K budově, již tvoří dvě křídla spojená nižší stavbou s výrazným nápisem Koldům, právě přijíždí autobus zdejší MHD.
„Jo, dobrý,“ odpovídá žena středního věku na dotaz, jak se jí tady na samém konci města žije. O další konverzaci evidentně nestojí, její odpověď ale působí upřímně. Vchází do křídla pojmenovaného jako Staré.
Projde přes dvoje prosklené dveře, mine skleněné dělníky – ozdobu původní luxferové stěny u schodiště – a míří k jednomu ze tří výtahů.
Vzduch v chodbě je poznamenaný hospodou, která se vstupním prostorem sousedí. Typický zápach. „Pojďte, už na vás čekám,“ ozve se z malé kanceláře u vchodu. Tady má království Bohumil Drexler, správce objektu.
Zná někdo litvínovský Koldům lépe než on? Asi těžko. „Bydlím tu nejdéle ze všech lidí. Byli jsme první rodina, která se sem v roce 1952 nastěhovala. Mně byly tehdy dva roky,“ začíná vyprávět. Visí za ním spousta klíčů.
Dům nechala postavit zdejší chemička pro své zaměstnance. Dělníky, inženýry. Na pracovní pozici nezáleželo, člověk jen nesměl mít žádný škraloup.
Vedení lidí ke kolektivismu
Vyhlášenou architektonickou soutěž vyhrál projekt Václava Hilského a Evžena Linharta. Ten získal už v roce 1947, kdy se začínalo stavět, zlatou medaili na Trienále užitého umění v Miláně.
Inspirovali se myšlenkami slavného architekta Le Corbusiera. Právě ve zmíněném roce 1952 bylo dokončeno západní křídlo, ve kterém má kancelář Bohumil Drexler, a také střední trakt. Východní křídlo dostavěli o šest let později.
Základní idea byla jasná: vést společnost ke kolektivismu. Proto také označení kolektivní dům, zkráceně Koldům. Cílem bylo poskytnout lidem vedle bydlení také potřebnou občanskou vybavenost.
„Ve třináctipodlažních křídlech byly byty a v sedmipodlažní prostřední části školka, jesle, restaurace, samoobsluha, kadeřník, holič nebo krejčí,“ vypočítává Drexler.
Bytů je v křídlech celkem 354 o třech různých dispozicích – jedno, dvou a třípokojové, které jsou mezonetové. Obyvatelé měli k dispozici vymoženosti, které ani dnes nelze považovat za samozřejmost.
„Kdo má dneska topení v podlaze? Komu dnes u baráku nestojí popelnice? Odpadky vhozené do šachty se pak spalovaly v kotelně. Skvěle vybavená společná prádelna se sušárnou měla i mandl. To už dneska není,“ porovnává Drexler.
„V suterénu byla třeba i tělocvična. Nenapadá mě žádná nevýhoda. Možná malé kuchyně. Plánovalo se totiž, že budou jíst všichni společně v jídelně a v bytech si tak akorát mazat chleba,“ líčí.
Dalším velkým plusem byla a pořád je podle Drexlera poloha. U lesa, vedle koupaliště, zahrádkové kolonie a tenisových kurtů.
Drexler se nikdy nechtěl odstěhovat. Koldům, který je technickou památkou, opustil jen na chvíli. „Když jsem se oženil, bydlel jsem chvíli jinde ve městě, ale pak se mi narodil syn a já tu dostal byt,“ říká.
Dřív se nezamykalo, dnes je vše na čip
Aby se člověk dostal na chodbu bezprostředně k bytovým dveřím, musí přiložit speciální čip. „To víte, dřív se tohle neřešilo. Nezamykalo se vlastně nikde,“ pokrčí rameny správce.
Úzká chodba je plná květin. Lidé na tomhle patře kytky zjevně milují. Po levé straně jsou jedny dveře vedle druhých. A za nimi patrové byty, kterých je v Koldomě celkem sto. Dole malá kuchyňka, záchod, obývák a balkon. Nahoře pak dva pokoje a koupelna.
„Líbí se mi tady. V tomhle bytě jsem od roku 1999. Dřív jsem žil i ve druhém bloku,“ vypráví Ivan Zajan, když schází po schodišti do obývacího pokoje. Pod plastovými okny nechybí radiátory.
