„Brzy budeme slavit 50 let. Je to dlouhohrající přátelství,“ řekl Svěrák o spolupráci s Uhlířem.
Poznali se v době, kdy byl Jaroslav Uhlíř na vojně a Zdeněk Svěrák pracoval v rozhlase. „Můj kamarád Miloň Čepelka tam dělal pořad, kam Jardu pozval, protože on zvítězil v armádní soutěži umělecké tvořivosti. Začali spolu dělat písničky a já to v redakci slyšel a záviděl jsem Čepelkovi, že má takového skladatele. Přinesl jsem mu proto text, jestli by ho zhudebnil. A vojín Uhlíř to udělal, vznikla písnička Strašidýlko Emílek, a pak jsem ho Čepelkovi odloudil,“ vzpomíná Svěrák.
Jejich společné písně zlidověly a není snad Čecha, který by neznal ani jednu. „Jarda mi zrovna říkal, že rekordmanem na YouTube je Když se zamiluje kůň. Má to čtyři a půl milionu zhlédnutí,“ pochlubil se Svěrák.
Za padesátiletou spolupráci se pohádali jen jednou. „Kvůli písničce Chválím tě, země má, protože já jsem napsal docela hezký text a jemu se nelíbil a musel jsem to předělat,“ říká Svěrák.
„Většinou to děláme tak, že dostanu text a na něj dělám muziku. Ale je pár případů, kdy je hudba dřív a to bylo třeba u písniček Holubí dům nebo Mravenčí ukolébavka. Chválím tě, země má jsem dělal původně jako scénickou hudbu do seriálu Když se slunci nedaří. Tam mě dojala jedna věc a já na to dělal muziku a potom jsem Zdeňkovi ty smyčky dal, jestli by se mu něco líbilo. Říkal jsem mu, že tam jsou samé dlouhé noty a je povinen tam dát i dlouhé slabiky,“ vysvětlil Uhlíř.
Zdeněk Svěrák nakonec v tomto sporu ustoupil. „Rezignoval jsem na to, že je to místy trochu banální.“
Ačkoli pro pořad Hodina zpěvu musí společně napsat vždy osm nových písní, nevídají se tak často, jak by se zdálo. „Díky tomu, že jsou internety a telefony, tak my se kolikrát nevidíme třeba půl roku. Texty mi posílá, já mu posílám nahrávky,“ vysvětluje Uhlíř.
Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř měli autogramiádu v obchodním domě.
Zaručeně se však sejdou na koncertech vážné hudby. „Často se vídáme ve Smetanově síni nebo v Rudolfinu, protože velice rádi s manželkami chodíme na koncerty vážné hudby, zejména když je to Dvořák,“ prozradil Svěrák.
Tyto koncerty jsou způsobem, jakým oba tvůrci relaxují. Zdeněk Svěrák ovšem odpočívá i prací. „Odpočívám tím, že změním práci. Dělám několik řemesel. Když třeba dopoledne píšu povídku, tak si pak zdřímnu a večer odpočívám tím, že hraju divadlo. A pak si dám zase změnu, že dělám písňový text. Ten dělám na procházkách. Já jsem procházkář, takže si vyjdu na Strahov a chodím a vrátím se domů s několika rýmy.“
Že by ho na procházkách rušily davy fanoušků, to se mu naštěstí neděje. „S tou slávou to není tak třeskuté. Lidem v krámu je jedno, co si dávám do košíku, akorát když si kupuji plzeňská piva, tak má vždy někdo poznámku, jestli ty lahve vrátím,“ dodal Svěrák.