„Moje šťastná jizva, která mi každý den připomíná, jak vzácné je tady být,“ napsala Porupková k fotce svého dekoltu s tím, že je to sedm let, co se dozvěděla děsivou diagnózu.
„Vše to začalo jedním malým, nevinným znaménkem, to se ale začalo v řádech měsíců měnit – napřed červenat, svědit, pak černat a postupně se zvětšovalo a měnilo i tvar,“ popsala moderátorka. Výsledek histologického vyšetření zněl děsivě: zhoubný melanom trupu.
Moderátorka zpráv Soňa Porupková se po zásnubách v Norsku vdala na Pálavě |
„Naštěstí po této špatné zprávě přišla ta dobrá, podchytili jsme to včas, čekalo mě sice pár zákroků, aby se odstranilo co nejvíc potenciálně škodlivé tkáně, řada vyšetření a kontrol, ale rakovinotvorné buňky by se v mém případě neměly šířit dál,“ říká Porupková s tím, že je vyléčená na 99 procent.
|
„Jistota po této diagnóze neexistuje, nikdo nemůže garantovat, že se nějaká zbloudilá buňka někdy v budoucnu neprobudí. Ale můžu to sama dost ovlivnit způsobem života a pár jednoduchými opatřeními,“ uvedla moderátorka.
„Natírat se, natírat se, natírat se. Padesátkou, i v Česku, když jdu na běžnou procházku, do města, na zahradě... kdekoliv a kdykoliv. Ideálně se vyhýbat přímému polednímu slunci a rozhodně se ‚nevypékat‘ na pláži a honit se za co největším opálením,“ doporučuje Porupková, která se bohužel v minulosti těmito radami sama neřídila.
„I se svým světlým fototypem pleti jsem byla přesvědčená, že prostě musím být opálená. Ano, chodila jsem i do solárií….Nebudu říkat, kolikrát jsem si dekolt nehezky spálila, ‚bavila‘ jsem se ‚loupáním‘ kůže a přišlo mi to v pořádku,“ popisuje.
„Stydím se za to, jak jsem přemýšlela, byla jsem holka s jistým ideálem krásy, který byl dost utvořen dokonalými těly na sociálních sítích,“ přiznala moderátorka. Dnes už jezdí raději na hory než k moři, nosí dlouhé rukávy a maže se.
Jediný pohled na , který tady vědomě sdílím. A moje šťastná jizva, která mi každý den připomíná, jak vzácné je tady být.
Zítra mi poskočí věk na 34, mám ráda symboliku čísel, dohromady je to 7, a je to taky 7 let od chvíle, kdy jsem v 27 letech seděla v ordinaci dermatologie a lékařka mi říká: „mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou, kterou chcete slyšet dřív?“
Trochu klišé…už ani nevím, jak dlouho mluvila, po tom, co vyslovila diagnózu zhoubný melanom, jsem popravdě přestala vnímat okolní svět a říkala si, že tohle snad nemůže být pravda? Byla. Zhoubný melanom trupu. Z jednoho malého a na první pohled nevinného znaménka. Naštěstí po této špatné zprávě přišla ta dobrá, podchytili jsme to včas, čekalo mě sice pár zákroků, aby se odstranilo co nejvíc potenciálně škodlivé tkáně, řada vyšetření a kontrol, ale rakovinotvorné buňky by se v mém případě neměly šířit dál. Vyléčená. Na 99 procent. Jistota po této diagnóze neexistuje, nikdo nemůže garantovat, že se nějaká zbloudilá buňka někdy v budoucnu neprobudí. Ale můžu to sama dost ovlivnit způsobem života a pár jednoduchými opatřeními.
Natírat se, natírat se, natírat se. 50tkou, i v Česku, když jdu na běžnou procházku, do města, na zahradě...kdekoliv a kdykoliv. Ideálně se vyhýbat přímému polednímu slunci a rozhodně se „nevypékat“ na pláži a honit se za co největším opálením.
Takovou (hloupou) představu o kráse jsem totiž mnoho let měla - pokud se z dovolené nevrátím dostatečně opálená, nebudu hezká…i se svým světlým fototypem pleti jsem byla přesvědčená, že prostě musím být opálená. Ano, chodila jsem i do solárií….Nebudu říkat, kolikrát jsem si dekolt nehezky spálila, „bavila“ jsem se „loupáním“ kůže a přišlo mi to v pořádku. Vždycky se přece napřed spálím, abych pak zhnědla… Místo krému s faktorem jsem se patlala dětským olejíčkem, abych na sebe přitáhla co nejvíc slunečních paprsků a ležela nehybně přes celé poledne na pláži i ve vodě, protože ve vodě to přece opaluje ještě víc…
Hloupá, že? Ano…stydím se za to, jak jsem přemýšlela, byla jsem holka s jistým ideálem krásy, který byl dost utvořen dokonalými těly na sociálních sítích…
Pokračování v komentáři…