V kinech momentálně běží film Nikdy neříkej nikdy. Jaké pro vás bylo natáčení po boku nejenom Terezy Kostkové?
Natáčení bylo velmi příjemné. Podmínky byly skvělé, měli jsme fantastický servis, měl jsem skvělé kolegy, rozuměl jsem si i s ostatními herci i s režisérem, takže to byla velmi příjemná spolupráce.
Proč podle vás diváci stále tolik prahnou po romantice?
Chtěli jsme, aby byl tento film hlavně lidský, aby lidé v něm byli víceméně normální muž a normální žena, kteří řeší běžné problémy v životě, které každý zná. Nemá to být film o princovi a princezně. Možná něco, s čím se lidé můžou identifikovat, něco co měli možnost prožít i oni, nebo to znají ze svého blízkého okolí. Hodně lidí se v tom může najít.
Těšíte se divácké přízni. Berete svůj vzhled jako benefit? Těžíte z něho?
Já doufám, že ne. Nevím! Já až tak sebevědomí, co se týká vzhledu nemám. Takže vlastně ani nevím, o čem mluvíte. (smích)
Jak pracujete na tom, abyste se cítil lépe a sebevědomě?
Přiznávám, že to nejsou úplně pocity, které nějakým způsobem hledám a lovím. Rád se cítím fajn. A co pro to dělám? Co se dá.
Kolikrát týdně tedy chodíte do fitka?
Hrál jsem jedenáct let vrcholovou házenou, takže vlastně od nějakých osmi let do devatenácti. Vyrůstal jsem v pohybu. Pro mě je proto těžší se nehýbat a nic nedělat. Vždy to závisí na tom, kolik mám práce, času a tak dále. Ale člověk si vždy něco může najít, i když nemáte moc čas. A jít se někam zavěsit, můžete se povytahovat, nebo cvičit s vlastním tělem, to je jedno. Já pohyb k životu potřebuji, ať je to cokoliv. Určitě ale nemám nějakým způsobem čas ani prostor na to, abych něco dělal pravidelně.
Fyzickou stránku máme za sebou. A co děláte pro duševní klid?
To vždy závisí od konkrétní životní situace, ve které se člověk nachází. Já mám rodinu, mám malou dceru a čas s nimi je pro mě asi v současnosti ta největší vzácnost. Takže já chodím čerpat k nim a momentálně největší pocit štěstí zažívám, když je možné společně trávit čas. Když jsem rodinu neměl, tak jsem si každé volno ve vypjatém období, jaké mám teď, užíval spánek. Toho je s malým dítětem teď trošku méně, ale ten čas s ním je nenahraditelný. Takže když mám čas na rodinu, to mi momentálně asi dělá nejlépe.
Je šok vidět sebe otevírat pusu a slyšet jiný hlas, říká Tomáš Maštalír |
Když jste někdy jakožto herec maximálně pracovně vytížený, nemáte pak výčitky svědomí, že se nemůžete stoprocentně věnovat rodině?
Ale tak to je, tato profese je taková. Je to trošku specifické povolání, to herectví. Takže pracovní doba též není úplně standardní. Tak to bylo i předtím, než jsem měl rodinu. Nedělám nic proti svojí rodině a nedělám nic jinak, než jsem to dělal předtím. Vybral jsem si tuto cestu jako svou profesi. Bohužel ty časy v ní jsou trošku jiné než při standardních zaměstnáních, ale všechno se dá. Zatím to umíme skloubit.
Co je pro vás momentálně nejvyhrocenější? Cesty po dálnici D1 do Prahy?
Toto léto tuto trasu jezdím dost, někdy je pravda, že i čtyřikrát, pětkrát otočím Prahu a Bratislavu. Cestování je náročné, ano. Když po celém dni natáčení musím večer jet a přesouvat se z Bratislavy do Prahy nebo opačně a přitom se ještě učit texty a připravovat se na další den. Takže ano, té dálnice už mám dost! (smích)