Ve středu publikované údaje získané sondou NASA Cassini o rotačním pohybu a oběžné dráze Mimasu potvrzují přítomnost oceánu kapalné vody pod vrstvou ledu o tloušťce 20–30 kilometrů. Tento oceán podle nich zřejmě vznikl z kosmického hlediska nedávno, určitě před méně než 25 miliony let a pravděpodobně před 5 až 15 miliony let.
Zjištěné poznatky činí z Mimasu atraktivní místo pro výzkum podmínek, které mohly vést ke vzniku života, vzhledem k tomu, že první živé organismy na Zemi vznikly v prvotních mořích naší planety před miliardami let.
„Na první pohled je to nejnepravděpodobnější místo ve Sluneční soustavě, kde by se dala hledat kapalná voda,“ řekl astronom z Observatoire de Paris Valery Lainey, hlavní autor studie publikované v časopise Nature. „Vzhledem k obrovskému množství kráterů se totiž jeví jako starý a neaktivní.“
Vedle Saturnova Enceladu a Titanu a Jupiterových měsíců Europa a Ganymedes se Mimas stává nejmenším z pěti měsíců Sluneční soustavy, u kterých se podařilo objevit přesvědčivé důkazy o existenci podpovrchových oceánů, uvedl Lainey. Podezření na podpovrchové oceány existuje i na několika dalších měsících, včetně Jupiterova měsíce Callisto.
Pět z mnoha desítek měsíců planety Saturn nashromážděných v zorném poli sondy Cassini na snímku z 29. července 2011. Janus (179 km v průměru) je zcela vlevo. Pandora (81 km v průměru) obíhá mezi prstencem A a tenkým prstencem F poblíž středu snímku. Nad středem obrazu září Enceladus (504 km v průměru). Zccela v pravo je vidět polovina největšího měsíce Saturnu, Rhea (1 528 km v průměru). Měsíc Mimas (průměr 396 km) je vidět za Rheou také na pravé straně snímku.
Sonda Cassini v roce 2017 ukončila třináct let výzkumu Saturnu a jeho měsíců smrtícím zanořením se do atmosféry této obrovské prstencové planety. Při pozorování ledového povrchu měsíce Mimas sonda Cassini nezaznamenala žádné deformace, které by naznačovaly existenci oceánu pod ním. Vědci však zjistili, že některé aspekty jeho oběžné dráhy lze vysvětlit pouze přítomností vnitřního oceánu, nikoli pevného nitra.
Mimas je sedmým největším měsícem Saturnu, který má hodně přes stovku měsíců, od Titanu – většího než planeta Merkur – až po některé o velikosti zhruba městské čtvrti.
Mimas o průměru asi 400 kilometrů nemá přesně kulovitý tvar. Je slapově uzamčen, což znamená, že vůči Saturnu je natočen stále stejnou stranou, stejně jako náš Měsíc vůči Zemi. Nejcharakterističtějším rysem Mimasu je kráter Herschel, který tvoří významnou část jeho povrchu a díky němuž připomíná filmovou Hvězdu smrti.
Saturnův měsíc Mimas je vidět na tomto snímku ze sondy Cassini NASA vypuštěné 9. ledna 2017. Na pravé straně Měsíce je určující útvar Mimas, kráter Herschel, který se táhne 139 kilometrů.
Přítomnost vnitřního oceánu naznačuje silný zdroj tepla uvnitř Mimasu, který proměnil led v oceán. Mimas se pohybuje po eliptické dráze kolem Saturnu v průměrné vzdálenosti asi 186 tisíc kilometrů. Jak se mění jeho vzdálenost od Saturnu po dráze, mění se i gravitační a slapové síly působící ze Saturnu.
„To má za následek periodickou deformaci nitra Mimasu a část energie, která se na těchto deformacích podílí, se přeměňuje na teplo,“ řekl planetolog a spoluautor studie Gabriel Tobie z francouzské vědecké agentury CNRS a Univerzity v Nantes.
Kapalná voda uvnitř Mimasu představuje víc než polovinu celkového objemu tohoto měsíce, ačkoli její množství dosahuje pouze 1,2 až 1,4 procenta množství v pozemských oceánech. Dodali, že skutečnost, že voda je v kontaktu se skalnatým jádrem Mimasu, může usnadnit typ složité chemie, která by mohla vydláždit cestu životu.
Vědci se domnívají, že základní ingredience pro život – teplo, voda a organické sloučeniny – existují v Saturnově soustavě na Enceladu. I kdyby Mimas tyto složky také měl, skutečnost, že jeho oceán je tak mladý, „by mohla být pro vývoj života výzvou,“ řekl Tobie.
„Nikdo však neví, jak dlouho život potřebuje, aby se objevil ve vhodném prostředí,“ dodal Tobie. „Mimas může nabídnout jedinečnou příležitost prozkoumat první fázi vývoje života.“