Patří k nejspanilejším zjevům naší scény, filmového plátna a televizní obrazovky. Štíhlá, jemná, přirozeně hnědovlasá s lehkým kaštanovým odstínem a s modrozelenýma očima. Tak se psalo koncem šedesátých let o Mileně Dvorské, jejíž herecké začátky jsou spjaty se slavnou pohádkou Byl jednou jeden král.
K roli princezny Marušky se přitom dostala náhodou. Nebylo jí ještě ani patnáct let, když se vypravila za Janem Werichem do divadelní šatny pro podpis do památníku. Setkání s legendárním hercem ji však ochromilo natolik, že nebyla schopna odejít hned poté, co vzácný autogram získala. Mladá dívenka nicméně upoutala Werichovu pozornost - zeptal se jí, zda by si nechtěla zahrát ve filmu, zapsal si jméno i adresu a zakrátko již Milena Dvorská uspěla u kamerových zkoušek. Štěstí jí přálo i později - od zkumavek ve zdravotnické laboratoři se v roce 1956 dostala na DAMU a hned ze školy nastoupila do pražského Divadla E. F. Buriana (dnešní Divadlo Archa). Hostovala také v Národním divadle coby Olivie v inscenaci Večera tříkrálového, v níž hrál Malvolia Otomar Krejča a šaška Radovan Lukavský. Po čase zamířila do Krejčova Divadla za branou, a po likvidaci jeho souboru v roce 1972 se vrátila tam, kde začínala. Na své mateřské scéně působila až do jejího zrušení pražským magistrátem v roce 1991.
Herecký kapitál Mileny Dvorské ovšem nespočíval pouze v onom „spanilém zjevu“ - její talent dokládá letmý výběr z desítek divadelních postav, které vytvořila: Jessika v Sartrově hře Špinavé ruce, Sofie v Platonovovi, Arkadina ve Višňovém sadu, Miriam v Sidonově hře Shapira, titulní role v Anně Christie od O'Neilla... K popularitě Mileny Dvorské přispíval i film a televize - účinkovala mj. ve snímcích Dovolená s Andělem, Poslední růže od Casanovy, Nejlepší ženská mého života, Vesničko má středisková či v seriálu Tři chlapi v chalupě. Zahrála si rovněž Libuši v televizní adaptaci Smetanovy opery, kde jí hlas propůjčila Naděžda Knipplová.
Po zrušení Divadla E. F. Buriana pracovala začátkem devadesátých let v dopisovém oddělení Pražského hradu a věnovala se dabingu. A vedla marný boj o to, aby se mohla vídat s dcerou a vnučkami, jež izoloval před okolním světem do své sekty její zeť a samozvaný „mesiáš“. Se smutným příběhem tehdy vystoupila na veřejnosti - aby varovala ty, kdo by se mohli dostat do vlivu některého z obskurních náboženských blouznivců.
Kolegové ani diváci na Milenu Dvorskou však nezapomněli. Režisér Tomáš Vorel ji obsadil do filmu Kamenný most a za svůj výkon byla nominována na Českého lva. A Tomáš Töpfer ji v roce 1998 přivedl do znovuvzkříšeného Divadla Na Fidlovačce, kde si zahrála ve Fidlovačce, v muzikálu Šumař na střeše, komedii Vzhůru do Pelhřimova aneb Tažní ptáci a Thylu Ulenspiegelovi.
Příchodem na nuselskou scénu jako by putování Mileny Dvorské opsalo kruh. Setkala se zde s Lubomírem Lipským, který byl - coby jeden z filmových princů - svědkem jejího hereckého debutu. „Na divadle i ve filmu si ověřuji, v jakou osobnost vyrostla,“ říká Lipský s uznáním o své kolegyni. „V posledních letech je z ní cítit obrovská vnitřní síla a dynamika. Dozrála do typu herečky, jakým byla například Marie Hübnerová.“
PŘÍŠTĚ: VĚRA FERBASOVÁ
K roli princezny Marušky se přitom dostala náhodou. Nebylo jí ještě ani patnáct let, když se vypravila za Janem Werichem do divadelní šatny pro podpis do památníku. Setkání s legendárním hercem ji však ochromilo natolik, že nebyla schopna odejít hned poté, co vzácný autogram získala. Mladá dívenka nicméně upoutala Werichovu pozornost - zeptal se jí, zda by si nechtěla zahrát ve filmu, zapsal si jméno i adresu a zakrátko již Milena Dvorská uspěla u kamerových zkoušek. Štěstí jí přálo i později - od zkumavek ve zdravotnické laboratoři se v roce 1956 dostala na DAMU a hned ze školy nastoupila do pražského Divadla E. F. Buriana (dnešní Divadlo Archa). Hostovala také v Národním divadle coby Olivie v inscenaci Večera tříkrálového, v níž hrál Malvolia Otomar Krejča a šaška Radovan Lukavský. Po čase zamířila do Krejčova Divadla za branou, a po likvidaci jeho souboru v roce 1972 se vrátila tam, kde začínala. Na své mateřské scéně působila až do jejího zrušení pražským magistrátem v roce 1991.
Herecký kapitál Mileny Dvorské ovšem nespočíval pouze v onom „spanilém zjevu“ - její talent dokládá letmý výběr z desítek divadelních postav, které vytvořila: Jessika v Sartrově hře Špinavé ruce, Sofie v Platonovovi, Arkadina ve Višňovém sadu, Miriam v Sidonově hře Shapira, titulní role v Anně Christie od O'Neilla... K popularitě Mileny Dvorské přispíval i film a televize - účinkovala mj. ve snímcích Dovolená s Andělem, Poslední růže od Casanovy, Nejlepší ženská mého života, Vesničko má středisková či v seriálu Tři chlapi v chalupě. Zahrála si rovněž Libuši v televizní adaptaci Smetanovy opery, kde jí hlas propůjčila Naděžda Knipplová.
Po zrušení Divadla E. F. Buriana pracovala začátkem devadesátých let v dopisovém oddělení Pražského hradu a věnovala se dabingu. A vedla marný boj o to, aby se mohla vídat s dcerou a vnučkami, jež izoloval před okolním světem do své sekty její zeť a samozvaný „mesiáš“. Se smutným příběhem tehdy vystoupila na veřejnosti - aby varovala ty, kdo by se mohli dostat do vlivu některého z obskurních náboženských blouznivců.
Kolegové ani diváci na Milenu Dvorskou však nezapomněli. Režisér Tomáš Vorel ji obsadil do filmu Kamenný most a za svůj výkon byla nominována na Českého lva. A Tomáš Töpfer ji v roce 1998 přivedl do znovuvzkříšeného Divadla Na Fidlovačce, kde si zahrála ve Fidlovačce, v muzikálu Šumař na střeše, komedii Vzhůru do Pelhřimova aneb Tažní ptáci a Thylu Ulenspiegelovi.
Příchodem na nuselskou scénu jako by putování Mileny Dvorské opsalo kruh. Setkala se zde s Lubomírem Lipským, který byl - coby jeden z filmových princů - svědkem jejího hereckého debutu. „Na divadle i ve filmu si ověřuji, v jakou osobnost vyrostla,“ říká Lipský s uznáním o své kolegyni. „V posledních letech je z ní cítit obrovská vnitřní síla a dynamika. Dozrála do typu herečky, jakým byla například Marie Hübnerová.“
PŘÍŠTĚ: VĚRA FERBASOVÁ