v Německu.
V současnosti ji má ve výzbroji zejména Rusko, které také včera provedlo test zatím nejsilnějšího modelu. Jeho síla překoná účinek atomové bomby - více zde. Nové bombě, která zatím nemá oficiální jméno, se také přezdívá "Otec všech bomb".
"Testy ukázaly, že nové zbraně jsou srovnatelné s jadernou bombou co do účinnosti i schopnosti," liboval si zástupce náčelníka generálního štábu ruské armády Alexandr Rukšin.
Na rozdíl od americké pumy GBU-43/B MOAB (známé též jako "Matka všech bomb") obsahuje vakuová bomba méně výbušnin, a je tedy značně levnější. Její síla ale podle dostupných informací dosahuje 44 tun TNT, tudíž čtyřnásobku MOABu. V epicentru výbuchu je také dvakrát vyšší teplota.
Aerosolová bomba po sobě, na rozdíl od atomové, nezanechává žádné zamoření. To je výhodné, pokud chce válčící strana dobývané území obsadit. Je to také jeden z důvodů, proč Rusové tuto bombu použili za války při vyhlazování Čečenska.
Pokud se použije více bomb zároveň, je účinek okamžitý a zdrcující. Obrovský dopad mají následky i na podlomení morálky nepřítele. Ideálně funguje proti pěším vojenským jednotkám, ale efektivně dokáže zlomit i odpor v městské zástavbě. Používá se také na čištění minových polí, ničení letadel stojících na zemi a podle Zdeňka Kussiora ze serveru Military.cz i pro vytváření přistávacích ploch pro vrtulníky a pro ničení komunikačních center a radarových stanic.
Použití bomby k pozitivním účelům je podle expertů také možné. Mohla by totiž sloužit k ničení chemických a biologických zbraní, aniž by tyto byly při zásahu aktivovány a ohrozily okolí.
Rusko bylo za bojové používání těchto druhů zbraní kritizováno mimo jiné i proto, že mezinárodní konvence použití zápalných zbraní zakazují. Bomba se přitom za určitých podmínek chová podobně jako napalmové nálože používané například armádou USA ve Vietnamu. Asi netřeba popisovat, jak vypadají popáleniny způsobené takovou zbraní.
Vakuovou bombu pochopitelně využívají i Američané. Naposledy ji svrhli v Afghánistánu. Minimálně v Rusku nebyl vývoj zbraně zastaven, čehož je důkazem již zmiňovaný nejnovější pokusný výbuch.
V podzemí jako v pekle
Zkratka FAE, která se při označování bomb také používá, znamená v angličtině Fuel-Air Explosive. V překladu to znamená palivo-vzduchová výbušnina.
Výbuch bomby má dvě fáze. V první, menší, výbuch v přednastavené výšce nad daným místem rozptýlí aerosol (vznikne směs atmosférického kyslíku a paliva). Jemná mlha výbušné látky přitom lehce pronikne i do budov a bunkrů. Během přibližně dvou sekund dojde k jejímu zapálení a silnému výbuchu. Ten může být v uzavřených prostorách a proti lehkým pozemním cílům až dvacetkrát účinnější než klasické bomby.
V místě, kam bomba dopadne, je šance na přežití absolutně nulová. Výbuch nejen prostor zcela zničí, ale i spálí. Nejúčinější je termobarická zbraň v podzemí, v uzavřených prostorách, ale také pod oblečením vojáků. Dynamický tlak vzniklý výbuchem rozptýlené směsi doslova rozdrtí vše v jeho dosahu. Vyhořením následně vznikne téměř vakuum, lépe řečeno silný pokles tlaku, který mimo jiné všem v dosahu způsobí závažné poškození plic. Ti, co přežijí tuto první vlnu, neuniknou pekelné výhni "hořícího vzduchu" dosahující teploty až tři tisíce stupňů celsia. Tlaková vlna se řítí rychlostí větší než 3 km/s.
Palivo bomby kromě výše uvedených způsobů však zabíjí lidi v okolí i svou jedovatostí. Ti, kteří mají to "štěstí" a nacházejí se dále od epicentra výbuchu, může postihnout "jen" potrhání plic, poškození vnitřních orgánů po vdechnutí spalin, protržení ušních bubínků, zničení vnitřního ucha, oslepnutí apod.
Ruské velení se neustále ohání ekologičností zbraně, což je ve srovnání s atomovou bombou jistě pravda, protože na zasaženém území nezůstává žádná radioaktivita nebo něco podobného. V souvislosti se zbraní hromadného ničení, za kterou je Otec všech bomb považován, lze však mluvit o ekologii pouze těžko.
Rusové i Američani
Jak také mohou vypadat termobarické bomby, podrobně uvádí ve svém článku Zdeněk Kussior na serveru Military.cz:
Dodatečně ke klasickým palivo-vzduchovým výbušninám vyvinuli ruští vědci dva typy munice s "vylepšeným výbuchem". Oba pracují na stejném principu, kdy se výbušnina před detonací rozptýlí do vzduchu. První typ má tenkostěnný kontejner naplněný zápalným hliníkem a nitrocelulózou (označované reactive-surround). Druhý typ, "kašovitá výbušnina", je tvořena směsí zápalné tekutiny s pevnou výbušninou (označují se slurry-explosives).
V roce 1994 USA testovaly silnější verzi palivo-vzduchové bomby. Stalo se to ale až poté, co Rusové testovali svou vlastní novou verzi, také v roce 1994. Novější typy jsou vybaveny brzdicím padákem, který stabilizuje pád, čímž sníží výšku oblaku a zvětší plochu, na kterou výbuch působí (konec citace).
Další krátké video (animovaný GIF) znázorňující výbuch vakuové bomby naleznete zde.