„Prohlásila jsem to záměrně, protože jsem v tomto závodu jediná žena a během kandidatury jsem pochopila, proč máme tak málo žen ve veřejném prostoru,“ řekla Nerudová v rozhovoru pro MF Dnes o svém výroku, že je mladá a pohledná.
Jak dodala, dějí se věci, které by se dít neměly. „Veřejný prostor je vůči ženám velmi agresivní. I proto prostřednictvím sociálních sítí odhaluji, co se děje za jejich oponou, a co se děje ve veřejném prostoru ženám. Protože nechci, aby ženy, které jdou za mnou, to měly stejně těžké,“ řekla.
Vrať se k plotně. Političky jako terč nenávisti, lidé jim hrozí i znásilněním |
Že každý, kdo chce vstoupit do veřejného prostoru, musí být na podobnou odezvu připraven, je v dnešní době už nejspíš každému jasné. Co je skutečným problémem, na který se společnost musí zaměřit, je, jak jsou urážky specifické vůči ženám a jak moc je odrazují od usilování o veřejné pozice.
Na zamyšlení je už jen to, kolik akademiček a výzkumnic pravidelně odmítá nabídky ze strany médií z jednoho prostého důvodu – nechtějí se vystavovat obrovskému psychickému tlaku, který to může přinést.
Každá viditelná žena
To, co Nerudová popisuje, zažívají všechny viditelné ženy napříč profesemi či odbornostmi. Dokazuje to například výzkum agentury Ipsos napříč třiceti zeměmi, podle které se ukázalo, že 4 z 10 žen zažily online násilí nebo obdržely sexistický obsah. Jeden ze tří lidí stále věří, že ženy přehánějí.
Ženy také online urážky více ovlivňují. Z těch, které byly vystavené sexistickému obsahu, se třetina stahuje z veřejného prostoru a bojí se říkat, co si myslí. Dalšími důsledky jsou také snížené sebevědomí nebo panické záchvaty a úzkosti, které přiznává 18 procent žen.
Atmosféru, kterou zažívají političky, komentovala také kandidátka na americkou prezidentku Hillary Clintonová: „Atmosféra online je bohužel silně misogynní, protože lidé – a jsou to převážně, i když ne výlučně – muži, tráví svůj čas tím, že ryjí do žen v jakýchkoli viditelných pozicích.“
Sama vzpomínala, že řada britských političek jí řekla, že nekandidovaly do parlamentu kvůli výhrůžkám, které dostaly. „A ty jsou pro ženy opravdu specifické. Jsou to výhrůžky smrtí a útoky, včetně těch na jejich rodiny a dětech,“ nastínila.
Internet je stále vnímaný jako veřejný prostor, ve kterém si muži nárokují hrát prim. Mnoho studií dokládá fakt, že internet reprodukuje genderové stereotypy a nerovnosti ve společnosti (takzvaný koncept digitální propasti). Ženy jsou svým způsobem vnímány jako narušitelky, zvláště pokud se vyjadřují o politických tématech. Tím kandidatura na post hlavy státu bezesporu je.
Jenže urážky, kterým čelí, nejsou nijak specifické právě kvůli kandidatuře. Jsou specifické, protože jde o ženy.
Nerudová jmenuje například urážky vzhledu nebo přehnaný důraz na oblečení. Sama bývalá německá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru pro Die Zeit poukázala na dvojí standard, který pro muže a ženy v tomto ohledu platí. „Zatímco pro muže není žádný problém, pokud si vezme tmavě modrý oblek stokrát za sebou, když se žena během dvou týdnů objeví ve stejné blůze, dostane od občanů vyčítavé dopisy,“ shrnula.
„Mladá a pohledná“
A tyto dvojí standardy, kvůli kterým se u žen primárně řeší jejich vzhled a tlak na to, aby vypadaly dostatečně upraveně a „žensky“, jsou to nejmenší, čemu ženy ve veřejném prostoru musí čelit.
Koho za prezidenta? Vyberte si díky volební kalkulačce iDNES.cz |
Nerudová měla ostatně pravdu, když o sobě v debatě prohlásila, že je mladá a pohledná. Skutečně je širší společností vnímaná ve škatulkách konvenční krásy, je tedy naprosto na místě označit ji, jako se označila sama. Ve veřejných diskuzích muži totiž neútočí na její vzhled tak jako na vzhled žen, které za konvenčně „pohledné“ považovány nejsou.
Jinými slovy, na vzhled se útočí podle toho, zda daná žena vypadá dostatečně „žensky“ a „atraktivně“. Příkladem jsou útoky na bývalou členku Rady ČT Hanu Lipovskou – u Nerudové nikdo neřeší, zda je ještě panna, zda se narodila jako muž nebo ji neoznačuje jako špinavou.
Útoky na vzhled i gender. Urážky Lipovské jsou vulgární i sexistické |
Další kapitolou jsou útoky na rodinu či děti, přičemž pokud je nemá, je špatná žena, ale pokud je má, je kvůli své participaci špatná matka. Lze jmenovat také snahy o zostuzení a degradování dotyčných, tedy označování žen, když se ozvou, jako uřvaných hysterek a podobně. Nezřídka se objevují fyzické výhrůžky či sexualizované obtěžování. To vše může vyústit ve fyzický útok či ve stalking.
Podle četných výzkumů se jedná o jednoznačnou manifestaci mužské dominance nad online prostorem a snahu o její udržení prostřednictvím umlčování jiných hlasů. Ačkoli je 21. století, je objektivním faktem, že žen je ve veřejném prostoru stále menšina. Nerudová jako nejvíc viditelná žena v prezidentské volbě může snadno působit jako narušitelka, kterou je třeba „poslat zpátky na její místo“, tedy jakožto ženu z veřejného prostoru pryč.
Mně se to neděje, tak to neexistuje
Problém, který Nerudová zmínila, je závažné téma nejen v oblasti regulace internetu, ale také svobody slova. To, že jej muži nezažívají v takové formě a tak specificky a osobně jako ženy, neznamená, že neexistuje.
Naopak.
Měli bychom o to víc naslouchat ženám, protože se jedná o silný strukturální problém, který určitým způsobem kopíruje také škodlivé jevy v širší společnosti.
Násilí na političkách v parlamentech zemí EU
Zdroj: Výzkum Meziparlamentární unie z roku 2016 |