V médiích se objevují jen pochmurné zmínky o tom, že je starý, nemocný, chudý a zlomený. A jeho to právem štve. Náš rozhovor se proto nesl v duchu optimističtějších témat. Nejvíc se herec rozzářil, když vzpomínal na krásné kolegyně a své kamarády Karla Gotta a Václava Havla.
Náš rozhovor se koná bohužel v nemocnici, kde se léčíte se zápalem plic. Před jeho začátkem jsem vám vyřizovala pozdravy od vašich přátel, mého strýce a tety, kteří žijí v Austrálii a ke kterým jste dřív jezdil. Platí pořád, co jste mi kdysi řekl, že kdybyste měl poslední peníze, tak byste je dal do cestování?
To bych podepsal i teď. Bohužel s tou nemocniční postelí se cestuje už dost špatně. Má bývalá žena Jana, která v Austrálii žije i s naším synem a jeho rodinou, mě ještě nedávno zvala, abych tam přijel hrát. Ale už jsem si na tak dalekou cestu netroufal.
Víte, co mě teď nejvíc štve? Že ze mě bulvár dělá hlupáka. Píšou, že po smrti manželky už mám asi patnáctou partnerku. Dokonce mezi ně zahrnují i mé kolegyně a novinářky, s nimiž zajdu na kafe. Už ale začínám být imunní. I kdybych měl dvacet manželek, co je komu do toho. Taky o mně říkají, že jsem nemocnej a starej. Mám astma, s nemocnými průduškami bojuju už několik let. Oni dělají, jako bych si ty nemoci naordinoval a neměl na ně v osmdesáti pěti letech nárok. Spousta lidí se přitom takového věku ani nedožije.
Rád bych ještě pracoval. Kdysi mi Helena Růžičková, která působila i jako uznávaná vědma, prorokovala, že budu slavný až po šedesátce. Tak buď se spletla, nebo to třeba ještě stihnu.