Když podlahové topení dosloužilo, padlo rozhodnutí, že se raději zvolí poněkud tradičnější způsob vytápění, protože oprava by byla velice nákladná a náročná.
Společná chodba před vstupními dveřmi nepůsobí navzdory spoustě květin zrovna útulně. Brzy by ale díky vymalování měla vypadat přívětivěji. Zvelebení chodeb není jediné, co se chystá. V plánu je rekonstrukce stoupaček, odpadů a koupelen.
Město se objektu zbavilo
„Už měla proběhnout dávno, ale zatím se tak nestalo. Snad se to povede do dvou let,“ podotýká Drexler, když ze střechy ukazuje Milešovku. Svítí sluníčko a výhled je nádherný. Dřív se tady zdejší obyvatelé opalovali.
Dnes se tu někdo objeví jen velmi sporadicky. Například vedení města odsud nedávno třem ministrům ukázalo okolí Litvínova, přičemž kladlo důraz na stále se rozšiřující a tím pádem i blížící se hnědouhelné lomy.
Právě městu, které provedlo několik různých oprav, Koldům několik let patřil. Radnice komplex převzala od chemičky. Pak se ho ale rozhodla prodat, protože neměla peníze na další nutné rekonstrukce.
Před čtyřmi lety koupilo obytná křídla Stavební bytové družstvo Krušnohor. Prostřední trakt nadále patří městu, které ho však v 90. letech na několik desítek let dopředu pronajalo soukromé firmě za jednu korunu ročně.
Rozsáhlé služby ukončil požár
Tato část Koldomu, v níž měli lidé k dispozici samoobsluhu či jesle, má za sebou největší kotrmelce. V roce 1984 ji totiž zasáhl velký požár. Rozsáhlé služby se tak staly minulostí.
Krátce po revoluci firma prostřední část opravila a následně v ní vybudovala hotel. Ten přestal fungovat před pár lety. „Je zakonzervovaný. Možná bychom ho mohli využít při té velké rekonstrukci, co se chystá. Lidé by se tam mohli třeba chodit sprchovat,“ říká správce Drexler. A pak ho zase zavřít?
„No, existuje myšlenka, že by zde firma, která má trakt v pronájmu, mohla udělat důchoďák,“ odhaluje plány Drexler. Pokud jde o služby, je v nižším objektu už jen malá večerka a zmíněná hospoda.
Venku se pohybuje několik pejskařů. Na přilehlých sloupech visí jim určený vzkaz, aby je jejich miláčci neočůrávali. „Jo, psů je tady hodně. Mně se to nelíbí. Vždyť se vůbec nemůžete projít po trávníku, aniž byste si odnesla... víte co,“ rozhodí rukama Drexler.
O kus dál nešťastný řidič krouží po parkovišti a hledá místo. V současné době docela běžná situace. „Situace s parkováním je u Koldomu vyloženě kritická. Řešíme to,“ podotýká místostarosta Litvínova Milan Šťovíček.
Problémem jsou drogy
Dalším problémem jsou drogy. „Prodávají se tu. Je to záležitost dvou tří bytů, jejichž obyvatelé to dělají,“ podotýká Drexler. Bývalo ale daleko hůř.
„Jednoznačně. Před několika lety, ještě než křídla koupil Krušnohor, se sem nastěhovaly tři romské rodiny. Nevěřila byste, co tenhle krok s barákem udělal. Katastrofa,“ dodává.
Jeho slova potvrzují i strážníci, kteří zde dokonce měli kvůli zhoršené situaci nějakou dobu zřízenou služebnu.
„Přiznám se, měl jsem obavy, že z Koldomu bude druhý Janov (litvínovské sídliště, které je sociálně vyloučenou lokalitou – pozn. red.), ale zlepšilo se to. Dnes bych řekl, že se z našeho pohledu nejedná o nijak zvláštní lokalitu,“ poznamenává zástupce velitele litvínovských strážníků Karel Šefl.
Aktuálně tady bydlí přes pět stovek lidí. „Já mezi nimi budu až do smrti,“ usmívá se Drexler.