Tragédie, která se odehrála 4. března 1919 v pozdních odpoledních hodinách, patří k jedné z nejsmutnějších kapitol v historii města a na dlouhá desetiletí negativně poznamenala česko-německé vztahy.
To vše, ale i okolnosti, které tragédii předcházely a následovaly po ní, se rozhodli při kulatém výročí obšírně přiblížit autoři výstavy s názvem Kadaňský březen 1919, která je od pátku k vidění v prostorách zdejšího hradu.
„Neukazuje na konkrétního viníka, ale dokumentuje událost jako celek,“ upozornil Petr Liebscher z kadaňského muzea.
Dodnes totiž ani není jednoznačně objasněné, kdo tehdy první vystřelil, zda voják do řad protestujících, či naopak.
„Abychom s určitostí mohli říci, kdo byl první, museli bychom mít stroj na cestování v čase a vrátit se tam,“ doplnil kurátor výstavy, historik z chomutovského oblastního muzea Jiří Kopica.
Na jedné straně stovky, možná až dva tisíce německých demonstrantů. Na druhé několik československých vojáků, kteří byli v menšině. Došlo mezi nimi nejprve ke slovním potyčkám, atmosféra ale rychle houstla.
A pak padl výstřel, vzápětí následovaný salvou z kulometu. Palba sice mířila do země, jenže kulky se od ní odrážely a zabíjely.
O život přišlo 25 demonstrantů včetně žen a dětí, desítky dalších lidí byly zraněny.
Proč došlo k rozepřím? Na začátku byl spor o vyvěšení německé vlajky na budovu radnice.
Příběh kadaňského masakru, jak je incident někdy nazýván, je totiž spojen se vznikem Československého státu v říjnu 1918.
Čeští Němci, kterých žilo na území nově vyhlášené republiky na tři miliony, především pak v příhraničních oblastech, se nechtěli smířit s tím, že by o nich rozhodovala československá vláda.
Na protest vyhlásili čtyři provincie, jejichž hlavní město bylo v rakouské Vídni. Kadaň se stala jedním z „rebelujících“ měst provincie Deutschböhmen, která měla vlastní vládu v Liberci. Její zastánci si budovali nejen vlastní správu, ale i armádu.
I přes odpor se všechna území podařilo českým vojákům obsadit, ale vláda Deutschböhmen pak prchla do Vídně, odkud se dál snažila vládnout a ovlivňovat dění v místech, která si nárokovala. Spory mezi obyvateli tak neutichaly, spíše naopak.
Němci se dožadovali práva na sebeurčení
Čtvrtého března 1919 uspořádali čeští Němci v několika městech masové demonstrace, kde se mimo jiné dožadovali takzvaného práva na sebeurčení. Ten den se konalo ve Vídni historicky první zasedání Národního shromáždění.
Ne všude protesty skončily dobře. Docházelo ke střetům s československou armádou, hanobení národních znaků, rabování a pouličním střetům. Jejich výsledkem bylo celkově přes padesát mrtvých, padlo několik desítek Němců a dva čeští vojáci. Nejvíc mrtvých bylo právě v Kadani.
„Je to událost, která Kadaň hluboce poznamenala. V průběhu 30. let tragédii ukořistila nacistická propaganda, kdy příběh postavili tak, že čeští vojáci stříleli do poklidně demonstrujících Němců a že neváhali střílet ani do vlastních lidí. V roce 1939 se v Kadani konala velkolepá nacistická oslava, při níž uctili padlé,“ připomněl Liebscher.
I na druhé straně však byla šířena mylná teze – že vojáci potlačili demonstrace, které měly být předzvěstí velkého povstání.
Po stopách tragédie
Součástí výstavy, kterou připravili kadaňští muzejníci spolu s kolegy z Chomutova, bude i akce, kdy kurátor Jiří Kopica provede 21. března zájemce místy, kde se kadaňská tragédie odehrávala.
„Na náměstí si řekneme základní fakta o této události, poté půjdeme k restauraci Střelnice, kde manifest oficiálně začal, a k hradu. Popíšu průběh demonstrace a proč vlastně ke střelbě došlo,“ přiblížil Kopica.
„Poté se vrátíme na náměstí, kde si ukážeme stopy po odražených kulkách. Celá procházka bude trvat hodinu, případně podle zájmu déle,“ dodal kurátor s tím že sraz bude v 17 hodin u sloupu Nejsvětější trojice na Mírovém náměstí.
Tragédii si připomenou i německé spolky, které chystají tak jako každý rok, pietní akci na hřbitově, kde je pamětní deska se jmény obětí.