Od malička sportovala, po studiu FTVS učila a skákala s padákem. Právě na letišti si ji našel v roce 1978 šéf barrandovských kaskadérů Jaroslav Tomsa, protože potřeboval holku, co skočí z okna. Od té doby se účastnila natáčení přes 100 filmů včetně světových trháků jako Spiderman, Hellboy nebo Titanic. K tomu měla šťastné manželství a vychovávala dvě děti.
„Po třiceti letech vztah začal okorávat. Chlapi, když jim je pade, tak se čepejřej. Tak to tam začalo skřípat, protože měl nějaké holky a já z toho byla taková nešťastná, tak to začalo být blbý,“ vzpomíná Dvorská.
Zkoušela jsem si, jak se váže smyčka. Kaskadérka Dvorská o nádoru i naději |
„Fakt jsem si myslela, že od nás neodejde, protože měl všechno. Já šla ráno běhat a přiběhla jsem a vyklizený byt a on byl pryč. Já mu volala a on: ‚Hani promiň, dělám tlustou čáru, zařídím si život jinak, začínám znova a už mi nevolej.‘ Já cítila hrozný smutek, protože jsem s ním byla srostlá. Bylo to, jak když mi někdo utrhne nohu. Přes 30 let spolu. Byla jsem na něj zvyklá a nedovedla si představit život bez něj,“ svěřila se kaskadérka, která měla po rozchodu pocit, že nemůže dál.
„Nechci to přehánět, ale měla jsem stavy, kdy jsem si říkala, že už to nevydržím, že mi pukne srdce tím žalem a tou křivdou a smutkem a skončím to,“ vzpomíná.
Pomáhaly jí děti. A také přátelé a sport. Jednoho dne šla ovšem do tělocvičny a všechny viděla dvakrát. „Řekla jsem si, že jak jsem celou noc brečela, tak se to nějak zblblo v tý palici, ale celou hodinu jsem vůbec nevěděla, kam mám koukat, protože všichni byli rozmazaní a dvakrát. Pak jsem šla domů a zase jsem brečela. Pak jsem si šla zaběhat a málem jsem narazila do stromu,“ popsala.
V nemocnici pak odhalili, že má meningeom, nezhoubný nádor, který roste pomalu. Kdyby stále rostl, utlačoval by mozkový kmen, což může člověka ohrozit na životě. Další problém byl v tom, že skrz nádor procházelo několik hlavových nervů a mezi nimi okohybné nervy a to se projevilo dvojitým viděním. Operace by byla příliš nebezpečná, podstoupila proto léčbu gama nožem, který zastavil růst nádoru.
„Nádor tam je. Musela jsem se s ním skamarádit. Člověk si nesmí stěžovat. Já o něm jako nevím. Někdy trochu blbě vidím, někdy mě bolí trošku hlava. Jsem s ním kámoška a jen ať tam takhle je. Kdyby tam takhle byl třeba ještě dvacet let, tak ať si tam ještě je,“ říká Dvorská, která ovšem po této diagnóze čelila další.
Prodělala myokartitidu, tedy zánět srdečního svalu, a měla extrémně nízkou tepovou frekvenci. Kvůli tomu jí lékaři museli voperovat kardiostimulátor. Ani to pro ni ale nebylo překážkou, aby dál sportovala, skákala padákem a dělala kaskadérské kousky. Bolelo ji to jen při chůzi po rukou. „Kardiolog říkal, že nemá klinickou studii třiašedesátiletých žen, co s kardiostimulátorem chodí po rukou. ‚Tak co kdybyste přestala chodit po rukou?‘ Tak jsem řekla, že se toho tedy vzdám,“ prozradila.
Nic jiného ale vzdávat nehodlá a rozhodně své tělo nešetří. „Riskuju no. To mám sedět v koutě a čekat, že se dožiju 80 let v klidu? Tak to já se radši dožiju míň let, ale naplno vydojím život. Já to tak mám, ale každý ať si dělá, co chce. Já nikomu neradím, jak žit. To je můj život a mně to tak baví a vyhovuje,“ říká nabitá optimismem a energií.
Má přítele a je znovu šťastná. Je ale přesvědčená, že za jejími zdravotními problémy byl krach manželství. „Já závodila s o 20 let mladšíma a byla pořád dobrá. Všechno bylo v pořádku a najednou nastal zlom a celé to tělo i ta hlava i psychika šly do háje. Takže já si myslím, že to bylo tím, že mě opustil manžel. Takovou neplechu nadělal,“ dodává.