Pod ústeckým zámečkem Větruše je bývalý protiletecký kryt, který parta nadšenců předělala na muzeum civilní obrany. Na prohlídku sem chodí turisté i školy. Nedávno tu objevili ukrytou štolu a chystají další atrakci, která přiblíží dobu na konci dubna 1945.
Jak jste k prostoru pro muzeum přišli?
V roce 2007 jsme to převzali od Spolchemie. Oni ho měli od roku 1952, kdy ho v době studené války předělávali na kryt civilní obrany. Historie krytu je již od roku 1942, kdy Hitler vydal nařízení, že se v Sudetech budou stavět záběhové kryty, tedy vlastně díra ve skále určená pro ochranu obyvatel. Svého záměru kryt dostál při náletech v dubnu 1945, kdy se tu schovala asi tisícovka lidí. Spolchemie kryt převzala po válce a v 50. letech tu vybudovali atomový kryt třetí třídy. Byla tu vzduchotechnika, filtrace, toalety a elektronika. Zatímco ve 40. letech byl kryt budován pro dva tisíce lidí, za dob komunismu byl prostor jen zhruba pro 300 lidí z managementu, který by řídil výrobu v továrně.
Od Spolchemie už jste pozemky přebírali s tím, že tu vznikne muzeum?
Absolutně ne. Už dlouho jsme sháněli pozemky ve městě, kde bychom mohli stavět, a tak jsme se ke krytu dostali. K žádné stavbě ale nakonec nedošlo, protože v roce 2008 přišla finanční krize, takže jsme najednou měli díru ve skále a říkali si, co s tím. Čtyři roky se nic nedělo, občas jsem tu jen udělal nějakou prohlídku, i když uvnitř nic nebylo. Pak se tu ale objevila parta nadšenců, která chodila často, a já si říkal, že pokud to zajímá určitou skupinu lidí, tak to bude zajímat i další. A s kýmkoli jsem se v Ústí bavil, byl hrozně překvapený, že tu nějaké podzemí je. V roce 2012 jsme si proto sedli s tou partou, která k nám chodila, a začali jsme vnitřek přebudovávat. Bylo tu 800 šedesátiwattových žárovek, když jsme je rozsvítili, tak v elektrárně se lekli, co je to za velký odběr. Nahlásili to policii a ta na nás přišla, že tu pěstujeme marihuanu.
Letos slavíte už pět let. Začínali jste holými stěnami, postupně ale přibyly nejrůznější atrakce typu střelnice, ale i gyroskop nebo horolezecká stěna, které už nemají s krytem a ochranou moc společného…
Hned od začátku jsem si všiml, že sem chodí typické rodiny ve složení matka, otec, syn a malá dcerka. Najednou ale maminka zjistila, že to tu pro malou určitě nebude, a pro nás nastal problém, protože nám vlastně nepřinesli žádný příjem, na kterém jsme prioritně závislí. Takhle se nám tu hromadily čím dál větší skupinky těch, kteří nechodili dovnitř a jen posedávali kolem. Proto jsme se rozhodli vybudovat zázemí. Celé jsme to tu vyčistili a vybudovali hřiště a kantýnu, aby se tu mohli návštěvníci i občerstvit.
Co všechno u vás dnes mohou návštěvníci vidět?
Můžou si u nás prohlédnout například sbírku plynových masek od roku 1920 až po současnost, funkční strojovnu vzduchotechniky, vybavenou ošetřovnu nebo provizorní kanceláře, ze kterých měli manažeři řídit výrobu ve Spolchemii. Před vstupem je pamětní deska obětem, které nepřežily bombardování v dubnu 1945, tu jsme odhalili před třemi roky. A na září chystáme novinku, chceme otevřít únikovou hru s tematikou studené války.
Jste správné muzeum a pořád rozšiřujete svůj inventář, nebo už máte vše, co potřebujete, a další předměty nekupujete?
