Po dvaceti letech spokojeného provozování švédského letounu Gripen se má v České republice mezi odborníky za to, že je čas na změnu. A tou změnou, kterou podpořil i stejný nákup v Polsku, by mohlo být čtyřiadvacet „stealth“ letounů F-35. Zajímavé věci se však, zdá se, začaly dít u našich slovenských sousedů.
Několik na sobě nezávislých zdrojů potvrzuje, že oddálení dodávek ze strany Lockheed Martin, které již bylo slovenské straně oficiálně oznámeno, přimělo část vysoce postavených slovenských představitelů uvažovat o tom, že by byla objednávka F-16 stornována. Výrobci, společnosti Lockheed Martin, by zřejmě nevznikly žádné větší logistické potíže, zákazníků na F-16V je stále mnoho a zatím nebyly vyrobeny ani F-16 pro Bahrajn, který své stroje dostane před Slováky.
První slovenští piloti absolvují v USA výcvik na nové stíhačky F-16.
Na rozdíl od očekávaného nahrazení F-16 dlouho preferovaným Gripenem, který byl s F-16 ve finále slovenského výběrového řízení, se však údajně v bratislavských armádních kuloárech mluví o tom, že by se Slovensko dalo cestou pořízení letounů 5. generace. Změnu v uvažování samozřejmě přinesla zejména válka na Ukrajině, která se Slovenska týká o dost více než České republiky, protože Slovensko má s Ukrajinou necelých 100 kilometrů společné hranice a ruská vojska operují na území bezprostředně sousedícím s východními oblastmi Slovenska.
Rozdělení československého letectva Rozpadající se Československo dělilo společný majetek zpravidla v poměru dvě ku jedné. Stejný poměr platil i pro dělení výzbroje armády, významnými výjimkami však byly letouny MiG-23, které všechny zůstaly v Česku, a modernější MiG-29, kterých obě nově vzniklá letectva dostala deset. Nové slovenské letectvo k nim obdrželo také sedmdesát MiGů-21 několika verzí a čtyřiatřicet bitevních letounů Su-25 a Su-22. Zatímco česká armáda se však záhy moderních letounů MiG-29 zbavila a do druhé poloviny 90. let spoléhala na letouny MiG-23ML, Slovensko za Mečiarovy vlády odebralo z Ruska v rámci deblokace starých sovětských dluhů dalších čtrnáct MiGů-29, a na konci století tak páteř jeho letectva tvořilo hned dvacet čtyři legendárních „devětadvacítek“. Základní verzí, kterou slovenské letectvo provozovalo, je 9-12, známá na Západě pod označením MiG-29A. První verze oblíbené „devětadvacítky“ byla typickým produktem studené války, v mnoha ohledech skvělé, ale vysloveně „spotřební“ sovětské letouny, u kterých se nepředpokládala dlouhá životnost. A protože i nejnovější slovenské „devětadvacítky“ už jsou přes čtvrt století staré, jeví kromě morálního zastarání také známky výrazného fyzického opotřebení. Všechny problémy s ruskou technikou měl před koncem roku 2023 jednou provždy vyřešit přílet prvních sedmi letounů F-16, bohužel covid a zpoždění ve výrobě s ním spojená zapříčinila odklad a dostala slovenské letectvo do nezáviděníhodné situace. |
Český výběr
Česká republika má přeci jen problémů o něco méně. Ze staré sovětské techniky už letectvo přešlo na moderní, a to zejména díky dvojici typů L-159 a JAS 39 Gripen. Gripeny má Česká republika pronajaté od Švédska do roku 2027 s možností dvouleté opce. Protože termíny dodání nových letounů se prodlužují, vznikla proto ještě za předchozí vlády výběrová komise, která měla politikům doporučit další řešení ochrany vzdušného prostoru nadzvukovým letectvem. Komise nakonec konstatovala, že se dá buďto pokračovat v provozování současného typu letounů s případným odkupem a zvýšením počtu, nebo že je možné přejít na jinou platformu.
Čtrnáct letadel, které naše letectvo doposud používá, je však minimem a všeobecně panuje shoda, že minimální počet letounů pro AČR je čtyřiadvacet kusů. Pokud by byl vypsán tendr, je možné počítat s typy F-16 a F/A-18, které se účastnily výběru už před dvaceti lety. Dnes by šlo samozřejmě o nové verze F/A-18E/F nebo F-16V. Námořní „osmnáctka“ však u nás příliš velké šance nemá, stejně jako F-15 od stejného výrobce. O F-16 se uvažovalo, slavný „Viper“ však má velkou konkurenci v mladším bratříčkovi F-35 Lightning II. Z evropských konstrukcí se dá uvažovat o typech Eurofighter Typhoon a Dassault Rafale. Druhý jmenovaný v posledních letech získal několik zajímavých kontraktů, například v Chorvatsku, a o jeho nákupu v ČR mluvila také francouzská ministryně obrany Florence Parlyová.
Obecně se však předpokládá, že další nájem gripenů, ať už současných, nebo nové verze E/F, spolu s nákupem americké F-35 jsou jediné schůdné varianty, které nyní přichází do úvahy. Česká republika, pokud bude nakupovat F-35 (a v současné době tomu vše nasvědčuje), má nejvyšší čas na objednávky, protože zákazníků na superdrahou F-35 přibývá a termín 2027 není z hlediska výměny páteřního typu vojenského letectva opravdu příliš daleko.
V případě nutnosti podle neoficiálních informací dokonce existuje možnost, že by Česká republika převzala starší verze F-35 přímo od amerického letectva, stejně jako tomu bylo v roce 2004 s letouny Gripen, které měly původně posílit letectvo Švédského království.
Pokud by však došlo k objednávce na české straně, není vyloučeno, že by se k ní přidalo také Slovensko, a to nejen v rámci jednání o vojenské spolupráci, která nyní mezi oběma ministerstvy probíhají. Na možnost, že by letouny F-35 za původně objednané F-16 pořídilo kromě očekávaného českého také slovenské letectvo, jsme se zeptali tiskové mluvčí slovenského ministerstva obrany Martiny Kovaľ Kakaščíkové. Ta však jakákoli jednání v tomto smyslu popřela: „Informace se nezakládá na pravdě, o ničem takovém jsme nejednali a ani nejednáme.“ Zprávy o slovenském zájmu o letouny F-35 tedy zůstávají nadále nepotvrzenými.
Na vývoj v obou letectvech si budeme muset počkat, jisté je, že informace, které putují kuloáry ministerstev obrany v Praze i Bratislavě, nám zajistí řadu překvapení.
Aktualizace: Doplnili jsme citaci mluvčí slovenského ministerstva obrany