Nacházíme se na krásné vernisáži španělského malíře Manuela Martineze. Je herec a dabér Jan Kanyza obdivovatelem umění?
Obdivovatelem? Dá se říct, že ano, protože umění nám zpříjemňuje život. Nemůžeme žít jen v nějaké bublině, kde se nic neděje a kde není nic krásného. Jak říkal André Breton, krása a zázrak, zázrak a krása, to pasuje docela dobře dohromady. A já jsem vyznavačem krás.
Dovedete do té krásy v umění i investovat, nebo to je něco, co je pro vás passé?
Mám sbírku obrazů grafik, to ano. Ale některé věci jsem koupil, některé jsem vyměnil za své s kamarády výtvarníky. To už se tak pořizuje. Nemohl bych bydlet v bytě, kde jsou holé stěny. To vždycky koukám, když jsou nějaké záběry od někoho z domova a nevidím tam knihu ani obraz, tak mi je z toho trošku smutno.
Připadá vám, že má dotyčný prázdnou duši nebo prázdný život?
Nepřemýšlím o tom, to si musí on seřadit v sobě, jak uzná za vhodné. Ale určitě je to zřejmě i náznak nějaké absence, nějaké prázdnoty.
Organizátorkou dnešní akce jste byl vtipně uveden jako George Clooney. Mě to samozřejmě nedá, ono se o něm mluví s vaší spojitostí nonstop, ale vzpomenete si, ve kterém roce jste mu poprvé v dabingu propůjčil svůj hlas?
Rok vám neřeknu, to si nepamatuji. Ale vím, že to byl televizní seriál, ve kterém on vlastně startoval svoji kariéru. Jmenovalo se to Pohotovost. To tehdy ještě nebyl hollywoodská hvězda takového rázu, jako je dnes. Tak tam to začalo. (1. řada seriálu Pohotovost se vysílala v roce 1995, pozn. red.)
Jan Kanyza ve filmu Malé letní blues (1967)
To ještě nebyl ten „Nespresso man“, jako je teď. Mohl jste si taky trošičku dupnout a říci si u české odnože o honorář à la George Clooney lomeno české poměry?
To necháme stranou, protože to by se nezdařilo. (smích) Přece jenom, v české kotlině jsou jiné poměry, co si budeme povídat.
Lidé zapomínají, že úsměv a dobré slovo jsou zadarmo, míní Jan Kanyza |
Jste alespoň majitelem toho kávovaru, máte ho doma?
Mám ho. Ale pohříchu jsem vždycky líný si kupovat ty náplně, takže si dělám normální presso. Ale kávový jsem, to jo.
Co jiné neřesti? Doutník si dopřejete?
Jistě, samozřejmě. Co člověku v pětasedmdesáti letech zbývá? Za ženskýma nechodím, karty o peníze nehraju, tak alespoň si dám dobrý cigáro.
Narodil jste se ve čtyřicátých letech. Jak nyní vnímáte ruskou agresi na Ukrajině?
K tomu se nechci vyjadřovat, je to svinstvo. Tím bych to uzavřel. Nechci se míchat do politiky, ať už vnitrostátní nebo mezinárodní. To mi nepřísluší. Nejsem soudce. Samozřejmě, že mám na to svůj názor. Každá agrese je svinstvo. A když se chřestí šavličkama a vyhrožuje flintičkama? To nevede nikdy k ničemu dobrýmu.
Jan Kanyza ve filmu Mravenci nesou smrt (1985)
Pojďme veseleji. Co se týče herectví, užíváte si teď spíše klidu, nebo když přijde nabídka, tak jí zvažujete, byť byste musel obětovat velkou část volného času?
Víte, umění nemůžete dělat na půl úvazku. Vždycky tomu musíte dát jaksi plnost, aby se dalo naplnit. Ale co se týká herectví, už jsem tu kapitolu víceméně do jisté míry uzavřel.
Galerie nabízela padělaný obraz herce Kanyzy. Falzifikát objevil sám |
Myslíte si, že jste jeden z těch, kteří dostáli umění odejít v nejlepším?
Nevím, jestli v nejlepším. Ale odejít se má. Teď je spousta mladých, kteří chtějí taky své místo na slunci, tak proč jim v tom bránit?
Jak často si vzpomenete na osazenstvo legendární Hospody?
On se vždycky najde někdo, kdo mi to připomene, jako vy teď (smích). Ale jo, to byla velice radostná a příjemná práce s režisérem Dudkem. I celá ta herecká sestava. Kolikrát jsme neměli ani pocit, že jdeme „do práce“. Bylo to příjemný.
Ve kterém okamžiku se musela narážet falešná a nealkoholová pípa?
To tam nebylo, tam se točilo normální pivo. Akorát my jsme tomu moc nedali, protože jsme museli vést předepsané dialogy. Tak jsme neměli čas moc pít. A navíc bychom toho asi potom moc nenatočili.
Jakmile měl někdo u stolu logopedické problémy, tak jste mu ten pohár zřejmě oddalovali.
(smích) Ne, logopedické problémy by pan režisér nedovolil. Kdyby takoví ti echtoví pivaři viděli, co se tam dělo s pivem, tak by asi nebyli rádi. Měli jsme kýble pod stolem a ulejvali jsme, jakože jsme už upili a tak podobně.
Jak obecně hodnotíte dekádu devadesátých let? Považujete je za hezkou dobu?
Podívejte, každá doba je hezká, když si ji umíte hezkou udělat, jo? To je vždycky, nedá se vymlouvat na dobu. Vždycky nějaká doba byla, nějaká je a nějaká bude. Ale každou dobu dělají lidi. To je podstatný.
VIDEO: Věra Martinová a Jan Kanyza – Ve dvou se to táhne líp (1989):