V první řadě si musíme definovat obor zájmu, o jakých traktorech budeme mluvit. Jako traktory se i u nás označovaly například také těžké dělostřelecké tahače (tedy primárně dělostřelecké, protože tahat šlo samozřejmě široké spektrum předmětů), které se v Plzni vyráběly už během války podle výrobní dokumentace firmy Austro-Daimler. Po válce navázala výroba podobných tuzemských tahačů stejného druhu.
Nás však zajímají traktory jiné, zemědělské, resp. jak se tehdy u nás značily – traktory hospodářské. Slovo hospodářské pouze zdůrazňovalo prostý fakt, že se nepoužívaly jen na polní a jiné zemědělské práce, ale i jako dopravní prostředek silniční pro tah vleček (přívěs za traktor). Ostatně traktory používané na polích měly často celoocelová, tzv. orební kola. Pneumatiky totiž představovaly ještě luxus, takže bylo dobré se jejich použití vyhnout, když nebyly vyloženě potřeba.
Vůbec první traktor se spalovacím motorem vznikl v roce 1889 ve Spojených státech amerických. Tamní zemědělci, obhospodařující v průměru větší plochy než zemědělci evropští, přišli traktorům rychle na chuť a Spojené státy se staly světovým lídrem ve výrobě této techniky.
Do Evropy se tato vymoženost dostala až na přelomu 19. a 20. století. Vedle výroby vlastních typů se na starý kontinent dovážely i traktory americké. To rozšíření zde však nebylo takové jako za velkou louží, což souviselo s menším kapitálem zdejších provozovatelů, přičemž velké diference logicky panovaly i mezi jednotlivými evropskými zeměmi. K většímu rozšíření traktorů začalo v Evropě docházet až po první světové válce, ale žádná divočina to také nebyla. V Československu tedy určitě ne.
Traktor vyrobený před první světovou válkou strojírenskou dílnou Antonína Dobrého v Mladé Boleslavi
Je sice pravda, že první traktory se na našem území vyráběly v malých počtech už před válkou. V této souvislosti jmenujme strojnickou dílu Antonína Dobrého v Mladé Boleslavi, která mimo jiné vyráběla i traktory vlastní konstrukce.
Jenže zemědělců, kteří si mohli dovolit traktor, nijak významné procento nebylo. A někteří, i když si ho dovolit mohli, se třeba zase báli takových novot. A to přínos traktoru byl, například ve srovnání s koněm nebo volem, neoddiskutovatelný kvůli vyšší produktivitě práce. I v případě poškození bylo jednodušší opravit traktor, než vykurýrovat tažné zvíře.
V nově vzniklém Československu jsme si na výrobu domácích traktorů museli nějaký ten rok počkat. Mezitím se v menších počtech traktory dovážely, byly to především traktory americké. V té době vyráběla mladoboleslavská továrna Laurin & Klement speciální motorové pluhy Excelsior s tříkolovým podvozkem. Ale to byl speciální stroj použitelný prakticky pouze pro orbu, ten byste zkrátka nechtěli. Někde se však evidentně uživil, když ho vyráběli, ale „hodně“ se exportoval do Francie, kde bylo potřeba zkulturnit zemědělskou půdu zdevastovanou předtím válkou.
První československý sériový traktor se začal vyrábět až v roce 1926, a to v plzeňské Škodovce. Byl jím typ Škoda HT-30, kde HT znamená „hospodářský traktor“ a cifra udává výkon motoru v koních.
A máme zde jedno zajímavé číslo, které nám ukáže, že to tady s těmi traktory skutečně jednoduché nebylo. V roce 1926, kdy vznikl traktor HT-30, bylo v Československu k 1. říjnu podle úředního šetření kvantifikujícího motorová vozidla provozováno celkem 254 traktorů. V bohatších oblastech jste s trochou štěstí na nějaký ten traktor narazili, ale byly také okresy, kde snad nebyl jediný traktor (názorné mapy, které se objevovaly v časopisech, přiřazující jednotlivým okresům odstín podle poměrného zastoupení motorových vozidel, ukazují kromě Prahy jako nejtmavší okresy ty v Sudetech, naopak nejvíce „bílých“ míst je na Podkarpatské Rusi).
Traktor Škoda HT-30 na orebních kolech
V každém případě po traktoru Škoda HT-30 přicházely další typy. A nebyla to jen Škodovka, traktory začali vyrábět i v ČKD, ve Wikovu nebo u Svobody v Kosmonosech.
První československý sériový traktor Škoda HT-30 se vyráběl v relativně zajímavých počtech, v osmi sériích vznikl v celkem 750 kusech. A nepoužívali ho pouze zemědělci, známá je fotografie z vojenského letiště, kde se uplatňoval při přetahování letadel.
K pohonu traktoru Škoda HT-30 sloužil benzínový čtyřválec o zdvihovém objemu 4,85 litru, při 1 100 ot/min dával výkon 30 koní. Ale s označením „benzínový“ zde musíme opatrně, traktor měl dvě palivové nádrže, malou 12litrovou na benzín a větší 75litrovou na levnější petrolej. Studený motor se spouštěl na benzín a po dvou až třech minutách, kdy se sací potrubí procházející komorou v potrubí výfukovém dostatečně zahřálo, řidič přítok benzínu uzavřel a zároveň otevřel kohoutek nádrže na petrolej (studený petrolej zkrátka nebyl dobrý).
Konstrukce traktoru byla moderní, bezrámová. Nosný celek tvořila soustava motor – spojka – převodovka a zadní náprava s hnacími koly. Když už jsme u kol, tak ta byla tří typů: silniční, orebná a ještě echt speciální pro vyorávání řepy. Silniční litinová disková kola se opatřovala buď pneumatikami, nebo vzduchokomorovými gumovými obručemi. Orebná kola byla paprsková, s širokou obručí z lisovaného ocelového plechu se snímatelnými širokými drápy, na jejichž obvod bylo možné pro jízdu na (nejen) cestě/silnici navléci úzkou obruč. „Řepná“ kola potom měla drápy mnohem vyšší.
Traktor Škoda HT-30 použitý ve funkci stabilního motoru pro pohon hospodářských strojů
K pohonu stojících hospodářských strojů (mlátiček apod.) disponoval traktor ve své výbavě dvojitou řemenicí. Řemenice se montovala na přední konec klikové hřídele na místě vyjmuté startovací kliky.
Hmotnost traktoru HT-30 s orebními koly činila asi dvě tuny, se silničními koly potom 2,6 tuny. Ne že by byl vzduch tak těžký, ale toho kovu tam bylo více. Navíc to nebylo na škodu, při jízdě na pneumatikách to zkrátka nešlo bez dostatečné adheze, protože se nezapřou jako drápy.
A nejzajímavější čísla nakonec. S orebními koly vyšel traktor HT-30 na 54 tisíc Kč, se silničními koly cena vyšplhala až na 74 tisíc Kč. Za malý traktor docela velké peníze, které by tenkrát stačily na obyčejný menší domek na vsi, a také nový, postavený na klíč.