Přes 500 kilometrů na sever od Stockholmu se rozprostírá divočina. Nekonečné lesy, medvědi a losi. V městečku Örnsköldsvik u Botnického zálivu ale také švédský výrobce BAE Systems/Hägglunds produkuje pásové obrněnce CV90, o jejichž nákupu dlouhodobě vyjednává Česká republika.
„Je to automat, takže klasicky vpravo je plynový pedál, uprostřed brzda a vlevo tady navíc máme parkovací brzdu,“ dává krátké školení skupince českých novinářů Edvard Kleberg, šéf testovacího polygonu švédského výrobce. Tady, v úkrytu lesů, firma zkouší své obrněnce i nové dílčí technické komponenty a další vozidla.
Takové školení pro to, aby vás nechali třicetitunový obrněnec za možná 100 milionů korun i samotného řídit, se mi zdá opravdu velmi stručné. „Žádné obavy, jsme si opravdu jistí,“ uklidňuje Ola Thorén, jeden z šéfů Hägglunds, který na „riskantní podnik“ s vyzkoušením vozidel necvičenými nevojáky dohlíží.
A za moment se už bez problémů soukám do nevelké kabiny pro řidiče. To místo mi ale padne jako ulité (181 cm výšky a 83 kilogramů), jednoduchá sedačka vás pohltí a kabina doslova obklopí. Očekával jsem přinejmenším desítky tlačítek, páček a kontrolek, ale jejich překvapivě jen pár, na všechny dosáhnete bez sebemenší námahy a po chvíli praxe i poslepu.
V zemi, kde se rodí hvězdy NHL a truhláři místo nábytku vyrábí obrněnce |
Ještě kuklu s interkomem a ověřit spojení. „Můžeš startovat. Jako v moderním autě, stačí podržet tlačítko dvě sekundy,“ říká instruktor Bill, který na „projížďku“ přece jen dohlíží přímo z poklopu za mnou.
S hlavou venku nastartovaný motor prakticky neslyším, jen vrnění a jemné vibrace. Volant, či spíše řidítka podobná kniplu v letadle, padnou přesně do ruky. Jdou ztěžka. Levou rukou jen posunu robustní páku z obligátního N – neutral na D – drive, pomalu sešlápnu plynový pedál a třicet tun se lusknutím prstu hladce rozjíždí.
Obrněnec CV90 pro českou armádu na testovacím polygonu výrobce Hägglunds poblíž švédského městečka Örnsköldsvik
Pomalu přidávám a nesměle pojíždím po dlouhé betonové rovince. Překvapuje mě, jak řízení okamžitě reaguje na každý pohyb, jemuž je ovšem potřeba dodat určitou sílu.
„Když řeknu stop, musíš okamžitě zastavit. Razantně na brzdu dupni, zastavit desítky tun v pohybu vyžaduje trochu síly,“ slyším přísný Billův hlas ve sluchátkách, když se po jeho rozkazu k zastavení obrněnec stále ještě pomaličku pohybuje po betonové dráze.
Omlouvám se a „rozkaz“ bezezbytku plním, abych od něj vzápětí dostal svolení k jízdě po kratším, asi kilometrovém terénním okruhu ze šotoliny i hrubšího kamení.
Bévépéčka ze Švédska? Bojem prověřené stroje, které kupuje i nejbližší soused |
Do kopce přidávám plyn. I lehčí sešlápnutí očividně odolného pedálu ukazuje ohromnou sílu motoru o výkonu tisíc koní, který kdesi pode mnou brumlá.
Z kopce a po zvlněné rovince s jednou zatáčkou si troufám jet svižněji. „Bravo, dobře si vedeš,“ hlásí mi do sluchátek Bill. Je to opojné. A ovládání tak intuitivní, že se s ním člověk za chvíli naprosto sžije.
Zpomalím do poslední ostré zatáčky, kde mě Bill pomáhá navigovat a radí mi, abych sledoval levý roh stroje a na rovince po jeho povzbuzování na to zkrátka „dupnu“. Motor zaburácí, obrněnec vystřelí po betonu k cíli a vítr mě řeže do očí, i když od maximální rychlosti 70 km/h jsem prokazatelně hodně daleko.
Bill vysvětluje, že čím rychleji obrněnec jede, tím větší poloměr je potřeba pro zatočení a naopak, pomalejší jízda dovolí otočku prakticky na místě.
Jízda končí, ačkoliv – zcela upřímně, bych vydržel v tomhle stroji kroužit v lesích klidně hodiny s výrobcem deklarovaným dojezdem až 900 kilometrů.
Hodiny tréninku
„Bojový výcvik pochopitelně vyžaduje hodiny a hodiny tréninku, při kterých řidič získává zkušenosti a poznává, jak se vozidlo chová v různém terénu, na různém podkladu a v různých rychlostech,“ konstatuje Mikael Segerman, manažer Hägglunds pro Českou republiku, který vozidla zná jako možná nikdo na světě.
Krátké školení pro řízení. Edvard Kleberg, šéf testovacího polygonu švédského výrobce Hägglunds poblíž městečka Örnsköldsvik, kde se testují obrněnce CV90 pro českou armádu
Bývalý aktivní voják švédské armády má právě s CV90 osobní mnohaleté zkušenosti. Od první varianty až po nejnovější generaci určenou českou armádu s označením Mark IV. Dosud slouží jako rezervista a velí celé brigádě vyzbrojené těmito stroji.
Ostatně vzápětí to dokazuje zkušená testovací posádka, která v neuvěřitelné rychlosti rejdí polygonem sem a tam a vystřihne i působivý skok. Podobný si troufnu absolvovat jen jako pečlivě přikurtovaný pětibodovým pásem ve speciální sedačce člena pomyslného „bojového výsadku“ v útrobách obrněnce.
Obrněnce CV90 má dosud ve výzbroji sedm zemí. Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Nizozemsko a také Estonsko. Celkem jde o více jak 1 300 kusů obrněnce v 15 variantách.
Kdo přezbrojí dřív? Slováci rychle finišují nákup bévépéček, Češi přešlapují |
Do klubu by se brzy mělo přidat Slovensko a také Česko. Strategická zakázka na přezbrojení těžké mechanizované brigády, jejíž vybudování Praha slíbila spojenců z NATO do roku 2026, má být dosud největším armádním nákupem v české historii. Původní odhady počítaly s výší až 53 miliard korun, ale to bylo před třemi lety.
Současná cena zatím není známá. Ministerstvo obrany nyní o podobě kontraktu vyjednává s tím, že k podpisu dohody by mohlo dojít v polovině příštího roku.
Nové obrněnce mají nahradit zastaralá bojová vozidla pěchoty BVP-2, které v armádě slouží od 80. let minulého století.