Máme víc, než potřebujeme, a stále nám přibývá. Když jsme začínali s provozem, říkal mi ředitel ústeckého muzea Václav Houfek, že jednou budu potřebovat skladovací prostory, a já se tomu smál. Teď máme už čtyři externí sklady. Nejdřív jsme nakupovali všechno možné přes web nebo vyměňovali se známými, pak nám začali věci nosit i naši návštěvníci. Například jeden pán nám věnoval nádobu, která patřila jeho dědečkovi a používala se na klystýr. Nebo přinesou plynovou masku, kterou měli na půdě. Opravdu se toho nahromadilo hodně, ale jsem rád. Část využijeme právě u únikové hry.
Nechodí k vám jen turisté a nadšenci do válečné historie okouknout kryt, ale i školáci, pro které pořádáte dny branné výchovy. Proč jste s tím začali?
Ve chvíli, kdy jsme rozšířili nabídku zábavy, k nám začali chodit i pedagogové ze základních škol. Často se mě ptali, zda by naše plynové masky a další vybavení nešly půjčit, že by ho ukázali žákům. V té době se také začalo mluvit o návratu branné výchovy do škol. My jsme si proto zavolali na ministerstvo školství, zjistili si, jak se to má dneska učit, a začali tvořit programy pro školy. Ty mají brannou výchovu v osnovách, každý školní rok musí odučit šest hodin, ale nemají na to potřebné vybavení. Tak jezdí k nám. Program zahrnuje první pomoc, střelbu ze vzduchovky a děti si můžou i vyzkoušet plynovou masku. I s nimi nás už navštívilo zhruba 40 tisíc návštěvníků.
Financujete provoz i pomocí nějakých grantů, nebo vše musíte utáhnout sami?
Všechno platíme z vlastních zdrojů, muzeum si na sebe prostě musí vydělat. V loňském roce nás ale finančně podpořil kraj. Důležité je, že jsme muzeum bez oken a celé prostory musíme nasvítit, takže 50 tisíc za rok jen prosvítíme. Další náklady jsou samozřejmě peníze na personál, kdy je nás tu šest, a údržbu. Uvnitř je dvanáct stupňů a 90 % vlhkosti, takže cokoli, co je uvnitř z hadrů nebo dřeva, plesniví a neustále se to musí sanitovat. Plíseň sice není jedovatá, ale sanitujeme každý měsíc. U některých věcí jsme se rozhodli, že když je máme v depozitu třeba desetkrát, vystavíme jen jednu, necháme ji zdegradovat a vyměníme za nový kus. Největší náklady pro nás jsou na rozvíjení.
Nedávno jste náhodou v prostoru krytu objevili skrytou štolu. Jak se to stalo a co s ní plánujete udělat?
Mám známého, který je hledač pokladů, a ten mi řekl, že u nás určitě bude někde schovaný poklad, ale dobře zatajený, protože Němci, když chtěli něco schovat, tak to udělali dobře. Nejdřív jsem se tomu smál, ale nedalo mi to, sehnal jsem si plány a začalo to. Jednou jsme uvnitř obcházeli a ťukali na zdi, až se ozval dutý zvuk. Tak jsme objevili přes sedmdesát let starou štolu dlouhou 250 metrů. Byl to zážitek. Zatím není v provozu, ale chceme tam zřídit expozici, která bude připomínat bombové útoky. Chceme tam pouštět zvuky, které Ústečané při náletech za války slyšeli, a celou tu dobu tak dnešním lidem přiblížit.
Podařilo už se vám dostat do správy také kryt pod Mariánskou skálou? A když to vyjde, co plánujete vybudovat tam?
Třetím rokem vyjednáváme o převzetí s Českými drahami. Převzetí je na dobré cestě a věříme, že i přes některá omezení budeme moci návštěvníky čtyřikrát za rok pustit do Mariánské skály. Ve skále vznikne naučná štola s ukázkou těžby kamene, výstava minerálů Českého středohoří a ukázka původního krytu z druhé světové války.
A máte ještě něco dalšího, co v budoucnu plánujete?
Muzeum je pouze jedna součást komplexu zábavního parku, který se snažíme vybudovat v prostoru směrem k Větruši. Myšlenek a nápadů je mnoho, ale chybějí nám finanční prostředky, abychom je realizovali. Rozhodně pracujeme na dalších pohybových prvcích pro rodiny s dětmi. Letos budeme instalovat za podpory města pohybové prvky i pro seniory. A chceme dobudovat přírodní amfiteátr pro divadelní představení. Kapacita bude 150 míst.